22 Cdo 2275/2025 – Nejvyšší soud

22 Cdo 2275/2025-625 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce V. B., zastoupeného JUDr. Janem Kerbachem, advokátem se sídlem v Praze, Spotřebitelská 483, proti žalovaným 1) M. B., 2) E. Š., zastoupeným Mgr. Danielem Šenkyříkem, advokátem se sídlem v Blatné, Jana Wericha 576, o odstranění oplocení, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 1 C 274/2022, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 5. 2025, č. j. 7 Co 171/2025-502, takto: I. Dovolání se odmítá II. Návrh žalovaných na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 5. 2025, č. j. 7 Co 171/2025-502, se zamítá III. Každý ze žalovaných je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 664 Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Jana Kerbacha do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. V této věci se Nejvyšší soud zabýval námitkami žalovaných vztahujícími se k otázce řádného vydržení části pozemku, na němž se nachází oplocení ve vlastnictví žalovaných a které jsou podle rozhodnutí odvolacího soudu povinni odstranit, ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen „obč. zák.“) i zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Zabýval se rovněž námitkou mimořádného vydržení této části pozemku ve smyslu § 1095 o. z. 2. Posuzoval rovněž námitku žalovaných, že stavbu oplocení zřídili v dobré víře o tom, že staví na vlastním pozemku, ve smyslu § 1085 o. z. Proto mají za to, že požadavek žalobce na jeho odstranění není opodstatněný. 3. V souvislosti s některými z těchto námitek posuzoval, zda je žalovaní neformulují na jiném skutkovém stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud a který nebyl v dovolacím řízení řádně zpochybněn. Hodnotil také, zda dovolatelé vymezují řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání. I. Dosavadní průběh řízení 4. Okresní soud ve Strakonicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 10. 2024, č. j. 1 C 274/2022-438, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 1. 2025, č. j. 1 C 274/2022-464, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovaným odstranit společně a nerozdílně oplocení stojící na pozemku p. č. XY v k. ú. XY, které se nachází u hranice tohoto pozemku s pozemkem p. č. XY v k. ú. XY (výrok I). Ve výroku II zamítl eventuální návrh žalobce na uložení povinnosti žalovaným odstranit společně a nerozdílně poslední dílec o rozměru 90 cm x 180 cm z oplocení končícího u zdi domu č. p. XY, které stojí částečně na pozemku p. č. XY v k. ú. XY, a to u hranice tohoto pozemku s pozemkem p. č. XY v k. ú. XY. Zamítl také eventuální návrh na uložení povinnosti žalovaným odstranit společně a nerozdílně oplocení stojící na pozemku p. č. XY v k. ú. XY u hranice tohoto pozemku s pozemkem p. č. XY v k. ú. XY, a to v rozsahu vyznačeném na neměřickém záznamu č. 597/2020 vyhotoveném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY (výrok III). Rozhodl také o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých účastníkům a státu (výroky IV a V). 5. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21 5. 2025, č. j. 7 Co 171/2025-502, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně odstranit oplocení z pozemku p. č. XY v k. ú. XY, a to ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých před soudy obou stupňů účastníkům (výrok II) a státu (výrok III). 6. Odvolací soud vyložil, že oplocení, které postavili žalovaní na pozemku žalobce p. č. XY, se zde nachází bez právního důvodu. Dovodil, že žalovaní ani jejich právní předchůdci nemohli nabýt vlastnické právo k části pozemku p. č. XY, na níž se oplocení nachází, na základě řádného vydržení ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ani zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. K tomu poznamenal, že J. Š. ml., právní předchůdce žalovaných, který vlastnil pozemek p. č. XY od roku 2001 do roku 2007, nemohl být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu patří i část sousedního pozemku p. č. XY (na níž se oplocení nyní nachází), neboť měl pochybnosti o průběhu vlastnické hranice. Proto nelze jeho držbu považovat za držbu oprávněnou ve smyslu § 130 odst. 1 obč. zák. a započíst ji ve smyslu § 134 odst. 3 obč. zák. do doby držby zakládající řádné vydržení ze strany dalších předchůdců žalovaných, Z. a I. Z. (kteří vlastnili pozemek p. č. XY do roku 2015, kdy Z. Z. zemřel). 