22 Cdo 216/2006 — Nejvyšší soud

22 Cdo 216/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2008 Spisová značka:22 Cdo 216/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.216.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Věcná břemena Dotčené předpisy:§ 22 odst. 3 předpisu č. 79/1957Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 5. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 216/2006 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Jiřího Zrůsta ve věci žalobců: a) J. V., b) H. H., c) M. V., d) J. V., e) Ing. M. P., f) J. Š., g) A. Š., h) M. Š., ch) O. H., všech zastoupených Karlem Hůzlem, advokátem se sídlem ve Strakonicích, Velké náměstí 143, proti žalované E.ON Česká republika, s. r. o., IČ: 25733591, se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 2 C 40/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. září 2005, č. j. 5 Co 1950/2005-229, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. září 2005, č. j. 5 Co 1950/2005-229, se ve výroku, jímž byl potvrzen výrok rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 18. dubna 2005, č. j. 2 C 40/2002-208, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalované bylo uloženo odstranit podpěrné body s betonovými patkami na pozemku parc. č. 194/1 v k. ú. S., a ve výroku o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobci a), b), c) a d) a žalovanou, a rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 18. dubna 2005, č. j. 2 C 40/2002-208, v již označeném výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a), b), c) a d) a žalovanou se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu ve Strakonicích k dalšímu řízení. II. Ve zbývající části se dovolání zamítá.     III. Ve vztahu mezi žalobci e), f), g), h) a ch) a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud ve Strakonicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. dubna 2005, č. j. 2 C 40/2002-208, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby žalované (původně Jihočeská energetika a. s. České Budějovice, podle usnesení soudu prvního stupně z 25. 2. 2005, č. j. 2 C 40/2002-183,  E.ON Česká republika, a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova 205/16, která zanikla k 1. 4. 2007 bez likvidace sloučením se společností E.ON Česká republika, s. r. o., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, se kterou je jako se žalovanou pokračováno v řízení podle usnesení Nejvyššího soudu z 21. 4. 2008, č. j. 22 Cdo 216/2006-265) byla uložena povinnost „odstranit na vlastní náklady elektrické vedení 110 kV, a to vedoucí nad pozemky parcelní č. 27, dále p. č. 194/1, p. č. 269, p. č. 25, p. č. 19, p. č. 18 vše v k. ú. Přední Ptákovice a odstranit podpěrné body s betonovými patkami na pozemku parcel. č. 194/1 a p. č. 19 v k. ú. P.“, a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci a), b) a c) jsou spoluvlastníky parc. č. 269, žalobkyně e) je vlastnicí parc. č. 25, žalobci f) a g) jsou spoluvlastníky parc. č. 19, žalobkyně h) a ch) jsou spoluvlastnicemi parc. č. 18 a žalobci a), b), c) a d) jsou spoluvlastníky parc. č. 27 a 194/1 v k. ú. P. V roce 1951 bylo na uvedených pozemcích postaveno vedení vysokého napětí 110 kV. Městský úřad Strakonice, odbor výstavby a životního prostředí, vydal 3. 7. 1996 veřejnou vyhláškou územní rozhodnutí o umístění liniové stavby „vedení 110 kV Putim – Strakonice, č. stav.: 40330, SO 01“, jejímž účelem měla být také obnova „dožívajících“ vedení vysokého napětí budovaných v letech 1951-1953, a 12. 2. 1997 stavební povolení pro stavbu „vedení 110 kV Putim – Strakonice“, jejíž součástí byla i obnova „dožívajícího“ vedení vysokého napětí v k. ú. P. s využitím trasy stávajícího vedení označená jako SO 02. O zahájení stavebního řízení byli účastníci vyrozuměni veřejnou vyhláškou vyvěšenou na území města Strakonice od 9. 1. 1997 do 29. 1. 1997, přičemž ve lhůtě stanovené do 7. 2. 1997 nebyly uplatněny žádné námitky. Kolaudačním rozhodnutím z 12. 5. 1999, které nabylo právní moci 13. 5. 1999, bylo užívání výše uvedené stavby povoleno. V řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 4 C 166/99 se tehdejší žalobci na právní předchůdkyni žalované domáhali vyklizení pozemků, na kterých se nachází elektrické vedení žalované. