22 Cdo 1903/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1903/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 8. 2024 Spisová značka:22 Cdo 1903/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.1903.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vady podání Dotčené předpisy:§ 241a odst. 1-3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 9. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.11.2024IV.ÚS 3076/24 Zdeněk Kühn odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost12. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1903/2024-262 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobců a) M. W. a b) K. W., zastoupených Mgr. Theobaldem Ptoszkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Horní 1642/55, proti žalované Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava, a. s., se sídlem v Ostravě, 28. října 1235/169, IČO: 45193665, o odstranění neoprávněné stavby in eventum o zaplacení částky 670 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 12 C 131/2020, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 2. 2024, č. j. 71 Co 267/2023-206, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně a) je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalobce b) je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Novém Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 5. 2023, č. j. 12 C 131/2020-141, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované odstranit na své náklady stavbu umístěnou na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (výrok I) a také žalobu na zaplacení částky ve výši 670 000 Kč jako náhrady za vodní dílo vybudované na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (výrok II). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III a IV). 2. K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 2. 2024, č. j. 71 Co 267/2023-206, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Jeho přípustnost shledali s odkazem na § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena a „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Namítli nesprávné „posouzení potrubí DN 80 PVC na pozemku dovolatelů jako vodovodního řádu ve smyslu § 1 odst. 4 písm. c) zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, a vodního díla ve smyslu § 55 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1427/2019 a bod 13 odůvodnění odvolání dovolatele)“. Odvolací soud nepřipustil důkazy svědčící o tom, že se o vodovodní řad a vodní dílo nejedná. Dále odvolacímu soudu vytkli absenci geometrického zaměření, v důsledku které měl nesprávně zjistit skutkový stav a dospět k nesprávnému závěru o stavu zaměření potrubí na pozemku dovolatelů. Dále dovolatelé rozporovali „přechod vlastnického práva k potrubí DN 80 PVC na pozemku dovolatelů na žalovanou na základě smlouvy uzavřené v roce 2015, respektive jejího dodatku z roku 2016 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1238/2020 citovaný v bodě 14 odůvodnění odvolání dovolatele“. Poukázali na neurčitost smlouvy a na skutečnost, že se odvolací soud nezabýval „námitkou pasivní legitimace“. Odvolacímu soudu také vykli, že se nezabýval otázkou, zda dovolatelé nebo jejich právní předchůdci o zatížení pozemku věděli, byť bylo dovolateli poukazováno na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1720/2020. Namítli také, že soudy nedostatečně odůvodnily závěr o absenci přechodu práva na náhradu za zákonné věcné břemeno. Rozporovali závěr, že by případný nárok dovolatelů byl již promlčen a že soud prvního stupně nepřistoupil ke změně žaloby, byť dovolatel postupoval v souladu se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3631/2019. Dále rozporovali postup odvolacího soudu, jímž nepřipustil důkazy v odvolacím řízení. Navrhli, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 4. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že nalézací soudy se vypořádaly se všemi argumenty a dospěly ke správným závěrům. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobců odmítl. 5. Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení. 6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 8. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. 9. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených obsahových náležitostí dovolání, nejde o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání. 10. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23 (dostupném na http://nalus.usoud.cz), zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je naplněn a jak konkrétně je naplněn. 11. Dovolatel je tak povinen formulovat obecnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá; úkolem dovolacího soudu není zkoumat správnost postupu odvolacího soudu ohledně otázek specifických jen pro danou věc, které nemohou mít judikatorní přesah. Každý případ má totiž individuální rysy, a pokud by předpoklad přípustnosti dovolání měl směřovat jen k individuálnímu postupu soudu v konkrétní věci, pak by bylo