22 Cdo 229/2021 — Nejvyšší soud

22 Cdo 229/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 5. 2022 Spisová značka:22 Cdo 229/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.229.2021.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Družstevní podíl [ Družstvo ] Vypořádání SJM Dotčené předpisy:§ 740 o. z. § 739 odst. 2 předpisu č. 90/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:16. 8. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 229/2021-583 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně B. C., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Lubošem Fojtíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Lazarská 1718/3, proti žalovanému R. C., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Danou Růžičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Prokopových 827/3, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 9/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2020, č. j. 68 Co 211/2020-509, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2020, č. j. 68 Co 211/2020-509, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 2. 2020, č. j. 24 C 9/2017-464, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 2. 2020, č. j. 24 C 9/2017-464, vypořádal zaniklé společné jmění účastníků tak, že z pasiv, která tvořila zaniklé společné jmění žalobkyně a žalovaného, přikázal „pohledávku za účastníky ve výši 1 930 000 Kč včetně jejího případného příslušenství vzniklou z titulu dluhu ze smlouvy o půjčce ze dne 7. 12. 2012 uzavřené mezi účastníky a manželi I. C. a O. C.“, do „výlučného vlastnictví žalobkyně a žalovaného, a to každému z nich v rozsahu jedné její poloviny“ (výrok I). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 2 023 178 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III, IV a V). Své rozhodnutí založil na níže uvedených skutkových zjištěních a právních závěrech významných z hlediska obsahu podaného dovolání a rozhodnutí dovolacího soudu. Manželství účastníků uzavřené 25. 8. 2006 bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 5. 2015, č. j. 6 C 81/2012-52, který nabyl právní moci 12. 6. 2015. Jako jedno z aktiv společného jmění manželů (dále též jen „SJM“) vypořádal soud prvního stupně „družstevní byt, který byl již dříve přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně, když do aktiv společného jmění pojal jeho cenu zjištěnou znaleckým posudkem ve výši 3 900 000 Kč“. Vyšel přitom z toho, že smlouvou o převodu členského podílu ze dne 29. 1. 2013 uzavřenou s manželi P., nabyli účastníci do SJM členský podíl v BD B., bytové družstvo, IČO XY (dále jen „bytové družstvo“), spojený s právem nájmu bytu č. XY v domě č. p. XY, XY ulice, XY. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 7. 2018, č. j. 24 C 32/2018-26, který nabyl právní moci 31. 7. 2018, byl „členský podíl určen do výlučného vlastnictví žalobkyně“. Pro účely vypořádání SJM vyšel soud prvního stupně z „ceny bytu v době ocenění (31. 7. 2018) avšak z jeho stavu v době zániku společného jmění manželů (12. 6. 2015)“. Na základě znaleckého posudku stanovil obvyklou cenu „členského podílu“ v bytovém družstvu spojeného s nájmem družstevního bytu částkou 3 900 000 Kč. K odvolání obou účastníků řízení Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. 9. 2020, č. j. 68 Co 211/2020-509, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud se ztotožnil jak se zjištěním skutkového stavu, tak s jeho právním posouzením, tedy i se zjištěním, že hodnota „členského podílu“ v bytovém družstvu spojeného s nájmem družstevního bytu činila k 31. 7. 2018 3 900 000 Kč. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od rozsudku ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019. Ve smyslu odkazovaného rozhodnutí má totiž soud při vypořádání věci patřící do zaniklého SJM vyjít z obvyklé ceny věci v době rozhodování soudu stanovené s ohledem na její stav k okamžiku vypořádání. Nalézací soudy podle tohoto oceňovacího pravidla nepostupovaly. S ohledem na závěry vyplývající z uvedeného rozhodnutí pak dovolatel vymezil i další předpoklad přípustnosti dovolání, a to že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky ocenění věci tvořící součást SJM pro účely jeho vypořádání soudem při aplikaci zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatel rovněž odvolacímu soudu vytýká, že do vypořádání SJM zahrnul i vklady učiněné během trvání manželství na účet jeho bratra. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, případně i soudu prvního stupně zrušil a věc aby vrátil „příslušnému“ soudu k dalšímu řízení. Žalovaná se ve svém vyjádření plně ztotožňuje s rozsudkem odvolacího soudu a na jeho závěry odkazuje. Ocenění členského podílu bylo podle ní provedeno v souladu s platnou judikaturou. Časové rozmezí mezi vyhotovením znaleckého posudku, k jehož datu bylo provedeno ocenění, a vyhlášením rozsudku odvolacího soudu, nebylo delší než dva roky, což je „relativně standardní doba, kterou lze s ohledem na meritum věci očekávat“. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky stanovení rozhodného období pro oceňování hodnoty družstevního podílu v bytovém družstvu pro účely vypořádání SJM provedeného na základě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Podle § 3028 odst. 1, 2 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Jelikož k zániku SJM došlo v posuzované věci po 1. 1. 2014, tj. po účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vzniklo účastníkům právo domáhat se vypořádání společného jmění rozhodnutím soudu (§ 736 věta první, § 740 a § 765 odst. 2 o. z.), podléhá režim jeho vypořádání soudem příslušným ustanovením zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (zejména § 736 a násl. o. z.) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, publikovaný ve pod č. 63/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále také „R 63/2019“), či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2020/2018]. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Podle úpravy účinné do 31. 12. 2013 [zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“)] se v případě zániku manželství rozvodem stal členský podíl v bytovém družstvu výlučným majetkem toho z manželů, který byl na základě dohody nebo rozhodnutí soudu (§ 705 obč. zák.) určen výlučným členem družstva a nájemcem družstevního bytu. Druhý manžel měl nárok na vypořádání. Nejprve tedy soud rozhodoval o tom, který z rozvedených manželů bude nadále výlučným nájemcem d