22 Cdo 1735/2005 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1735/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 12. 2007 Spisová značka:22 Cdo 1735/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.1735.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1735/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce P. V., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) K. S., 2) A. K., 3) Ing. J. Š., 4) J. B., všem zastoupeným advokátem, 5) R. R., 6) L. C., a 7) S. I., v. o. s., o uložení povinnosti umožnit odběr elektrického proudu, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 9 C 400/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 24. února 2005, č. j. 22 Co 331/2004-408, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1) - 4) společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 696,-  Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. P.  C. III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 5) -  7) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou původně proti žalovaným 1) - 6) domáhal, aby „žalovaným bylo uloženo zdržet se všech úkonů, kterými by bylo bráněno vlastníkům chaty č. 133 postavené na pozemku parc. č. st. 116 v katastrálním území P., obec S. M. a okres S. ve volném odběru elektrické energie z přípojného bodu, rozvodné skříně, umístěné na pozemku parcelní číslo 39/14 v katastrálním území P., obec S. M. a okres S.“ Tvrdil, že od roku 1992, kdy chatu koupili, nejprve společně  s manželkou a od roku 1994 jako výlučný vlastník chaty na základě dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, odebíral elektřinu spolu s dalšími 10 chataři kabelovým rozvodem vedoucím od hlavního rozvaděče po cizích pozemích  k podružnému rozvaděči na pozemku  parc. č. 39/14 a dále k jeho chatě, přičemž k tomuto rozvodu nabyl spoluvlastnictví  koupí chaty. Smlouvu o odběru elektrické energie uzavřel s Východočeskou energetikou, a. s. nejprve žalovaný 1) a rozúčtovával  spotřebovanou elektřinu na jednotlivé chataře, kterou mu také platili. Po neshodách žalovaný 1) odběr elektřiny žalobci odpojil, a i když žalobce  odběr obnovil,  na počátku roku 2002 zastavil  dodávku elektřiny  její dodavatel pro závady na podružném rozvaděči, který je součástí kabelového rozvodu. Dohodu o odběru s  Východočeskou energetikou, a. s. pak uzavřel žalovaný 2) a žalobci odběr elektřiny umožněn nebyl. Žalobce rovněž tvrdil, že právo na odběr elektrické energie předmětným kabelovým rozvodem mu přísluší z titulu vydrženého práva věcného břemene. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesením ze dne 20. srpna 2003, č. j. 24 Co 236/2003-276, rozsudek Okresního soudu ve Svitavách (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 30. dubna 2003, č. j. 9 C 400/2002-246, kterým byla žaloba zamítnuta, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Podle něj se soud prvního stupně nedostatečně zabýval tvrzením žalobce, že nabyl právo odběru elektřiny z rozvodné skříně jako věcné břemeno vydržením. Soud prvního stupně usnesením z 30. 3. 2004, č. j. 9 C 400/2002-319, připustil změnu žaloby a přistoupení  žalované 7) do řízení. Další změnu žaloby připustil usnesením z 8. 6. 2004, č. j. 9 C 400/2002-352. Rozsudkem ze dne 21. června 2004, č. j. 9 C 400/2002-362, soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby „žalovaným byla uložena povinnost zdržet se všeho, čím by bylo žalobci bráněno v připojení a ve volném odběru elektrické energie chaty č. 133, postavené na pozemku parc. č. st. 116 v katastrálním území P., obec S. M. a okrese S. z přípojného bodu rozvodné skříně umístěné na pozemku p. č. 39/15 v katastrálním území P., obec S. M. a okres S.,“ zamítl. Dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že Východočeská energetika, a. s. dodává elektrickou energii do části chatové osady v P., kde mají postavené své chaty žalobce a pět žalovaných, žalovaný 4) svoji chatu v roce 2002 prodal. Žalovaní 1) - 6) se v roce 1978 dohodli na zřízení elektrické přípojky k jejich chatám. Od hlavního rozvaděče, který je v majetku Východčeské energetiky, a. s.,  zakopali přes cizí pozemky přibližně 300 m kabelu  až k podružnému rozvaděči umístěnému na pozemku parc. č. 39/15  - pozemek je  nyní ve vlastnictví žalovaného 7). Z tohoto  podružného rozvaděče byly dále vedeny tři větve kabelů k původním šesti chatám  a postupně se na tyto tři větve připojovalo dalších 5 chatařů  - B., C., K., Š. a Z., kteří za připojení zaplatili po 2000,- Kč. Dohody o prodeji spoluvlastnického podílu k „elektrické přípojce“ vedené od hlavního  rozvaděče včetně podružného rozvaděče mezi šesti chataři, kteří přípojku zbudovali, a nově připojenými chataři uzavřeny  nebyly. Jednu z větví kabelů vedoucích od podružného rozvaděče zbudoval  žalovaný 3), na ni se připojil chatař K. a dále navázal L. R. Smlouvu o odběru elektřiny s Východočeskou energetikou, a. s. uzavřel v roce 1978 žalovaný 1), který rozúčtovával spotřebovanou energii, měřenou na hlavním rozvaděči, mezi jednotlivé chataře.  Žalobce spolu s jeho bývalou manželkou koupili rekreační chatu č. 133 s pozemkem parc. č. st. 116 a pozemek parc. č. 39/18 v roce 1992 od manželů R. (ti ji koupili  v roce 1981 od L. B., který chatu stavěl). Na základě dohody o vypořádání spoluvlastnictví manželů uzavřené 30. 5. 1994 je výlučným vlastníkem těchto nemovitostí žalobce. Z podnětu Inspektorátu bezpečnosti práce a ke stížnosti žalobce byl rozhodnutím Východočeské energetiky, a. s. odběr elektřiny  žalovanému 1) z důvodu nedostatečné údržby elektrického zařízení k 23. 1. 2002 přerušen. Novou smlouvu o odběru elektřiny uzavřel  s Východočeskou energetikou, a. s. dne 12. března 2002 žalovaný 2). Žalobci bylo ještě před tím sděleno, že mu odběr elektřiny původním způsobem nadále nebude umožněn. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že se žalobce nestal spoluvlastníkem zmíněné elektropřípojky jako věci nemovité, neboť spoluvlastnický podíl nezakoupil ani nevydržel. Prokázána nebyla ani existence nepojmenované konkludentní smlouvy opravňující žalobce k odběru elektřiny. Ze smluv o odběru elektrické energie uzavřených mezi Východočeskou energetikou, a. s. a žalovanými 1) a 2) žádná povinnost dodávat elektřinu i jiným subjektům nevyplývá. Jestliže žalobce tvrdil, že mu svědčí právo odpovídající věcnému břemeni, spočívající v odběru elektřiny, soud prvního stupně konstatoval, že nebylo prokázáno, že by s kýmkoliv uzavřel smlouvu o zřízení věcného břemene nebo by takové právo vydržel, neboť vzhledem ke všem okolnostem nemohl být  oprávněným držitelem práva. Na závěr soud prvního stupně dodal, že žalobě nebylo možné vyhovět ani s ohledem na dobré mravy. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 24. února 2005, č. j. 22 Co 331/2004-408, rozsudek soudu prvního stupně změnil jen ve výroku o  povinnosti žalobce nahradit náklady řízení žalovanému 1), jinak jej potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a uvedl, že sdílí i jeho právní posouzení věci, i když některé jeho právní závěry považoval za nadbytečné.  Zdůraznil, že právo na připojení do elektrické sítě a volný odběr elektrické  energie může náležet pouze té osobě, která má uzavřenou smlouvu o odběru elektrické energie s osobou, která je oprávněna k podnikání v energetických odvětvích. Poukázal na § 3 zákona č. 458/2000 Sb., energetického  zákona, podle kterého podnikat  v energetických odvětvích mohou  pouze právnické a fyzické osoby na základě státního souhlasu, kterým je licence udělená energetickým  regulačním úřadem. Licence  se neuděluje pouze na činnost, kdy odběratel poskytuje odebranou elektřinu jiné fyzické či právnické osobě prostřednictvím vlastního nebo jím provozovaného odběrného zařízení, přičemž náklady na nákup elektřiny na tyto osoby  pouze  rozúčtuje  dohodnutým nebo určeným způsobem a nejedná se o podnikání.  Nárok, aby mu takovým způsobem byla dodána energie, nemůže  žalobci vzniknout na základě toho, že by byl spoluvlastníkem  části  „elektrické přípojky“. V daném případě žádný z