22 Cdo 2590/2018 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2590/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 2. 2020 Spisová značka:22 Cdo 2590/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.2590.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Stavba Součást věci Dotčené předpisy:§ 120 obč. zák. § 8 o. z. § 241a odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 5. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2590/2018-140 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. K., narozeného XY, bytem ve XY, zastoupeného Mgr. Vítězslavem Musilem, advokátem se sídlem v Brně, Hilleho 1843/6, proti žalovanému J. K., narozenému XY, bytem ve XY, zastoupenému JUDr. Jaroslavou Brabcovou, advokátkou se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Sadová 2237, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 6 C 4/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 8. 2. 2018, č. j. 72 Co 268/2017-122, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 8. 2. 2018, č. j. 72 Co 268/2017-122, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 23. 6. 2017, č. j. 6 C 4/2015-98, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal odstranění stavby budovy bez č. p./č. e., která je součástí pozemku parc. č. st. XY v obci XY, k. ú. XY, zapsané pro toto katastrální území na LV č. XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrálním pracovištěm XY (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Žalobce se domáhal odstranění označené stavby „v té části, v níž stavba kolny přesahuje na pozemek žalobce parc. č. st. XY, a dále uvedení pozemku žalobce parc. č. st. XY a na něm stojící budovy č. p. XY do předešlého stavu“. Svůj nárok založil na tvrzení, že právní předchůdce žalovaného počátkem 90. let 20. století při rekonstrukci hospodářské budovy na pozemku parc. č. st. XY provedl její nástavbu a použil k tomu zeď ve vlastnictví žalobce. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že na konci 80. let byla v kolně nacházející se na pozemku parc. č. st. XY v k. ú. XY postavena zeď, která měla sloužit k rozdělení kolny na dvě samostatné stavby (dále rovněž jako „dělící zeď“). V té době byl tento pozemek, pozemek parc. č. st. XY i stavby na nich se nacházející v podílovém spoluvlastnictví J. K., narozeného XY, a A. K., narozené XY, rodičů žalobce a prarodičů žalovaného. Dne 20. 12. 1990 uzavřeli tehdejší spoluvlastníci nemovitostí a žalobce darovací smlouvu, na základě které žalobce nabyl mimo jiné vlastnické právo k pozemku parc. č. st. XY a k části pozemku parc. č. st. XY (oddělené na základě vypracovaného geometrického plánu), na němž se rovněž nacházela část kolny z jedné strany ohraničená dělící zdí. Dne 20. 12. 1990 uzavřeli tehdejší spoluvlastníci nemovitostí a J. K., narozený XY, bratr žalobce a otec žalovaného, darovací smlouvu, na jejímž základě nabyl J. K. mimo jiné vlastnické právo ke zbývající části pozemku parc. č. st. XY, na němž se nacházela druhá část kolny ohraničená také z jedné strany dělící zdí. Na základě shora uvedených darovacích smluv tedy došlo k rozdělení pozemku parc. č. st. XY i k rozdělení kolny, která se na něm nacházela. Nalézací soud zjistil, že obě darovací smlouvy neobsahovaly žádné ujednání o vlastnictví dělící zdi. Na počátku 90. let J. K., narozený XY, zhotovil na kolně nacházející se na pozemku v jeho vlastnictví nástavbu, která rovněž spočívá na dělící zdi mezi budovami (kolnami) ve vlastnictví žalobce a žalovaného. Poté převedl vlastnické právo k pozemku parc. č. st. XY i k budovám na něm se nacházejících na současného žalovaného – J. K., narozeného XY. Soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Tento předpis neupravoval právní režim dělící zdi, a proto nalézací soud analogicky aplikoval § 854 zák. č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský (dále jen „o. z. o.