22 Cdo 2676/2025 – Nejvyšší soud

22 Cdo 2676/2025-343 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců a) A. K., zastoupené JUDr. Pavlem Musilem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Hellichova 458/1, a b) M. K., IČO XY, se sídlem v XY, svěřeneckému správci svěřeneckého fondu D., soukromý svěřenecký fond, IČO XY, proti žalovaným 1) H. M. a 2) J. M., zastoupeným Mgr. Vojtěchem Bienkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Francouzská 299/98, o odstranění stavby a zdržení se užívání pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 200/2022, o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2025, č. j. 17 Co 301/2023-288, 17 Co 57/2024-288, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně a) je povinna zaplatit každému ze žalovaných na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 375 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Vojtěcha Bienka. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 5. 2023, č. j. 19 C 200/2022-128, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 27. 11. 2023, č. j. 19 C 200/2023-203, a opravných usnesení ze dne 3. 4. 2024, č. j. 19 C 200/2022-242, a ze dne 3. 4. 2024, č. j. 19 C 200/2022-244, rozhodl, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni na své náklady odstranit z pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY neoprávněnou stavbu v podobě podezděného oplocení umístěného u východní hranice předmětného pozemku, a to v rozsahu od konce plotu (směrem k ulici XY) označeného v Technické zprávě od Ing. Miloše Stránského – Gest, IČO 69478732, se sídlem v Praze 9, Chvalská 718/10 ze dne 25. 2. 2011 (dále jen „technická zpráva“) jakožto bod 2 po úroveň bodu 183-2 vyznačené v technické zprávě v plotu (výrok I), žalovaným 1) a 2) uložil povinnost zdržet se užívání části pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY vymezené třemi body – koncem plotu (směrem k ulici XY), úrovní bodu 183-2 vyznačené v technické zprávě v plotu a bodem 183-2 (výrok II), zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby žalovaní na své náklady odstranili z pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY neoprávněnou stavbu v podobě podezděného oplocení umístěného u východní hranice předmětného pozemku, a to v rozsahu od úrovně bodu 183-2 vyznačené v technické zprávě v plotu po konec plotu označený v technické zprávě jakožto bod 1 (výrok IV), zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby se žalovaní zdrželi užívání části pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY vymezené v technické zprávě třemi body – úrovní bodu 183-2 vyznačené v technické zprávě v plotu, bodem 183-2 a bodem 1 (výrok V), a rozhodl o nákladech řízení (výroky III a výrok II doplňujícího rozsudku). 2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně a) rozsudkem ze dne 27. 3. 2025, č. j. 17 Co 301/2023-288, 17 Co 57/2024-288, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích IV, V a ve výrocích o nákladech řízení (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 3. Odvolací soud vycházel při svém rozhodnutí ze zjištění soudu prvního stupně, že oplocení zasahující do pozemku žalobců přesahuje hranici pozemku pouze o několik centimetrů, místy nanejvýš pár desítek centimetrů, což je s ohledem na celkovou rozlohu pozemků snadno přehlédnutelné, hranice se jevila jako rovná. Žalovaní byli od srpna 1998 oprávněnými držiteli zaplocené části pozemku parc. č. XY v rozsahu s hranicí pozemku parc. č. XY, ke zpochybnění správnosti umístění oplocení došlo až v roce 2010. Pozemek parc. č. XY, jehož oplocení na pozemek žalobců XY rovněž zasahuje, sice žalovaní také užívali, šlo však o pozemek XY, což bylo žalovaným známo, do vlastnictví jej nabyli až smlouvou z roku 2003. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaní nabyli vlastnické právo k připlocené části u hranice s pozemkem XY vydržením, neboť se oprávněně domnívali, že jsou na základě kupní smlouvy, kterou v roce 1997 nabyli pozemek XY, vlastníky celého zaploceného pozemku, a jejich dobrá víra nebyla až do roku 2010 zpochybněna. Dodal, že povinnost provést geodetické zaměření při stavbě plotu není stanovena, plot byl postaven podél plotu právních předchůdců žalobců a jde o přesah v šíři průměrně cca 20 cm. Odvolací soud dodal, že odstranění této části oplocení by bylo rovněž krajně nehospodárné. Poukázal na malý rozsah dotčené plochy a stáří plotu (postaven v roce 1998) a uzavřel, že odstranění plotu s podezdívkou v délce cca 15 m a vybudování nového plotu s posunem v průměru o 20 cm by znamenalo neúměrné náklady bez přiměřeného přínosu pro žalobce, kteří by získali plochu 3,2 m2. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně a) (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání, kterým napadá oba výroky rozsudku odvolacího soudu. Přípustnost dovolání opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. 5. Odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posouzení následujících právních otázek: 1) Otázka nutnosti prokázání domnělého právního titulu v souvislosti s vydržením. Dovolatelka odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2659/2011 a judikaturu, která je v tomto rozhodnutí rekapitulována a podle které je takovým titulem pouze právní úkon, jímž se věc převádí na jiného. Předmětem kupní smlouvy z roku 1997 týkající se pozemku parc. č. XY pozemek parc. č. XY nebyl, označení této kupní smlouvy za domnělý právní titul k nabytí pozemku parc. č. XY je proto podle názoru dovolatelky v příkrém rozporu s definicí a smyslem domnělého právního titulu v judikatuře Nejvyššího soudu. 2) Otázka dobré víry žalovaných. Dovolatelka uvádí, že vlastníkem pozemku parc. č. XY bylo až do roku 2004 hlavní město Praha a se svolením právních předchůdců žalobkyně, manželů P., s výstavbou oplocení nebylo proto až do tohoto data možné spojovat dobrou víru. Závěr soudů, že žalovaní o možném přesahu svého oplocení nevěděli, je podle názoru dovolatelky v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu vyjádřenou v rozhodnutích Nejvyššího soudu, která v dovolání označuje. Žalovaným vytýká také nedostatek obvyklé opatrnosti a nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, že přesah je velmi malý, má za to, že plocha o velikosti 3,96 m2 je velmi významná. Uvádí, že již od roku 2006 žalovaným signalizovala nesoulad oplocení s hranicí pozemků, což podle jejího názoru vylučuje nepřerušenou držbu v dobré víře. Namítá, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil pasivitu jejích právních předchůdců jako souhlas se stavbou a že neprovedl dostatečné hodnocení důkazů. 3) Otázka hospodárnosti odstranění plotu. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že řádně neposoudil skutečné dopady neoprávněné stavby na výkon jejího vlastnického práva, a to zejména s ohledem na ceny pozemků v dané lokalitě, narušení účelného hospodářského využití jejího pozemku (omezená možnost užívání za účelem průjezdu a parkování) a hodnotu oplocení na hranici životnosti (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5780/2016). 6. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby rozhodl tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno. 7. Žalovaní ve svém vyjádření k dovolání navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné zamítl. Ztotožnili se s právními závěry odvolacího soudu a uvedli, že spornou část pozemku parc. č. XY drželi více než deset let v dobré víře, že jim náleží, přičemž oplocení postavili podle stávajícího plotu právních předchůdců žalobkyně. Kupní smlouva k sousednímu pozemku parc. č. XY z roku 1997 podle nich představuje domnělý právní titul, který ve spojení s okolnostmi případu zakládá oprávněnou držbu. Odkazují na judikaturu Nejvyššího soudu k omluvitelnému omylu, uvádějí, že provedení geodetického zaměření nebylo jejich povinností a odstranění plotu by rovněž považovali za krajně nehospodárné. 8. Dovolání není přípustné. 9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní p