22 Cdo 187/2011 — Nejvyšší soud

22 Cdo 187/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 4. 2012 Spisová značka:22 Cdo 187/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.187.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Podílové spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 139 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:25. 5. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 187/2011 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobců: a) J. V., b) M. H., c) F. K., d) V. K., e) I. N., f) J. Š., g) J. Ch., h) D. Ch., ch) V. V., i) I. Š., j) V. D., k) H. D., l) M. S., m) J. N., n) V. N., o) J. N., p) M. H., q) K. H., r) F. Š., s) H. Š., t) J. L., u) J. K., v) M. A., w) J. O., x) I. P., y) M. B., z) J. L., aa) V. M., ab) J. K., ac) Ch. K., ad) J. L., ae) M. K., af) M. J., g) M. T., ah) M. M., ach) B. M., ai) P. Z., aj) J. S., ak) V. S., al) M. S., am) Ing. P. O., an) Ing. M. O., ao) Ing. M. P., ap) M. R., aq) M. R., ar) M. M., as) A. M., at) L. W., au) V. H., zastoupených JUDr. Rostislavem Netrvalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Klatovech I, Zlatnická 78, proti žalovaným: 1) J. Š., 2) V. Š., zastoupeným JUDr. Jaroslavem Karlem, advokátem se sídlem v Plzni, Nerudova 25, o vyklizení společných prostor, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 265/2007, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. října 2008, č. j. 14 Co 505/2008-214, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. října 2008, č. j. 14 Co 505/2008-214, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. května 2008, č. j. 6 C 265/2007-180, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně „vyklidit společné části domu č. p. 619, 620 v K., a to prostory v I. nadzemním podlaží situované napravo z pohledu vstupu od hlavního vchodu označeného č. p. 620, ulice u Retexu, a to chodbu o výměře 8,75 m², žehlírnu o výměře 18,10 m², sušárnu o výměře 22,49 m², sušárnu o výměře 20,01 m², prádelnu o výměře 12,13 m², a to vše do 15ti dnů od právní moci rozsudku“ (výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku). Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že žalovaní jsou vlastníky bytové jednotky a mají „s tím spojené spoluvlastnické podíly k domu čp. 619, 620 v K.“, tak jako ostatní vlastníci bytových jednotek v těchto objektech bydlení. Žalovaní společné prostory v domě, ve vztahu k nimž se žalobci domáhají vyklizení, užívají výlučně sami, aniž by do těchto prostor měl přístup kdokoliv z dalších spoluvlastníků. Jednání žalovaných je i v rozporu s předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví a požární ochraně a protipožární prevenci, když žalovaní sami mají klíče od prostor, ve kterých se nalézá hlavní uzávěr plynu a hlavní uzávěr vody. Jestliže žalovaní dovozovali oprávnění tyto společné prostory užívat s ohledem na nutnost opravy jejich bytové jednotky, kde plíseň bránila jejímu užívání, toto oprávnění zaniklo na základě rozhodnutí Městského úřadu v Klatovech, kterých vydal souhlas s užíváním bytové jednotky žalovaných. Dále vzal soud prvního stupně za prokázáno, že žalobci nesouhlasí s tím, aby společné prostory nadále užívali jenom žalovaní, aby měli společné prostory uzamčené a neumožnili k nim přístup dalším osobám. Právně věc posoudil podle § 8 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., podle kterého „nemůže být nikdo vyloučen z užívání společných nebytových prostor“. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 30. října 2008, č. j. 14 Co 505/2008-214, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku). Odvolací soud se především vypořádal s tvrzenými vadami řízení, jejichž důsledkem mělo být, že žalovaným byla odňata možnost jednat před soudem. Tyto námitky neshledal důvodné, neboť podle jeho názoru nebylo řízení před soudem prvního stupně postiženo vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ve vztahu k věcnému posouzení nároku žalobců vzal za nesporné, že všichni účastníci jsou spoluvlastníky společných částí domu č. p. 619, 620 v K., přičemž žalovaní mají ve společném jmění manželů podíl ve výši 3442/120815 ve vztahu k celku a výlučně užívají prostory, jejichž vyklizení se žalobci domáhají, a mají v nich uloženy své věci. Ostatní spoluvlastníci společných částí domu s tímto nesouhlasí, žalovaní však na jejich výzvy nereagují a k dobrovolnému vyklizení těchto společných prostor nedošlo. V rovině právního posouzení věci vyšel odvolací soud z § 139 odst. 2 obč. zák. upravujícího hospodaření podílových spoluvlastníků se společnou věcí, neboť za hospodaření se považuje i užívání společné věci jejími spoluvlastníky. Poukázal na skutečnost, že při rozhodování o hospodaření se společnou věcí je určujícím činitelem velikost spoluvlastnických podílů (tzv. majoritní princip). Z ustanovení § 139 odst. 2 obč. zák. vyplývá, že kterýkoliv spoluvlastník může podat návrh k soudu jenom tehdy, když nastane rovnost hlasů nebo nedosáhne-li se většiny či dohody. Přehlasovaní spoluvlastníci se musí rozhodnutí většiny podrobit. O tento případ se jedná i v souzené věci, kdy žalovaní, kteří výlučně užívají část společných prostor se rozhodnutí ostatních spoluvlastníků nepodrobili. Protože toto rozhodnutí nerespektují, mají žalobci, kteří „dohromady vlastní většinový podíl“, právo na ochranu svého vlastnického práva ve smyslu § 126 odst. 1 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“). Soud prvního stupně proto rozhodl správně, přestože věc nesprávně právně posoudil, neboť z § 8 zákona č. 72/1994 Sb. povinnost k vyklizení předmětných společných prostor nevyplývá. Pokud žalovaní namítali, že s užíváním společných prostor dostali souhlas od předchozího vlastníka, je tato skutečnost právně nevýznamná, neboť ze žádného zákonného ustanovení nevyplývá, že by takový závazek zavazoval i současné spoluvlastníky. Odvolací soud se zabýval i posouzením, zda výkon práva žalobců nelze považovat za rozporný s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák., přičemž z důvodů vyložených v odůvodnění jeho rozhodnutí dospěl k závěru, že se o výkon práva v rozporu s dobrými mravy nejedná. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalovaní dovoláním, jehož přípustnost spatřovali v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a jež podávají je z důvodů § 241a odst. 2 písm. a), b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Shodně jako v odvolání podrobně vytýkají konkrétní vady řízení před soudem prvního stupně a procesně nesprávný postup odvolacího soudu spatřují v tom, že odvolací soud namísto zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, ačkoliv pro takový postup neměl splněny zákonné podmínky. Důsledkem toho byla také skutečnost, že nemohli předložit odpovídající argumentaci směřující k závěru, že výkon práva žalobců je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. Z hlediska výhrad vůči právnímu posouzení věci odvolacím soudem žalovaní namítali, že na základě ustanovení § 139 odst. 2 obč. zák. jim nebylo možno uložit povinnost k vyklizení, neboť žalobci souhlasili s tím, aby žalovaní užívali dotčené nebytové prostory v domě č. p. 620 / III. v Klatovech po dobu nezbytné opravy jejich jednotky, která byla zamořena plísní. Do doby podání žaloby žalovaným nebylo doručeno žádné rozhodnutí většinového spoluvlastníka či jinak dáno na vědomí, že by ostatní spoluvlastníci společných prostor postupem podle § 139 odst. 2 obč. zák. změnili své předchozí rozhodnutí, na jehož základě žalovaným umožnili užívání dotčených prostor. Existence takového rozhodnutí většinového vlastníka nebytových prostor jako projevu práva hospodaření se společnou věcí ve smyslu § 139 odst. 2 obč. zák. nebyla v řízení tvrzena ani prokazována, přesto však odvolací soud žalobě vyhověl. Žalovaní zdůraznili, že žaloba na strpění práva hospodaření se společnou věcí nemůže být úspěšná, jestliže o oprávněnosti k takovému výkonu práva nebylo dosud kladně rozhodnuto podílovými spoluvlastníky podle § 139 odst. 2 obč. zák. Žalovaní proto navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobci navrhli odmítnutí, případně zamítnutí podaného dovolání. Dovolání považují za nepřehledné, přičemž žalovaní měli v průběhu řízení možnost hájit svá práva. Nevyužití tohoto práva musí jít k jejich tíži. Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kte