22 Cdo 2431/2023 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2431/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2025 Spisová značka:22 Cdo 2431/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.2431.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Žaloba pro zmatečnost Odnětí možnosti jednat před soudem Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 229 odst. 3 předpisu č. 99/1963 Sb. ve znění od 01.01.2014 předpisu č. 229/1991 Sb. ve znění od 01.01.2013 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:6. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2431/2023-304 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce J. M., zastoupeného JUDr. Alešem Dvouletým, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, proti žalovanému hlavnímu městu Praha, IČO 00064581, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, zastoupenému JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu – o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Co 210/2020, podané dovolatelkou Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupenou Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o dovolání České republiky – Státního pozemkového úřadu proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, č. j. 4 Co 129/2022-253, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Dovolatelka je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám zástupce žalobce JUDr. Aleše Dvouletého 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Dovolatelka je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám zástupce žalovaného JUDr. Jana Nemanského 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Na základě žaloby podané J. M. proti hlavnímu městu Praze Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 12. 2. 2020, č. j. 24 C 65/2018-70, nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 19. 10. 2018, č. j. PÚ 699/91/2, tak, že „J. M., zastoupený na základě plné moci JUDr. Danielem Honzíkem, advokátem, Londýnská 674/55, 120 00 Praha 2, není vlastníkem této nemovitosti: dle PK část par. č. XY v kultuře role o výměře 124 280 m2 v k. ú. XY. Za nevydanou nemovitosti přísluší žadateli náhrada podle zákona č. 229/1991 Sb.“ (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Městský soud v Praze k odvolání hlavního města Prahy rozsudkem ze dne 20. 5. 2021, č. j. 29 Co 210/2020-144, potvrdil rozsudek soudu I. stupně (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2021, č. j. 29 Co 210/2020-144, podala Česká republika – Státní pozemkový úřad žalobu pro zmatečnost. Uvedla, že jí nesprávným postupem Městského soudu v Praze (a taktéž Obvodního soudu pro Prahu 9) byla odňata možnost jednat před soudem ve smyslu § 229 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Přestože nebyla účastnicí řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Co 210/2020, rozhodly soudy o její povinnosti vůči žalobci (poskytnout náhradu za nevydanou nemovitost podle zákona č. 229/1991 Sb.). Dovolatelka neměla možnost se proti rozhodnutí soudů v uvedeném řízení jakýmkoliv způsobem bránit. 3. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2022, č. j. 29 Co 210/2020-221, žalobu pro zmatečnost podanou Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2021, č. j. 29 Co 210/2020-144, zamítl (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací k odvolání dovolatelky usnesením ze dne 27. 4. 2023, č. j. 4 Co 129/2022-253, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I). Rozhodl také o náhradě nákladů řízení (výrok II a III). II. Dovolání a vyjádření k dovolání 5. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, č. j. 4 Co 129/2022-253, podává Česká republika – Státní pozemkový úřad (dovolatelka) dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího i Ústavního soudu. Odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 35/11, ve kterém Ústavní soud dovodil, že „pokud by tedy v rámci řízení před správním orgánem bylo rozhodováno o nároku žalobců na náhradu majetku, avšak v následném řízení soudním by subjekt, který má tuto náhradu poskytnout, nemohl být účastníkem řízení, docházelo by tím k porušení čl. 36 odst. 2 Listiny.“ Poznamenává, že si je vědoma, že podle doslovného znění § 9 odst. 8 zákona o půdě a § 250a o. s. ř. nelze dospět k závěru o jejím účastenství v předmětném řízení. Avšak tato ustanovení musí být vyložena ústavně souladným způsobem (a se zřetelem k § 141 odst. 3 správního úřadu), aby bylo zachováno ústavně chráněné právo dovolatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny. K obdobnému závěru dospěl rovněž Nejvyšší soud v usnesení ze dne 9. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1385/2011. Podotýká, že v navazujícím řízení, ve kterém J. M. požaduje uložit dovolatelce povinnost zaplatit náhradu za nevydaný pozemek, představuje pro zmatečnostní žalobkyni rozhodnutí soudů (že žalobci přísluší za nevydanou nemovitost „náhrada podle zákona č. 229/1991 Sb.“) vydané v původním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 24 C 65/2018 podstatnou újmu. Je totiž nutné zohlednit, že podle § 135 odst. 2 o. s. ř. mohou soudy v tomto navazujícím řízení vycházet z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2021, č. j. 29 Co 210/2020-144, a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 2. 2020, č. j. 24 C 65/2018-70. 6. Pokud by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v poměrech projednávané věci není možný ústavně souladný výklad § 250a o. s. ř. ve spojení s § 9 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb. a § 141 odst. 3 zákona č. 500/2004, správní řád, požaduje, aby Nejvyšší soud věc předložil podle čl. 95 odst. 2 Ústavy Ústavnímu soudu (neboť zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem). 7. S ohledem na shora uvedené dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, č. j. 4 Co 129/2020-253, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2022, č. j. 29 Co 210/2020-221, a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. 8. Žalobce považuje dovolání za nepřípustné. Nález Ústavního soudu ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 35/11, na projednávanou věc nedopadá, jelikož se vztahuje pouze na řízení, jehož předmětem je náhrada za majetek zanechaný v roce 1945 občany České republiky na Podkarpatské Rusi. Je nutné také poznamenat, že v projednávané věci soudy v řízení podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, nerozhodly o povinnosti správního orgánu plnit žalobci (ze stejného důvodu není přiléhavý odkaz žalovaného na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1385/2011). Pokud stát (správní orgán) nebude plnit dobrovolně, budou soudy o této povinnosti rozhodovat v navazujícím občanskoprávním řízení, ve kterém bude na straně žalované vystupovat právě příslušný správní orgán. 9. Podotýká, že pokud se oprávněná osoba domáhá v navazujícím řízení ochrany svého restitučního nároku (uspokojením v penězích nebo převodem pozemků), aplikují soudy rovněž § 135 odst. 2 o. s. ř. V takovém případě může správní orgán zvrátit rozhodnutí soudu vydané v předcházejícím řízení podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. V této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2921/2016. 10. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zmatečnostní žalobkyně odmítl. 11. Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. Má za to, že z vymezení účastníků v řízení podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v příslušným znění, a v zákoně o půdě vyplývá, že dovolatelka nemohla být účastnicí původního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 24 C 65/2018. Má tedy za to, že dovolání není důvodné. IV. Přípustnost dovolání 12. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací pr