22 Cdo 2350/2025 – Nejvyšší soud

22 Cdo 2350/2025-406 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně SUOPELOS s.r.o., IČO 27845541, se sídlem v Ostravě, Tyršova 885/24, zastoupené JUDr. Marcelem Petráskem, advokátem se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, proti žalovaným 1) A. D., 2) J. D., 3) A. D., 4) J. D., zastoupeným JUDr. Romanem Kramaříkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 573/12, a 5) A. P., o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 46 C 492/2022, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2025, č. j. 28 Co 1/2025-306, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2025, č. j. 28 Co 1/2025-306, se zamítá. III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 13 346 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. Mgr. Marcela Petráska, M.B.A., LL.M. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha-východ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 9. 2024, č. j. 46 C 492/2022-188, zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných k pozemkům parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v XY a přikázal spoluvlastnický podíl žalobkyně o velikosti 1/12 žalované 1) tak, že spoluvlastnické podíly žalovaných nadále činí 2/3 pro žalovanou 1), 1/12 pro žalovanou 2), 1/12 pro žalovaného 3), 1/12 pro žalovanou 4) a 1/12 pro žalovanou 5) (výrok I), žalované 1) uložil povinnost zaplatit žalobkyni přiměřenou náhradu ve výši 560 833 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III-VI). 2. Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 6. 2025, č. j. 28 Co 1/2025-306, rozsudek soudu prvního stupně změnil (vyjma nenapadeného výroku VI) tak, že zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY, uvedené nemovitosti přikázal do podílového spoluvlastnictví žalovaných, a to žalované 1) v rozsahu ideálních 2/3 celku, žalované 2) v rozsahu ideální 1/12 celku, žalovanému 3) v rozsahu ideální 1/12 celku, žalované 4) v rozsahu ideální 1/12 celku a žalované 5) v rozsahu ideální 1/12 celku, a žalované 1) uložil povinnost zaplatit žalobkyni přiměřenou náhradu ve výši 560 833 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II- IV). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 1) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. 4. Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně právně posoudil právní otázku, zda se má v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, zahájené žalobcem, jehož podnikání spočívá ve výkupu podílů v nucených dražbách a jejich následném zpeněžování prostřednictvím soudního vypořádání pro určení výše přiměřené náhrady podle § 1147 o. z. vycházet z aritmetického podílu na aktuální tržní hodnotě nemovitosti jako celku, nebo z jiné částky, např. z ceny, za kterou byl podíl skutečně „spekulantem“ pořízen, zvýšenou o přiměřený zisk. Otázku považuje za dovolacím soudem dosud neřešenou. 5. Namítá, že náhrada přiznaná dle pravidel vymezených v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 425/96 se pro podobné podnikatele stala prostředkem k dosažení bezrizikového zisku, čímž právní koncept přiměřenosti náhrady při vypořádání pozbývá funkce nástroje spravedlivého řešení ukončení spoluvlastnictví. Judikatura, která připustila, že nižší pořizovací cena podílu v nucené dražbě nemůže jít k tíži nabyvatele, však tyto závěry formulovala pro ojedinělé případy takového nabytí a nikoli „ve světle systematického podnikání“ (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4856/2017), možnost přihlédnout i k okolnostem, za kterých účastníci spoluvlastnický podíl nabyli, včetně toho, že jedna strana nabyla podíl v exekuční dražbě, ani možné snížení náhrady prostřednictvím korektivu dobrých mravů, však nevyloučila (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 103/2019 a sp. zn. 22 Cdo 3619/2015 a 22 Cdo 1220/2022). Pro spekulativní nabytí podílu na společné věci v dražbě by proto otázka přiměřené náhrady měla být posouzena jinak, než v rozhodnutí sp. zn. 2 Cdon 425/96. 6. Má za to, že soudy úvahu o možném snížení náhrady prostřednictvím korektivu dobrých mravů neprovedly, ačkoli podnikání žalobkyně má spekulativní charakter, zisk má být v tomto případě dosažen na úkor sociálně slabých osob, které nemovitosti užívají k bydlení, náhrada je zcela neekvivalentní k pořizovací ceně, veškeré investice do nemovitostí nesli žalovaní a žalobkyně projevovala o správu společné věci trvalý nezájem. Tím porušily právo dovolatelky na ochranu majetku a na spravedlivý proces. 7. Poukazuje na to, že ocenění pro účely nucené dražby téměř vždy obsahuje výrazný diskont kvůli omezené obchodovatelnosti podílu, minimální příhoz je stanoven jako 2/3 z již diskontované ceny a obvykle ke zvýšení ceny nad stanovený minimální příhoz nedochází. Při stanovení přiměřené náhrady podle § 1147 o. z. soudy vycházejí z nediskontované ceny, a tím vzniká zásadní disproporce mezi pořizovací cenou podílu a náhradou za něj. Využívání takového rozdílu považuje dovolatelka za nemorální. Za skutkově podobnější řešené věci považuje případ řešený v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 976/2011. Domnívá, že pro spravedlivou výši přiměřené náhrady podle § 1147 o. z. je třeba zohlednit všechny konkrétní okolnosti případu a neomezit se jen na mechanické přenesení znaleckého ocenění. 8. Žalobkyně považuje dovolání žalované 1) za nepřípustné, založené na skutkových závěrech, který odvolací soud nezjistil. Je přesvědčena, že soudy obou stupňů postupovaly při určení výše přiměřené náhrady správně, v souladu se zákonem a judikaturou. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl. 9. Dovolání není přípustné. 10. Podle § 237 o. s. ř není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 12. Dovolací soud v dané věci vychází z ustálené judikatury Nejvyššího soudu potud, že s účinností od 1. 1. 2014 soud rozhodující o vypořádání spoluvlastnictví společné věci nemusí tomu ze spoluvlastníků, který přichází o své vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu, určit výši přiměřené náhrady vždy jenom podle výše podílu na obvyklé ceně společné věci, nýbrž může s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu náhradu zvýšit či naopak – výjimečně s ohledem na dobré mravy – snížit, případně nepřiznat vůbec (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5348/2016, nebo ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6058/2017; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). 13. Nejvyšší soud pak především vysvětlil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2371/2014), že podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) podléhá korektivu dobrých mravů i konstitutivní rozhodnutí soudu. Ustanovení § 2 odst. 3 o. z. zakotvuje zásadu dobrých mravů jako obecný princip ovládající výklad i aplikaci občanskoprávních norem, ke kterému je třeba přihlížet i při vydání konstitutivního rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3619/2015). Soud proto může výjimečně s odkazem na princip dobrých mravů modifikovat (změnit) vypořádací podíly účastníků řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. 14. Je však přitom třeba vzít v úvahu, že přikázání spoluvlastnického podílu představuje nucené odejmutí vlastnického práva, jež musí splňovat ústavní podmínky stanovené článkem 11 odst. 4 Listiny, což je mimo jiné poskytnutí přiměřené náhrady, za kterou se považuje hodnotový ekvival