22 Cdo 2697/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2697/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2026 Spisová značka:22 Cdo 2697/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:22.CDO.2697.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vypořádání SJM Součást věci Dotčené předpisy:§ 120 odst. 1 obč. zák. § 742 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2697/2025-1604 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně J. W., zastoupené JUDr. Martinem Soukupem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Římská 2575/31a, proti žalovanému H. W., zastoupenému Mgr. Jakubem Urbánkem, advokátem se sídlem v Praze, Hošťálkova 852/46, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného D. W., zastoupené Mgr. Jakubem Urbánkem, advokátem se sídlem v Praze, Hošťálkova 852/46, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 415/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2025, č. j. 70 Co 68/2025-1551, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2025, č. j. 70 Co 68/2025-1551, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) domáhala vypořádání společného jmění manželů (dále též jen „SJM“) účastníků s tím, že manželství bylo pravomocně rozvedeno k 30. 5. 2012. 2. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 5. 2023, č. j. 16 C 415/2013-1210, SJM ohledně položek navržených účastníky k vypořádání tam uvedeným způsobem vypořádal, přičemž do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal mj. nezkolaudovaný rodinný dům postavený na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, v hodnotě 4 900 000 Kč (dále též jen „rodinný dům“). 3. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 3. 2025, č. j. 70 Co 68/2025-1551, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ztotožnil se však se závěrem soudu prvního stupně ohledně zahrnutí rodinného domu do SJM účastníků, neboť se jedná o stavbu novou, nikoliv o rekonstrukci stavby původní. 4. Následně soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 12. 2024, č. j. 16 C 415/2013-1499, SJM účastníků způsobem uvedeným ve výrocích I–III vypořádal a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV–VI). Rodinný dům v hodnotě 4 900 000 Kč přikázal soud prvního stupně do výlučného vlastnictví žalovaného. 5. K odvolání žalovaného (žalobkyně vzala své odvolání v průběhu odvolacího řízení zpět – viz bod 15 rozsudku odvolacího soudu, načež odvolací soud v tomto rozsahu odvolací řízení zastavil – výrok I) odvolací soud rozsudkem ze dne 13. 3. 2025, č. j. 70 Co 68/2025-1551, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o přikázání majetku do vlastnictví žalovaného změnil tak, že hodnota rodinného domu činí 4 500 000 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil, a dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému vyrovnání podílů změnil tak, že je žalobkyně povinna žalovanému zaplatit 972 896 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok II). Dále odvolací soud rozhodl o nákladech řízení (výroky III–V). 6. Odvolací soud se (opětovně) ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně zahrnutí rodinného domu do SJM účastníků, neboť objekt stodoly (stojící na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, který je ve vlastnictví vedlejší účastnice – pozn. dovolacího soudu) byl kompletně zbořen a na jeho místě postaven zcela nový rodinný dům, přičemž tato stavba byla postavena za prostředky náležející do SJM účastníků (viz bod 18 rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud však za důvodnou odvolací námitku žalovaného považoval nesprávné stanovení ceny rodinného domu z důvodu, že v ní byl zohledněn též sklep rodinného domu. K tomu odvolací soud pod bodem 22 uvedl, že sklep byl pouze zrekonstruován, nikoliv účastníky nově vybudován, a proto jej nelze považovat za součást nově postaveného rodinného domu. Z toho důvodu odvolací soud ponížil cenu rodinného domu zjištěnou znaleckým posudkem Ing. Tomáše Jandy po zaokrouhlení o 400 000 Kč. Zjištěná cena rodinného domu bez sklepa tedy podle odvolacího soudu činí 4 500 000 Kč. Tato změna se následně promítla do částky, kterou je žalobkyně povinna uhradit žalovanému na vypořádací podíl (bod 23 rozsudku odvolacího soudu), tj. 972 896 Kč namísto soudem prvního stupně stanovené částky 772 896 Kč (viz výrok III prvostupňového rozsudku). 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) spatřovala v tom, že „se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jedná se o otázku hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, resp. je rozhodována rozdílně a dále se jedná o právní otázku, která má být dovolacím soudem posouzena jinak“. K tomu uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Předem žalobkyně kvitovala, že odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že rodinný dům náleží do SJM účastníků. Cena rodinného domu však byla stanovena nesprávně, pokud v ní byl zohledněn i sklep. Zde se jedná o otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále o otázku, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Od počátku byla stavba rodinného domu včetně sklepa realizována tak, že rodinný dům i sklep jsou spolu funkčně i hospodářsky spojeny a mají být využívány společně. Odvolací soud však dovodil, že sklep nelze považovat za součást rodinného domu. Naproti tomu nezkoumal, zda lze sklep považovat za samostatnou věc v právním smyslu, tj. zda má samostatné účelové určení. Tuto podmínku nemůže splnit stavba ve chvíli, kdy je částí jiné stavby, resp. je s ní stavebně-technicky či funkčně spojena. Samostatnou stavbou nemůže být sklep pod domem. K tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3851/2012, a ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 22 Cdo 3392/2024. Odvolací soud se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odchýlil. Dále odkázala na § 135b zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, neboť k nabytí vlastnictví ke sklepu mělo dojít zpracováním cizí věci, při němž byli manželé v dobré víře. To za situace, v níž by byl sklep samostatnou věcí v právním smyslu. Odvolací soud se odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1174/2001, sp. zn. 29 Cdo 2268/2018 a sp. zn. 28 Cdo 509/2021. Právní povaha sklepa má přitom zásadní vliv na stanovení hodnoty nemovitosti pro účely vypořádání. Odvolací soud však zatížil řízení vadou spočívající v rozhodnutí o výši hodnoty rodinného domu nemající základ v provedeném dokazování. Důkaz znaleckým posudkem nebyl při jednání dne 13. 3. 2025 proveden, a to v rozporu s ustanoveními občanského soudního řádu. K tomu odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. IV. ÚS 57/04, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1606/2008, a ze dne 27. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1373/2009. Napadené rozhodnutí je dále překvapivé a nepřezkoumatelné. Zákaz překvapivosti rozhodnutí vyplývá z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3085/15, sp. zn. III. ÚS 3558/15 a sp. zn. I. ÚS 2456/13, a dále z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2750/2009. Odvolací soud se dále vůbec nezabýval některými námitkami žalobkyně (např. že sklep je součástí rodinného domu a má s ním společné základy). Jeho postupem došlo k porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. K tomu odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1020/16, sp. zn. II. ÚS 3330/13, sp. zn. I. ÚS 2502/09, sp. zn. II. ÚS 1738/16, sp. zn. III. ÚS 55/95, sp. zn. II. ÚS 182/02 a sp. zn. II. ÚS 385/01. Napadené rozhodnutí též nesplňuje požadavky na odůvodnění podle § 157 odst. 2 o. s. ř. K tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4118/2010, ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4118/2010, a ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4646/2008, a dále na nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. I. ÚS 437/03, a ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. II. ÚS 435/09. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4646/2008, bylo možné uvádět nové skutečnosti a navrhovat k nim důkazy i v odvolacím řízení (k tomu též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 149/2002). Závěrem žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napade