7. Poznamenal rovněž, že žalovaní nemohli být při stavbě oplocení v první polovině roku 2020 v dobré víře o tom, že staví na svém pozemku, protože v té době již probíhaly mezi účastníky řízení spory o průběh hranice mezi pozemky p. č. XY a XY. II. Dovolání žalovaných a vyjádření žalobce II.A Dovolání žalovaných 8. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání. Jeho přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňují v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních otázkách, které dosud nebyly v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny. 9. Podle dovolatelů dosud nebyla v ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena otázka „právní relevance zjištění průběhu hranic jako podklad pro nabytí vlastnictví (nabývací titul) ve vztahu k vydržení a tzv. poctivé a oprávněné držby ve vztahu k vydržení jak dle norem zákona č. 40/1964 Sb., starý občanský zákoník, tak zákona č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník a dále nebyly řešeny předpoklady dobré víry pro naplnění hypotézy obsažené v § 1087 zákona č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník.“ 10. Dále mají za to, že „došlo ke zjevnému excesu při hodnocení důkazů odvolacím soudem, zejména výpovědi svědka J. Š. mladšího a rovněž při právním hodnocení, kdy nebylo přihlédnuto k institutu mimořádného vydržení podle § 1095 a dále započtení držby předchozích vlastníků.“ 11. Dovolatelé namítají, že v roce 2008 proběhlo zjišťování průběhu hranice, při kterém byla stanovena hranice mezi pozemky p. č. XY a XY v k. ú. XY. V roce 2010 byla vyhlášena platnost obnoveného katastrálního operátu pro k. ú. XY. Na základě takto stanovené hranice dovolatelé postavili na počátku roku 2020 mezi pozemky plot. Následně se zjistilo, že hranice byla při obnově katastrálního operátu zakreslena chybně a na základě příslušných rozhodnutí správních orgánů byla tato chyba opravena. V důsledku opravy chyby se plot nachází na pozemku žalobce. Žalovaní mají za to, že jelikož je zjišťování průběhu hranice závazným podkladem pro vyhotovení nové katastrální mapy, představuje řádný titul držby vedoucí k řádnému vydržení podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, i zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014. 12. V dovolání dále napadají postup odvolacího soudu, který při rozhodování o uložení povinnosti odstranit plot vyšel z opraveného katastrálního operátu. 13. Nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že právní předchůdci žalovaných nevydrželi část pozemku p. č. XY, na němž se nachází stavba plotu. Především namítají nesprávné hodnocení výpovědi svědka J. Š. mladšího. Podle dovolatelů nelze z jeho výpovědi dovodit, že měl pochybnosti o průběhu hranice mezi pozemky. Proto je nutné považovat jeho držbu za oprávněnou ve smyslu § 130 odst. 1 obč. zák. Po započtení doby této držby tak nabyli vlastnické právo k části sousedního pozemku p. č. XY, na níž se plot nachází, Z. a I. Z. Proto žalobce není vlastníkem pozemku, na němž se plot nachází, a není tak podle dovolatelů v této věci ani aktivně věcně legitimován. 14. Namítají také, že odvolací soud se vůbec nevěnoval otázce mimořádného vydržení části pozemku p. č. XY ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Mají za to, že v poměrech projednávané věci byly splněny podmínky mimořádného vydržení. 15. Dále namítají, že plot postavili na počátku roku 2020 v dobré víře o tom, že staví na svém pozemku. Podle dovolatelů není správný závěr odvolacího soudu, že mezi účastníky řízení existoval spor o průběh hranice již v roce 2019. 16. Ze všech těchto důvodů mají za to, že požadavek žalobce na odstranění oplocení z pozemku p. č. XY není opodstatněný. Proto navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. II.B Vyjádření žalobce 17. Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. Předně namítá, že dovolání není určeno k přezkumu skutkových otázek, ale pouze k řešení otázek právních. Polemika s hodnocením důkazů tak nemůže založit přípustnost dovolání. 18. Podle žalobce nemůže být zjišťování průb