22 Cdo 2494/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2494/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2025 Spisová značka:22 Cdo 2494/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.2494.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vydržení Dotčené předpisy:§ 134 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:21. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2494/2025-168 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně: VLTAVA MANAGEMENT, s.r.o., se sídlem v Praze, Letenská 121/8, IČO 27217582, zastoupené Mgr. Petrem Budźinskim, advokátem se sídlem v Praze, Letenská 121/8, proti žalovaným 1) J. P. a 2) J. P., zastoupeným Mgr. Michalem Víškem, advokátem se sídlem v Praze, Štefánikova 16/29, o vyklizení a o vzájemném návrhu na určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 83/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2025, č. j. 29 Co 6/2025-140, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh žalobkyně na odklad právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2025, č. j. 29 Co 6/2025-140, se zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 8 524, 50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 874 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 10. 2024, č. j. 9 C 83/2023-99, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně vyklidit část pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, definovanou geometrickým plánem č. 5047-149/2023, vyhotoveným Ing. Milošem Voničkou dne 23. 10. 2023 a potvrzeným Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště XY pod PGP 4850/2023-101, 2023.10.31, jimi užívanou, a to včetně odstranění plotu a garáže (budova bez č.p./č.e.) na vlastní náklady a takto vyklizenou nemovitost řádně předat žalobkyni do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Dále zamítl vzájemnou žalobu na určení, že žalovaní jsou vlastníky ve společném jmění manželů pozemku parc. č. XY o velikosti 209 m2, který vznikl oddělením od pozemku parc. č. XY o velikosti 2554 m2, v k. ú. XY, na základě geometrického plánu č. 5047-149/2023, vyhotoveného Ing. Milošem Voničkou dne 23. 10. 2023 (výrok II). Nakonec rozhodl o nákladech řízení (výrok III). 2. K odvolání žalovaných Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 5. 2025, č. j. 29 Co 6/2025-140, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovaným vyklidit část pozemku parc. č. XY jimi užívanou, v k. ú. XY, specifikovanou geometrickým plánem č. 5047-149/2023, vyhotoveným Ing. Milošem Voničkou dne 23. 10. 2023 a potvrzeným Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště XY pod PGP 4852/2023-101, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, jako pozemek parc. č. XY, a to včetně odstranění plotu a garáže (budova bez č. p./č. e.) na vlastní náklady (výrok I). Dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil tak, že určil, že žalovaní jsou vlastníky ve společném jmění manželů jedné ideální poloviny pozemku parc. č. XY o velikosti 209 m2, který vznikl oddělením od pozemku parc. č. XY o velikosti 2554 m2, v k. ú. XY, specifikovaného geometrickým plánem č. 5047-149/2023, vyhotoveným Ing. Milošem Voničkou dne 23. 10. 2023 a potvrzeným Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště XY pod PGP 4852/2023-101, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku; ve zbývající části ohledně druhé ideální poloviny výše specifikovaného pozemku tento výrok potvrdil jen s upřesněním, že není zamítána žaloba, nýbrž vzájemný návrh žalovaných (výrok II). Nakonec rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně v celém rozsahu dovolání. Jeho přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (a je namístě použít sjednocující úlohu Nejvyššího soudu). Uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Namítla, že se odvolací soud odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3802/2020, dospěl-li k závěru, že žalovaní nabyli předmětný pozemek vydržením, přestože byl předmětem dražby. Žalobkyně přitom v dražbě nabyla spoluvlastnický podíl ve výši id. 1/2 na předmětném pozemku v hranicích uvedených v katastru nemovitostí, přičemž „o nesouladu hranic neměla žádnou pochybnost“. Žalobkyně tak nabyla vlastnické právo k pozemku v parcelních hranicích evidovaných v katastru nemovitostí i za situace, že by žalovaní vlastnické právo k části pozemku již dříve vydrželi. Na základě dohody o vypořádání spoluvlastnictví ze dne 25. 11. 2020 poté žalobkyně nabyla i druhou id. 1/2. Dále namítla, že žalovaní nemohli vydržet vlastnické právo k podílu o výši id. 1/2, neboť se nechovali jako spoluvlastníci, přičemž v řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 730/2021. I kdyby žalovaní drželi spoluvlastnický podíl, nebyli podle zjištění odvolacího soudu nejméně od 29. 3. 2010 v dobré víře; i v tomto ohledu se odvolací soud odchýlil od rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 730/2021. Otázkou doposud neřešenou je poté posouzení, zda lze dovodit vydržení spoluvlastnického podílu držitele, přestože jiná osoba nabyla spoluvlastnické právo k pozemku v exekuční dražbě v rozsahu takového pozemku vedeném v katastru nemovitostí ke dni nabytí vlastnického práva. Žalovaní jako spoluvlastníci nikdy nevystupovali a jejich nárok uplatňovat vydržení zanikl ke dni dražby. Rozhodnutí odvolacího soudu je s ohledem na odkazy na závěry rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné. Též závěr, že žalovaní byli v dobré víře do 29. 3. 2010 je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1966/2005, a ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1594/2004, či s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3770/2020). Žalovaní totiž při náležité pečlivosti a kontrole tvaru a velikosti pozemku v katastru nemovitostí museli zjistit, že jim část užívaného pozemku nenáleží. V tomto ohledu jsou úvahy odvolacího soudu o vydržení zjevně nepřiměřené. Závěrem žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil, případně aby je zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Rovněž navrhla odklad právní moci napadeného rozhodnutí. 4. Žalovaní ve vyjádření k dovolání navrhli, aby bylo dovolání odmítnuto. 5. Dovolání není přípustné. 6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 8. Dovolací soud předesílá, že rozsudek odvolací soudu je založen na klíčových závěrech, že a) nejdříve došlo k vydržení vlastnického práva k předmětnému pozemku (tvořícímu část pozemku parc. č. XY) později označenému jako parc. č. XY (označovanému v rozhodnutích nalézacích soudů též jako sporný pozemek) žalovanými (s ohledem na zjištění odvolacího soudu zřejmě již ke dni 1. 1. 2002, neboť tehdy uplynula desetiletá vydržecí doba počítaná od 1. 1. 1992), b) následně došlo k nabytí spoluvlastnického podílu ve výši id. 1/2 k pozemku parc. č. XY ž