22 Cdo 2653/2012 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2653/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2014 Spisová značka:22 Cdo 2653/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.2653.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochrana vlastnictví Dotčené předpisy:§ 126 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 11. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2653/2012 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně JUDr. D. Z., zastoupené Mgr. Bc. Blankou Tůmovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Telečská 7, proti žalované E.ON Distribuce, a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, IČO: 28085400, zastoupené JUDr. Vojtěchem Augustinem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Senovážné náměstí 2, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 C 10/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně -pobočka v Jihlavě ze dne 25. dubna 2012, č. j. 54 Co 1136/2011-72, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě ze dne 25. dubna 2012, č. j. 54 Co 1136/2011-72, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 24. srpna 2011, č. j. 5 C 10/2011-47, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Jihlavě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Jihlavě (dále jen „soud I. stupně“) rozsudkem ze dne 24. srpna 2011, č. j. 5 C 10/2011-47, zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost odstranit stavbu bez č. p./č. e. – způsob využití stavba technického vybavení, sloužící jako trafostanice (dále též jen „předmětná stavba“), nacházející se na pozemku parc. č. 2499/2 (dále jen „předmětný pozemek“) v obci a k. ú. J., zapsaném na LV č. 5089 u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště v Jihlavě (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované na nákladech řízení částku 7 920,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.). Soud I. stupně dospěl k závěru, že stavbu nelze považovat za neoprávněnou ve smyslu § 221 obč. zák. ve znění před 1. 1. 1992, neboť v době výstavby trafostanice „nebyl rozdíl mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby, poněvadž obě nemovitosti byly vlastnictvím státu“. Soud I. stupně přitom dospěl k závěru, že právo vybudovat stavbu je právem časově neomezeným, stavba totiž předcházela uzavření nájemní smlouvy, což brání závěru o tom, že stavebník zřídil stavbu na základě dohody s vlastníkem pozemku o jeho dočasném užívání. Stavba byla zřízena bez jakéhokoliv časového omezení a teprve uzavřením nájemní smlouvy toto právo zaniklo. V takovém případě se vlastník pozemku nemůže domáhat s úspěchem odstranění stavby, neboť aplikaci ustanovení § 126 obč. zák. brání skutečnost, že zásah do vlastnictví právního předchůdce žalobkyně nebyl zásahem neoprávněným a že právnímu předchůdci žalované svědčil způsobilý právní důvod pro stavbu. Soud I. stupně nepřisvědčil tvrzení žalobkyně, že žalovaná uzavřením nájemní smlouvy souhlasila s dočasným užíváním pozemku, neboť k uzavření nájemní smlouvy došlo teprve po zřízení časově neomezené stavby a žalovaná neměla prakticky jinou možnost, chtěla-li dát svému vztahu k pozemku odpovídající právní rámec. Jinak by totiž užívala pozemek bez právního důvodu a vystavovala se riziku opakovaných žalob vlastníka pozemku na vydání bezdůvodného obohacení. Na základě odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. dubna 2012, č. j. 54 Co 1136/2011-72, rozsudek soudu I. stupně potvrdil (výrok I.) a uložil žalobkyni, aby nahradila žalované náklady odvolacího řízení ve výši 5 760,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.). Aby podle odvolacího soudu mohla být vlastnickému právu žalobkyně k pozemku poskytnuta právní ochrana, muselo by jít o stavbu zřízenou na cizím pozemku na základě časově omezeného práva. Tak tomu ale v posuzovaném případě není, neboť stavebník byl v době vzniku stavby oprávněn stavbu zřídit. Stavba byla ve stavebním řízení povolena a kolaudována a byla postavena bez časového omezení. Vzhledem k tomu jde o střet dvou navzájem rovnocenných práv, jejichž střet nelze řešit pomocí § 126 obč. zák. Pozdější změna vlastníků a už vůbec ne uzavření nájemní smlouvy mezi právními předchůdci účastníků řízení a zánik nájemního vztahu na této situaci nemohou nic změnit, neboť změny nemohly přeměnit trvalé právo mít na pozemku stavbu na právo dočasné, jehož zánik by odůvodňoval oprávněnost podané žaloby. Proto nebyl důvod, aby vlastnické právo k pozemku mělo být preferováno před vlastnickým právem žalované ke stavbě. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které shledává přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Otázku zásadního právního významu spatřuje v posouzení střetu výkonu práv vlastníka stavby a vlastníka pozemku. Zásadní právní význam má zejména otázka, jaké skutečnosti jsou rozhodující pro poskytnutí ochrany jednomu vlastnickému právu před právem druhým (a to za situace, kdy vlastník stavby zneužívá svého vlastnického práva, užívá stavbu v rozporu s dobrými mravy bez adekvátního protiplnění vlastníkovi pozemku a bez právního titulu). Žalobkyně je přesvědčena, že soudy obou stupňů nezohlednily všechny relevantní skutečnosti, mj. končící životnost stavby, svévolné jednání žalované a skutečnost, že žalobkyně nemůže pozemek z důvodu jeho využití pro stavbu jinak vůbec využívat a plně realizovat své vlastnické právo. Odvolací soud se dostatečně nevypořádal s námitkou uzavření nájemní smlouvy k předmětnému pozemku žalovanou, z níž vyplývá, že si musela být vědoma, že pozemek užívá bez právního důvodu. Nájem byl navíc sjednán na dobu neurčitou s tříměsíční výpovědní dobou, tudíž žalovaná si musela a měla být vědoma, že je možno nájemní vztah kdykoliv ukončit. Odmítl-li soud argumentaci s tím, že závazkový právní vztah byl uzavřen až po zřízení stavby jako práva časově neomezeného, není stav v době zřízení stavby právně relevantní, neboť uzavřením nájemní smlouvy došlo k nové úpravě vzájemných vztahů. Žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaná s dovoláním nesouhlasí. Žalobkyně opakuje argumenty, s nimiž se soudy obou stupňů vypořádaly v souladu s ustálenou rozhodovací praxí. Žalovaná nesouhlasí s tím, že by její vlastnické právo ke stavbě bylo upřednostněno, nýbrž soudy toliko respektovaly rovnou ochranu všech forem vlastnictví. Nastalý konflikt opačných zájmů mezi vlastníkem stavby a vlastníkem pozemku, na němž stojí stavba, je pak třeba řešit podle zásad upravujících bezdůvodné obohacení. Podle žalované není pravdou, že by končila životnost stavby. Co se týče nájemní smlouvy, ta řeší dosud smluvně „neošetřený“ existující vztah, kdy na pozemcích města Jihlavy byly v minulosti postaveny energetické stavby, nebyla však do okamžiku uzavření nájemní smlouvy vyřešena otázka vypořádání bezdůvodného obohacení z titulu užívání pozemků jiného vlastníka vlastníkem energetických staveb. Uzavření nájemní smlouvy však nemohlo způsobit, že se na stavbu postavenou na dobu neurčitou bude nadále nahlížet jako na stavbu postavenou na dobu určitou. Po skončení nájemního vztahu tudíž pokračuje původní právní režim, kdy je případné náhrady za užívání cizího pozemku pod stavbou nutno řešit v režimu bezdůvodného obohacení. Žalovaná proto navrhuje, aby dovolací soud podané dovolání odmítl, případně zamítl a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení. Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení – § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Protože ke vzniku nároku žalobkyně mělo dojít před 1. lednem 2014 a před tímto datem také bylo o nároku žalobkyně odvolacím soudem pravomocně rozhodnuto, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. (dále též jen „obč. zák.“). Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona