22 Cdo 1708/2008 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1708/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 2. 2010 Spisová značka:22 Cdo 1708/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.1708.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Sousedská práva Dotčené předpisy:§ 127 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 3. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.       22 Cdo 1708/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně A. K., zastoupené JUDr. Bedřichem Tichým, advokátem se sídlem v Prachaticích, Zlatá Stezka 145, proti žalované H. S., zastoupené Mgr. Miloslavem Půbalem, advokátem se sídlem ve Vimperku, 1. máje 116, o zdržení se vypouštění odpadních vod, vedené u Okresního soudu v Prachaticích  pod sp. zn. 5 C 115/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. ledna 2008, č. j. 7 Co 2983/2007-128,  takto: I.  Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v  Prachaticích („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. září 2007, č. j. 5 C 115/2006-97, rozhodl výrokem pod bodem I., že „žaloba, že žalovaná je povinna zdržet se vypouštění odpadních a splaškových vod z domu č. p. 22 v Ú. a z pozemku číslo parcelní 49 (zahrada) v k. ú. Újezdec u Tvrzic na pozemek žalobkyně číslo parcelní 42/1 (trvalý travní porost) v k. ú. Újezdec u Tvrdic, a to do 15 dnů od právní moci rozhodnutí, se zamítá“. Pod bodem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že z pozemku žalované pronikají imise (odpadní vody i fekálie z domu čp. 22) na pozemek žalobkyně. Přesto žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že žalovaná vydržela právo odvádět odpadní vody ze svého domu přes výše uvedený pozemek žalobkyně do obecní kanalizace.  Žalovaná nabyla předmětné nemovitosti do vlastnictví spolu s přípojkou kanalizace darovací smlouvou z 16. 9. 1999 od P. P. Ten koupil 9. 2. 1995 tyto nemovitosti   od M. a Z. V. V této smlouvě se o kanalizaci výslovně nehovoří, pouze o příslušenství nemovitostí, ale je v ní odkaz na znalecký posudek znalce Ing. S. Volfa č. 744/94/197, kde je kanalizace uvedena včetně délky a stáří  a je ohodnocena. P. P. byl informován o tom, že odpadní vody jsou odváděné do obecní kanalizace předchozími majiteli  v roce 1994. Žalovaná užívala nemovitosti spolu s ním od roku 1995. Kanalizace fungovala bez problémů až do roku 2005; poté došlo k jejímu ucpání, a od té doby odpadní vody pronikají na pozemek žalobkyně. Soud při rozhodování o věci přihlédl k tomu, že pokojný stav trval již od konce 19. století, kdy byl dům žalované postaven a patřil k němu původně i pozemek parc. č. 42/1, náležící nyní žalobkyni, na který byla vždy přes jímku odváděna odpadní voda z domu čp. 22. Poté, co pozemek parc. č. 42/1 koupil L. J. (právní předchůdce žalobkyně) a postavil dům čp. 26, byla na základě sousedské domluvy mezi ním a původním vlastníkem domu čp. 22 M. V. svedena odpadní voda z domu čp. 22 trubkami přes kanalizaci L. J. do obecní kanalizace. Na základě těchto zjištění dospěl k závěru, že žalovaná i její právní předchůdce P. P. prokázali dostatečnou míru opatrnosti,  byli od roku 1994 v dobré víře o oprávněnosti odvodu odpadních vod přes pozemek žalobkyně, přičemž jejich dobrá víra směřovala k zatížení pozemku žalobkyně věcným břemenem odvodu odpadních vod z domu čp. 22 do obecní kanalizace; titulem pro vznik tohoto práva byla kupní smlouva z 9. 2. 1995. Soud nepovažoval za podstatné, že přesně nevěděli, kudy odpad přes pozemek žalobkyně vede. Dobrá víra žalované byla narušena až na podzim roku 2005 zadržováním odpadních vod v domě. Do vydržecí doby žalované soud započítal i vydržecí dobu jejího právního předchůdce P. P. Soud přihlédl k tomu, že od samého počátku se žalovaná pokoušela problém řešit, že netrvala na původním vedení odtoku po domem žalobkyně, ale navrhovala nové vedení nejkratší cestou přes pozemek žalobkyně, vedení chtěla zbudovat na své náklady a navrhla i náhradu za omezení práv žalobkyně v užívání pozemku. Učinila kroky k realizaci tohoto záměru a po předchozím souhlasu žalobkyně a obecního úřadu požádala stavební úřad o vydání stavebního povolení na stavbu kanalizační přípojky. Žalobkyně svůj souhlas posléze odvolala (to učinil i obecní úřad) a tím ztížila i výkon vlastnických práv žalované, která je stejně jako žalobkyně obtěžována zápachem z odpadních vod. Soud rovněž přihlédl k  k tomu, že žalovaná trpí vedení vodovodní přípojky pro dům žalobkyně přes svůj pozemek.   Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobkyně  rozsudkem ze dne 23. ledna 2008, č. j. 7 Co 2983/2007-128,  rozsudek soudu prvního stupně  změnil tak, že „žalovaná je povinna zdržet se vypouštění odpadních a splaškových vod z domu čp. 22 v Ú. a z pozemků č. parcely 49 (zahrada) v k. ú. Újezdec u Tvrzic na pozemek žalobkyně č. parcely 42/1 (trvalý trávní porost) v k. ú. Újezdec u Tvrzic do dvou měsíců od právní moci rozhodnutí“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Doplnil dokazování rozhodnutím Městského úřadu v Prachaticích, odboru životního prostředí, z 19. 10. 2007, vydaného až po rozhodnutí soudu prvního stupně, ze kterého zjistil, že žalované byla uložena povinnost k nápravě závadného stavu ukončit vypouštění odpadních vod ze stávajícího septiku do 31. 12. 2007 a provést zaslepení otvoru kanalizačního potrubí septiku. Dále z rozhodnutí zjistil, že žalovaná ponorným čerpadlem a plastovou hadicí čerpá ze sběrné šachty na dešťovou vodu, nacházející se na jejím pozemku, vodu a vypouští ji k plotu na hranici s pozemkem žalobkyně. Na pozemku žalobkyně se tvoří louže a jsou zde viditelné stopy prosáklých odpadních vod. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně není správné, neboť není možné dospět k závěru, že žalovaná vydržela právo odpovídající věcnému břemenu, spočívající v právu odvádět odpadní vody z domu čp. 22 přes pozemek žalobkyně parc. č. 42/1 do obecní kanalizace.  Žádná ze smluv uváděných soudem prvního stupně nemohla založit dobrou víru žalované, že vykonává právo z věcného břemene svodu odpadních vod přes pozemek žalobkyně. Z těchto smluv nelze zřízení věcného břemene dovodit, a proto žalovaná objektivně neměla důvod k přesvědčení, že takové právo vykonává. Sama uvedla, že teprve v roce 2005 zjistila, že svod kanalizace vede na pozemek a pod dům žalobkyně, do té doby nevěděla kudy odtok vede. Odvolací soud považoval za nesprávné i závěry, že svědek P. P., právní předchůdce žalované, byl v dobré víře, že vykonává právo odpovídající věcnému břemenu na základě ujištění prodávajících manželů V., kteří jej ujistili pouze o tom, že dům čp. 22 je napojen na obecní kanalizaci. K uzavření smlouvy o zřízení práva věcného břemen nedošlo ani mezi tehdejšími vlastníky nemovitostí v době budování svodu odpadních vod z domu čp. 22 přes pozemek parc. č. 42/1. Tehdy byla  uzavřena pouze neformální ústní dohoda v rámci dobrých sousedských vztahů. Ke vzniku dobré víry rovněž nepostačuje, že tvrzené právo bylo vykonáváno dlouhodobě. Dobrá víra žalované by se musela vztahovat k objektivnímu právnímu důvodu, který by měl za následek vznik práva a takový důvod nebyl zjištěn. Soud dovodil, že ani v případě, kdyby žalovaná vydržela uvedené věcné právo, nebylo by přípustné, aby při výkonu tohoto práva obtěžovala žalobkyni nad míru přiměřenou poměrům (§ 127 odst. 1 obč. zák.) nebo vážně ohrožovala výkon vlastnického práva žalobkyně. Vzhledem k tomu, že byly zjištěny imise, nemůže soud prvního stupně odkazovat na pokojný stav, který již od roku 2005 netrvá. Odvolací soud nepřisvědčil tvrzení žalované, že k imisím sice dochází, ale nečiní tak úmyslně ani z nedbalosti, ale proto, že kanalizační potrubí je ucpáno na pozemku žalobkyně a sama je obtěžována vlhkostí a zápachem a škody jsou na obou stranách. Z provedených důkazů zjistil, že žalovaná při zkoumání kudy vede kanalizační potrubí rozkopala svůj pozemek až k hranici s pozemkem žalobkyně a zde kanalizaci překopala a poté ji již neuvedla do původního stavu, takže z ní vytékají odpadní vody na pozemek žalobkyně. Mimo to zjistil z rozhodnutí Městského úřadu v Prachaticích z 29. 10. 2007, že kromě vypouštění odpadních vod obtěžuje žalovaná žalobkyni nad míru přiměřenou poměrům i vypouštěním svodů dešťových vod z okapů a střech domu čp. 22 ze sběrné šachty pomocí ponorného če