22 Cdo 2698/2013 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2698/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 8. 2015 Spisová značka:22 Cdo 2698/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.2698.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Věcná břemena Dotčené předpisy:§ 40 odst. 1,3,5 obč. zák. § 151o odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 12. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2698/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně M. R., zastoupené JUDr. Zdeňkem Poštulkou, advokátem se sídlem v České Třebové, U Javorky 976, proti žalovanému J. M., zastoupenému JUDr. Milanem Břeněm, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 58/47, o určení neexistence věcného břemene užívání bytu, o vyklizení bytu a zaplacení částky ve výši 10.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 4 C 93/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. března 2013, č. j. 22 Co 109/2013-123, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 356 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného JUDr. Milana Břeně, advokáta se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 58/47. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Svitavách (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. prosince 2012, č. j. 4 C 93/2012-74, ve výroku I. zamítl žalobu na určení neexistence věcného břemene práva doživotního a bezplatného užívání bytu 3 + 1 v přízemí rodinného domu č. p. 706, nacházejícího se na pozemku parc. č. st. 636, v obci S., katastrálním území S.-p. (dále jen „předmětný byt“), které bylo zřízeno ve prospěch žalovaného, ve výroku II. zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému vyklidit předmětný byt, ve výroku III. zamítl žalobu o zaplacení částky 10 000 Kč a ve výroku IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k předmětnému bytu v dražbě. Žalovaný dne 7. března 1994 s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel darovací smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene doživotního bezplatného užívání předmětného bytu, a to u notářky Mgr. Miroslavy Křížové, přičemž vyhotovený notářský zápis vlastnoručně podepsal a s jeho obsahem se seznámil prostřednictvím své dcery V. M. a notářky, které mu listinu přečetly. Jednotlivá ujednání ve smlouvě pak byla notářkou také obsahově vysvětlena. Smlouva o zřízení věcného břemene učiněná formou notářského zápisu byla následně vložena do katastru nemovitostí. Z hlediska právního posouzení věci dospěl soud prvního stupně k závěru, že na základě smlouvy o zřízení věcného břemene věcné břemeno platně vzniklo, neboť notářský zápis vyhovuje zákonným požadavkům kladeným na smlouvu o zřízení věcného břemene. Soud prvního stupně vyšel z § 40 odst. 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a uzavřel, že i když si žalovaný nebyl schopen smlouvu sám přečíst, seznámil se s jejím obsahem prostřednictvím jiné osoby a smlouvu vlastnoručně podepsal. Vzhledem k tomu, že žalovaný má právní důvod k užívání předmětného bytu, zamítl soud prvního stupně požadavek žalobkyně na vyklizení bytu a vydání bezdůvodného obohacení. K odvolání žalobkyně proti výrokům I. a IV. rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. března 2013, č. j. 22 Co 109/2013-123, zrušil výroky II. a III. rozsudku soudu prvního stupně a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I.). Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a IV. (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud zrušil výroky II. a III. rozsudku soudu prvního stupně a řízení v tomto rozsahu zastavil, neboť potud vzala žalobkyně žalobu zpět. Předmětem řízení tak již nadále zůstalo pouze určení neexistence věcného břemene. Zde vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, se kterými se zcela ztotožnil. Přisvědčil žalobkyni, že notářský zápis, kterým byla vyhotovena smlouva o zřízení věcného břemene, trpí vadami, pro které jej nelze považovat za veřejnou listinu. Sepis notářského zápisu totiž v případě, že žalovaný neumí psát a číst, vyžadoval přítomnost dvou svědků. Stejně tak bylo v notářském zápisu nepravdivě osvědčeno, že si žalovaný notářský zápis přečetl. Odvolací soud však s poukazem na § 40 odst. 5 obč. zák. dovodil, že úředního zápisu nebylo třeba. Uvedl, že ačkoliv nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro úřední (notářský) zápis, nic nebrání tomu, aby se jednalo o písemný právní úkon jednající osoby. Odvolací soud proto uzavřel, že smlouva o zřízení věcného břemene byla uzavřena ,,prostou“ písemnou formou. Podotkl, že § 40 odst. 5 obč. zák. odráží potřebu doložit, že dané osoby právní úkon vskutku platně učinily. Případná neplatnost je tedy stanovena na jejich ochranu. I proto odvolací soud upřednostnil výklad ve prospěch platnosti smlouvy, přičemž poukázal na to, že obdobné řešení nabízí § 586 „nového občanského zákoníku“. Ohledně určitosti vymezení předmětného bytu ve smlouvě odvolací soud dodal, že toto ujednání považuje za určité, srozumitelné a není tedy pochyb o tom, co je předmětem smlouvy. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Dovolání považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 občanského soudního řádu) Dovolatelka předkládá dovolacímu soudu k vyřešení otázku hmotného práva, která podle jejího názoru nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Má jít o posouzení, zda právní úkon učiněný notářským zápisem, který nesplňuje náležitosti podle notářského řádu, lze posoudit jako písemnou smlouvu ve smyslu § 40 odst. 5 obč. zák. Dovolatelka upozornila na to, že notářský zápis, kterým byla uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene, postrádá podstatné náležitosti, neboť jeho sepisu nebyli přítomni dva svědci a bylo nepravdivě osvědčeno, že žalovaný si notářský zápis přečetl, což však vzhledem ke skutečnosti, že neumí číst a psát, nemohl. Smlouvu o zřízení věcného břemene sepsanou formou „vadného notářského zápisu“ tak nelze považovat za platný právní úkon. Právní úkon totiž nebyl uzavřen ve formě, kterou vyžaduje zákon. Dále vytkla odvolacímu soudu, že v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na § 586 zákona č. 89/2012 Sb., který však v době rozhodování soudu nebyl účinný. Také poukázala na to, že z rozhodnutí dovolacího soudu, na která odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí odkazoval, v řešené věci nelze vyjít, neboť řešily otázku platnosti smlouvy, která nebyla uzavřena formou notářského zápisu ve smyslu § 40 odst. 5 obč. zák. Dále v dovolání uvedla, že v notářském zápise byl chybně specifikován předmětný byt, neboť ve skutečnosti jde o byt 2+1, nikoli 3+1. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání vyjádřil tak, že dovolání považuje za nepřípustné pro nedostatečné vymezení důvodu přípustnosti dovolání. Ztotožnil se s právními závěry odvolacího soudu. Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení – § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Jelikož mělo být věcné břemeno na základě smlouvy zřízeno před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 21. března 2013 a dovolací řízení bylo zahájeno dovoláním podaným dne 15. června 2013, projednal dovolací soud dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř.