22 Cdo 2698/2012 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2698/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 10. 2014 Spisová značka:22 Cdo 2698/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.2698.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Stavba neoprávněná Dotčené předpisy:§ 135c obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 11. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2698/2012 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně A. B., P., zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami III, Na Flusárně 168, proti žalované České republice – Ministerstvu obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, o odstranění neoprávněné stavby, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované AIR STATION s. r. o., se sídlem v Praze 5 – Zbraslavi, Žitavského 496, IČO: 28410513, zastoupeného Alexandrem Pechou, advokátem se sídlem v Praze 1, Divadelní 24, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 169/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. března 2012, č. j. 20 Co 56/2012-280, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. března 2012, č. j. 20 Co 56/2012-280, a rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 13. října 2011, č. j. 5 C 169/2008-230, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Příbrami k dalšímu řízení.Odůvodnění: Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud I. stupně“) rozsudkem ze dne 13. října 2011, č. j. 5 C 169/2008-230, zamítl žalobu na odstranění staveb, postavených na pozemcích žalobkyně, a to na pozemku parc. č. 452/153, 452/155, 452/156, 452/158, 452/159, 452/160, 452/161 (dále jen „předmětné pozemky“), zapsaných na LV č. 270 pro k. ú. S. u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram (výrok I.), zamítl žalobu na přikázání předmětných pozemků za náhradu do vlastnictví žalované (výrok II.) a nepřiznal žalované a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Podle soudu I. stupně je mezi účastníky řízení nesporné, že stavba letiště Příbram je postavena oprávněně, vzhledem k tomu nejsou dány podmínky pro odstranění stavby a ani pro přikázání předmětných nemovitostí za náhradu žalované. Odstranit stavbu není možné ani podle § 126 občanského zákoníku, neboť nebyly naplněny zákonné podmínky s odkazem na § 30a zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví (dále jen „zákon o civilním letectví“). Na základě odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. března 2012, č. j. 20 Co 56/2012-280, rozsudek soudu I. stupně potvrdil (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náklady odvolacího řízení ve výši 11.880,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že stavba, včetně jejího následného rozšíření, byla postavena oprávněně, neboť byla zřízena se souhlasem tehdejší socialistické organizace, která měla předmětné pozemky v trvalém užívání. Oprávnění k vybudování stavby zaniklo tím, že zaniklo trvalé užívání pozemků socialistickou organizací a veškerá práva byla vrácena vlastníku nemovitostí. Vrácení práv však neznamená, že se vlastník může domáhat odstranění stavby, která byla žalovanou postavena v souladu s tehdy platným zákonem. Vzhledem k tomu nelze na věc aplikovat § 135c obč. zák. a stavbu nelze odstranit ani podle § 126 obč. zák. Na těchto závěrech potom nemůže ničeho změnit ani nájemní vztah založený nájemní smlouvou mezi účastníky řízení, který zanikl k 31. 12. 2008. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, neboť rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud vyřešena, resp. která je řešena rozdílně. Rozhodnutí odvolacího soudu přitom spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Stavba letiště byla postavena na předmětných pozemcích bez souhlasu vlastníka pozemků, a jedná se proto od počátku o neoprávněnou stavbu. Výměr, na jehož základě žalovaná na předmětných pozemcích postavila stavbu letiště, byl vydán v rozporu s tehdy platnou právní úpravou. Pro případ, že by dovolací soud shledal výměr za souladný s právní úpravou, je třeba upozornit na to, že mezi účastníky řízení byla uzavřena nájemní smlouva, přičemž nájemní vztah zanikl, a proto neexistuje žádný důvod, proč by měla být žalobkyni odepřena právní ochrana podle § 126 obč. zák. Vyhovění žalobě potom nebrání ani § 30a zákona o civilním letectví, neboť v současné době stavba letiště slouží výlučně k provozování soukromých zálib a zájmu ekonomicky úspěšných subjektů, kdy je vše realizováno na pozemcích ve vlastnictví žalobkyně, které stát odmítá hradit nájem, bezdůvodné obohacení a ani nemá zájem pozemky vykoupit. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná se ve vyjádření plně ztotožňuje s rozsudky soudů obou stupňů, odkazuje na svá vyjádření učiněná v průběhu dosavadního řízení a navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl. Vedlejší účastník se k dovolání žalobkyně nevyjádřil. Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení – § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Protože ke vzniku nároku žalobkyně mělo dojít před 1. lednem 2014 a před tímto datem také bylo o nároku žalobkyně odvolacím soudem pravomocně rozhodnuto, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 28. března 2012, dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před novelou č. 404/2012 Sb. (tj. do 31. 12. 2012, dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. čer