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze 17. 10. 2001, č. j. 7 Co 3060/2000-100, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně z 2. 2. 2000, č. j. 4 C 166/99-32, ve znění doplňujícího rozsudku z 13. 9. 2000, č. j. 4 C 166/99-62, kterým byla žaloba zamítnuta, s odůvodněním, že žalobou na vyklizení pozemku se nelze domáhat odstranění nemovité stavby. Ze spisu sp. zn. 4 C 166/99 soud prvního stupně zjistil, že stavební práce na pozemcích žalobců započaly 16. 2. 1998 a že k demontování původního vedení došlo až po jejich zahájení. Ze svědeckých výpovědí učiněných v obou řízeních zjistil, že Městský úřad ve Strakonicích při posuzování vztahu žalobců jako vlastníků pozemků a právní předchůdkyně žalované vycházel z existence věcného břemene, které na dotčených pozemcích vázlo na základě zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon), a změny prováděné na vedení vysokého napětí v k. ú. P. považoval za jeho rekonstrukci. Podle znaleckého posudku Ing. Libuše Horové z 20. 1. 2005 a jeho dodatku ze 7. 4. 2005 je stávající trasa vedení vysokého napětí v případě pozemku parc. č. 269 shodná s trasou původní, v případě pozemků parcelních čísel 18, 19, 25 a 27 došlo pouze k nepatrným vybočením v rozsahu maximálně 50 cm, pouze u pozemku parc. č. 194/1 je odchýlení 2,74 – 4,67 m. Celkově došlo ke zmenšení ochranného pásma z původních 18,14 m na nynějších 15,6 m od středu sloupů vedení, pouze u pozemku parc. č. 194/1 přesahuje nynější ochranné pásmo jeho dřívější severní hranici o 2,10 m. Sloup č. 17 nacházející se na pozemku parc. č. 194/1 byl oproti původnímu sloupu č. 145 posunut po trase vedení o 10 m směrem ke sloupu č. 16. Soud prvního stupně danou věc nejprve posoudil podle § 22 až § 26 a § 34 odst. 1 elektrizačního zákona, z nichž dovodil, že ke dni účinnosti tohoto zákona 1. 1. 1958 vzniklo ve prospěch vedení vysokého napětí postaveného v roce 1951 k jím dotčeným   pozemkům   právo  odpovídající   věcnému  břemeni.  Takto  vzniklá   věcná břemena se nezapisovala do pozemkových knih, neplatily o nich předpisy o promlčení a vydržení a zanikla zrušením vedení. Elektrizační zákon byl 1. 1. 1995 ke dni účinnosti zákona č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, zrušen, přičemž podle § 45 odst. 3 tohoto zákona oprávnění k cizím nemovitostem, jakož i omezení jejich užívání, která vznikla před účinností tohoto zákona, zůstala nedotčena. Samotný zákon č. 222/1994 Sb. vznik ani zánik věcných břemen neupravoval, a proto bylo třeba vycházet z obecného předpisu, kterým byl zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále „ObčZ“). Na základě toho soud prvního stupně dospěl k závěru, že věcné břemeno váznoucí na pozemcích žalobců za účinnosti elektrizačního zákona zaniknout nemohlo, neboť v té době nedošlo ke zrušení vedení. K jeho zániku nedošlo ani za účinnosti zákona č. 222/1994 Sb., neboť nenastala žádná ze skutečností, s nimiž občanský zákoník zánik věcného břemene spojuje (§ 151p ObčZ). Místo původního vedení z roku 1951 nebylo v letech 1998 a 1999 postaveno nové. Dřívější vedení bylo pouze nahrazeno modernějšími stožáry, sloupy a dalším zařízením, přičemž zůstala zachována dosavadní trasa i napětí 110 kV. Odchylky v trase původního a stávajícího vedení, které se ve větší míře projevily pouze na parc. č. 194/1 a které mají svůj původ v technickém řešení, nepovažoval za významné. Modernizací vedení navíc došlo ke zmenšení ochranného pásma, které dřívější hranici přesahuje pouze u pozemku parc. č. 194/1. Za určující znak vymezující liniovou stavbu vedení vysokého napětí soudu prvního stupně považoval její ochranné pásmo. V takovém případě není rozhodné, zda-li v důsledku modernizace dojde k výměně opěrných bodů a sloupů, popřípadě jejich přemístění. Stále se jedná o totožné vedení. Ochranné pásmo současně vymezuje rozsah věcného břemene zatěžujícího dotčené pozemky. Proto došlo-li k nepatrnému vychýlení vedení a zároveň ke zmenšení ochranného pásma, nemohlo být vlastnického právo žalobců omezeno nad rámec věcného břemene, které vzniklo na základě elek