22 Cdo 2295/2018 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2295/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 8. 2018 Spisová značka:22 Cdo 2295/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.2295.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vlastnictví Dobré mravy Stavba Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 160 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 11. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2295/2018-492 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně KABLANĚ, spol. s r.o., identifikační číslo osoby 49284886, se sídlem v Otradově 46, zastoupené Mgr. Pavlem Dvořákem, advokátem se sídlem ve Žďáře nad Sázavou, Strojírenská 2269/36, proti žalovanému M. J., o vypořádání staveb na cizím pozemku a zřízení práva nezbytné cesty a o vzájemném návrhu na odstranění staveb, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 C 61/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 7. 2. 2018, č. j. 27 Co 235/2017-455, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 7. 2. 2018, č. j. 27 Co 235/2017-455, v části výroku pod bodem II., ve které byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 10. 4. 2017, č. j. 6 C 61/2015-253, ve výroku pod bodem II., pokud jím byla žalobkyni stanovena k odstranění staveb lhůta „dvou měsíců ode dne právní moci rozsudku“, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. II. Ve zbývající části se dovolání odmítá. Odůvodnění: Žalobkyně je vlastnicí následujících staveb – budovy bez č. p./č. e., stojící na pozemku a st. par., budovy bez č. p./č. e., stojící na pozemku se zpevněnou plochou, budovy bez č. p./č. e. stojící na pozemku st. par. č., budovy bez č. p./č. e. stojící na st. par. č., budovy bez č. p./č. e. stojící na pozemku st. par. č., budovy bez č. p./č. e. stojící na pozemku st. par. č., budovy bez č. p./č. e. stojící na pozemku st. par. č., budovy bez č. p./č. e. stojící na pozemku st. par. č., dále silážního žlabu na pozemku par. č. a rozestavěné stavby skladu píce stojící na pozemku st. par. č., vše v katastrálním území a obci O., u Katastrálního úřadu pro P. kraj, Katastrální pracoviště Ch. Žalovaný je vlastníkem pozemku st. par. č., pozemku st. par. č., pozemku par. č., pozemku st. par. č., pozemku st. par. č., pozemku st. par. č., pozemku st. par. č., pozemku st. par. č., pozemku st. par. č., pozemku st. par. č., pozemku st. par. č. a pozemku par. č., vše v katastrálním území a obci O., u Katastrálního úřadu pro P. kraj, Katastrální pracoviště Ch. Žalobkyně se domáhala přikázání pozemků ve vlastnictví žalovaného, na kterém stojí její stavby, do svého vlastnictví za náhradu; zároveň se domáhala zřízení nezbytné cesty přes pozemky ve vlastnictví žalovaného, a to konkrétně přes pozemek par. č., pozemek par. č. a pozemek par. č., vše v katastrálním území a obci O., u Katastrálního úřadu pro P. kraj, Katastrální pracoviště Ch. (tyto nároky nejsou předmětem dovolacího řízení). Žalovaný se vzájemnou žalobou domáhal odstranění uvedených staveb z jeho pozemku. Okresní soud v Chrudimi („soud prvního stupně“) mezitímním rozsudkem ze dne 10. 4. 2017, č. j. 6 C 61/2015-253, výrokem I. zamítl návrh žalobkyně na přikázání pozemků žalovaného do vlastnictví žalobkyně za náhradu. Ve výroku II. vyhověl vzájemnému návrhu žalovaného a žalobkyni uložil povinnost odstranit stavby z pozemků žalovaného, a to do dvou měsíců od právní moci rozhodnutí. Rozhodnutí v části, týkající se lhůty ke splnění povinnosti, nijak neodůvodnil. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 2. 2018, č. j. 27 Cdo 235/2017-455, ve výroku I. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a řízení v tomto rozsahu zastavil. Výrokem II. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II. Ani rozhodnutí odvolacího soudu se lhůtou ke splnění povinnosti nezabývalo. Proti rozsudku odvolacího soudu – výroku pod bodem II. – podala žalobkyně dovolání; tvrdí, že rozhodnutí závisí na řešení „zásadních otázek“ hmotného práva, a navrhuje, aby otázky pod body 1) a 2) dovolací soud posoudil odchylně od jeho dosavadní judikatury, která se týká spíše méně významných staveb (plot, garáž, chata apod.), než hospodářsky významného souboru staveb tvořících ucelený funkční celek. Jedná se o tyto otázky: 1) zda je možné odepřít právní ochranu vlastníkovi pozemku s přihlédnutím k újmě, která vlastníkovi staveb vznikne, 2) zda zánik občanskoprávního titulu k užívání pozemku není zhojen uděleným souhlasem vlastníka pozemku s umístěním stavby v rámci stavebního řízení, 3) v jakém stavu je nájemce povinen vrátit předmět nájmu po jeho ukončení a zároveň jakou lhůtu k odstranění staveb lze považovat za přiměřenou (zde tvrdí rozpor s judikaturou dovolacího soudu). Dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci dle § 241a odst. 1 o. s. ř. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby bylo jako nepřípustné odmítnuto. Podstata věci je v tomto: Žalobkyně měla v nájmu na dobu 30 let pozemky žalovaného, na kterých vlastnila stavby zřízené bývalým jednotným zemědělským družstvem, a se souhlasem žalovaného na něm zřídila nové stavby. V roce 2010 však strany uzavřely novou nájemní smlouvu, nahrazující smlouvu dosavadní, a sjednaly nájem na 5 let s tím, že pokud jej jedna strana nevypoví, automaticky se prodlužuje. Žalovaný jej pak vypověděl s odůvodněním, že žalobkyně poškozuje jeho pozemky i životní prostředí; stavby ve vlastnictví žalobkyně tak nadále leží na pozemku bez právního důvodu. Žalobkyně se pak domáhala přikázání staveb do jejího vlastnictví (v této části vzala žalobu zpět) a zřízení nezbytné cesty; soudy mezitímním rozsudkem rozhodly nejprve o odstranění staveb, a to je předmětem dovolacího řízení. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Pokud jde o rozhodnutí o povinnosti odstranit stavby z pozemku žalovaného, dovolání není přípustné. V této části vyšel dovolací soud z § 243f odst. 3 o. s. ř. a jen stručně uvádí důvody nepřípustnosti dovolání; obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). Protože v dovolacím řízení se uplatňuje zásada projednací, je povinností dovolatele nejen uvést dovolací důvod (proč považuje právní posouzení věci za nesprávné), ale především vymezit důvod přípustnosti dovolání (to výslovně stanoví § 241a odst. 2 o. s. ř.). K jeho projednatelnosti tedy nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu, tedy pro posouzení toho, zda v dovolání vymezené dovolací důvody jsou dány. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle nyní platného znění občanského soudního řádu (podle § 241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. Neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 občanského soudního řádu), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a