“), který zakotvil vyvratitelnou právní domněnku spoluvlastnictví rozhrady, kterou byla i rozhrada mezi stavbami. Protože shora uvedené darovací smlouvy neobsahovaly ujednání o vlastnickém režimu dělící zdi, uzavřel, že tato zeď je ve spoluvlastnictví účastníků řízení. Jelikož budova žalovaného spočívá na zdi ve spoluvlastnictví účastníků řízení a žalobce dal souhlas s jejím vybudováním, považoval požadavek žalobce na její odstranění v rozporu s dobrými mravy a jeho jednání za šikanózní. Žalobu na její odstranění tak zamítl. Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 8. 2. 2018, č. j. 72 Co 268/2017-122, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve správném znění výroku I., tedy že se zamítá žaloba, kterou se žalobce domáhal odstranění stavby budovy bez č. p./č. e., která je součástí pozemku parc. č. st. XY v obci XY, k. ú. XY, zapsaná v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrálním pracovištěm XY na LV č. XY, v té části, v níž výše uvedená stavba hospodářské usedlosti přesahuje na pozemek ve vlastnictví žalobce parc. č. st. XY v obci XY, k. ú. XY, zapsaný v katastru nemovitosti vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrálním pracovištěm XY na LV č. XY, a uvedení pozemku žalobce parc. č. st. XY a na něm stojící budovy č. p. XY v k. ú. XY do původního stavu (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a posuzoval věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2005/2010, podle kterého nebylo-li o vlastnictví zdi dělící dva domy, které dříve byly domem jediným, a která existovala již při rozdělení domu, nic při rozdělení domu ujednáno, je tato zeď v podílovém spoluvlastnictví vlastníků domů vzniklých dělením. I v posuzované věci nebylo při dělení kolny o vlastnictví dělící zdi nic ujednáno, zeď byla vystavěna za účelem rozdělení původně jedné budovy a nově vzniklé stavby se „staly předmětem dvou darovacích smluv“. Je proto v podílovém spoluvlastnictví účastníků řízení a tvoří rozhradu ve smyslu § 854 o. z. o. Připustil, že dělící zeď se nemusí nacházet přesně na hranici pozemků ve vlastnictví účastníků řízení, ale může být větší měrou nebo zcela na pozemku ve vlastnictví žalobce či žalovaného. Tuto skutečnost však vzhledem k tomu, že dělící zeď je v podílovém spoluvlastnictví účastníků řízení, nepovažoval za významnou; ani po 1. 1. 2014 by se zeď nestala součástí pozemku, na němž se nachází. V této souvislosti odkázal na § 3055 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého se stavba, jež je ve spoluvlastnictví, nestane součástí pozemku ve výlučném vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků stavby. Dále dovodil, že i nástavba dělící zdi provedená právním předchůdcem žalovaného se stala součástí zdi a je v podílovém spoluvlastnictví účastníků řízení. Nepovažoval za významné zjištění, zda dal žalobce s vyhotovením nástavby souhlas. Otázka, zda se žalobce a právní předchůdce žalovaného na takovém způsobu hospodaření se společnou věcí dohodli (a zda tedy užívá věc ve spoluvlastnictví jeden z účastníků nad rámec spoluvlastnického podílu), by mohla být předmětem jiného sporu, např. o vydání bezdůvodného obohacení. Ovšem i případné zjištění, že žalovaný užívá dělící zeď nad rámec spoluvlastnického podílu, by nemohlo vést k vyhovění žalobě na odstranění stavby. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že napadené rozhodnutí je založeno na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Žalobce především namítá, že dělící zeď se nachází na pozemku v jeho výlučném vlastnictví a i tato zeď náleží do jeho vlastnictví, a proto se stala k 1. 1. 2014 na základě § 3054 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), součástí jeho pozemku. Pokud žalovaný zasahuje částí své stavby nad původní dělící zeď, a tedy i nad pozemek ve vlastnictví žalobce, má žalovaný právo na odstranění této části stavby žalovaného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1000/2010). V této souvislosti považuje za významné skutkové zjištění, kudy vede hranice mezi pozemky ve vlastnictví žalobce a žalovaného, které však odvolací soud neučinil. T