22 Cdo 2713/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2713/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 11. 2025 Spisová značka:22 Cdo 2713/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.2713.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Žaloba určovací Mimořádné vydržení (o. z.) Pozemní komunikace Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 1095 o. z. § 3066 o. z. § 11 odst. 5 předpisu č. 13/1997 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:5. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2713/2025-330 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce L. K., zastoupeného JUDr. Evou Ambrož Benešovou, Ph.D., LL.M, advokátkou se sídlem v Praze 2, Dřevná 382/2, proti žalovanému Plzeňskému kraji, se sídlem v Plzni, Škroupova ul. 1760/18, IČO: 70890366, zastoupenému JUDr. Tomášem Tomšíčkem, advokátem se sídlem v Plzni, Vlastina 602/23, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 11 C 44/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 5. 2025, č. j. 61 Co 23/2025-311, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 7 344,70 Kč k rukám jeho zástupkyně JUDr. Evy Ambrož Benešové, Ph.D., LL.M., advokátky se sídlem v Praze 2, Dřevná 382/2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud Plzeň-město (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 11. 2024, č. j. 11 C 44/2023-268, určil, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. XY o výměře 93 m2, druh pozemku: ostatní plocha, způsob využití: jiná plocha, v katastrálním území XY, obec XY, okres XY, jak byl tento pozemek vymezen v geometrickém plánu č. 1113-219/2021, vyhotoveném společností GSP spol. s r.o. (dále „pozemek parc. č. XY“), který je součástí rozsudku soudu prvního stupně (výrok I), a rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit žalobci náklady řízení ve výši 45 656 Kč (výrok II). 2. Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 7. 5. 2025, č. j. 61 Co 23/2025-311, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 22 034 Kč (výrok II). 3. Žalobce se v řízení proti žalovanému domáhal určení vlastnického práva k pozemku parc. č. XY, k němuž měl nabýt vlastnické právo z titulu vydržení. Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že darovací smlouvou ze dne 11. 9. 1958 daroval M. S. své dceři J. K. a jejímu manželovi L. K., mimo jiné i pozemek parc. č. XY o výměře 396 m2, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. 1088 pro katastrální území XY, obec XY (dále „pozemek parc. č. XY“). Žalobce nabyl ideální podíl o velikosti ½ k pozemku parc. č. XY (zahradě) na základě rozhodnutí Státního notářství XY ze dne 7. 5. 1971 č. j. D 255/71-11, kterým bylo potvrzeno projednání dědictví po otci žalobce L. K., zemřelém dne 13. 3. 1971. Zbylý podíl o velikosti 1/2 k pozemku parc. č. XY žalobce následně nabyl na základě usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 29 D 592/2008, ve věci dědictví po zemřelé J. K., a stal se tak výlučným vlastníkem pozemku parc. č. XY. Žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako výlučný vlastník nemovité věci, pozemku parc. č. XY o výměře 11 699 m2, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. 202 pro katastrální území XY, obec XY (dále jen „pozemek parc. č. XY“ nebo „připlocený pozemek“). Žalobce, resp. jeho právní předchůdci, od roku 1971 užíval část pozemku parc. č. XY ve vlastnictví žalovaného, která je v geometrickém plánu označena jako pozemek parc. č. XY, ostatní plocha, o výměře 93 m2. Pozemek parc. č. XY byl od dvacátých let minulého století připlocen k pozemkům žalobce jeho právním předchůdcem M. S., volně navazuje na pozemek parc. č. XY a přístup byl s ohledem na vybudované oplocení možný pouze z ostatních pozemků žalobce. Žalobce připlocenou část pozemku se svými rodinnými příslušníky po celou dobu užíval i v době před tím, než se stal spoluvlastníkem a následně vlastníkem pozemku. 4. Po právní stránce soudy nižších stupňů dovodily, že u žalobce bylo rozhodné pouze prokázání nepoctivého úmyslu při uchopení držby v roce 1971, pozdější okolnosti namítané žalovaným nemohly mít na jeho nikoliv nepoctivý úmysl při uchopení držby vliv. Právní předchůdci žalobce a ani žalobce sám se držby neujali lstí, potajmu nebo svémocně, ale na základě toho, že zaplocení pozemku bylo dovoleno předchůdci žalobce, M. S. Připlocení pozemku parc. č. XY k pozemkům žalobce trvá v nezměněném rozsahu do dnešního dne. Žalobci nepoctivý úmysl při uchopení držby nebyl prokázán a držba nebyla dlouhodobě nikým zpochybňována; vlastníci pozemku parc. č. XY drželi a užívali připlocený pozemek v rozsahu umístění plotu. Žalovaný a ani jeho právní předchůdce nikdy žalobce či jeho právní předchůdce neupozornili na to, že by užíval své pozemky ve větším rozsahu a vůči žalobci se nikdy ani nedomáhal svého vlastnického práva. I z těchto důvodů soudy nižších stupňů uzavřely, že lhůta pro mimořádné vydržení včetně dalších zákonných podmínek dle § 1095 o.z. byla v daném případě u žalobce splněna. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále také „dovolatel“) dovolání, jež považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále „o. s. ř.“) pro řešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Má za to, že odvolací soud vůbec nezohlednil povahu a funkci pozemku parc. č. XY ve vlastnictví žalovaného, na kterém se nachází silnice III. třídy a tzv. silniční pomocný pozemek. Silniční pomocný pozemek je součástí silnice, požívá proto stejné ochrany jako silnice samotná, a možnost jeho vydržení je proto vyloučena. Na skutečnost, že pozemek parc č. XY je silničním pomocným pozemkem přitom dovolatel upozorňoval již v průběhu řízení u soudu prvního stupně. Odvolací soud byl povinen vzít tyto skutečnosti v úvahu v rámci kvalitativního přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně a zohlednit je při řešení otázky, zda mohlo dojít k mimořádnému vydržení pozemku parc. č. XY. Jelikož tak odvolací soud neučinil a naopak rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu potvrdil, odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku Nejvyššího ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 612/2019 (toto rozhodnutí je - stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu - přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz). Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalobce se k dovolání vyjádřil nesouhlasně a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaného zamítl. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 věta první o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalovaného přípustné (§ 237 o. s. ř.). 8. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Dovolání není přípustné. 10. Podle § 11 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, (dále jen „zákon č. 13/1997 Sb.“) se silničním pozemkem rozumí pozemky, na nichž je umístěno těleso dálnice, silnice a místní komunikace a silniční pomocný pozemek. 11. Podle § 11 odst. 5 zákona č. 13/1997 Sb. silniční pomocný pozemek je pruh pozemku přilehlého po obou stranách k tělesu dálnice, silnice nebo místní komunikace mimo zastavěné území, který slouží účelům ochrany a údržby dálnice, silnice nebo místní komunikace, pokud tyto pozemky jsou ve vlastnictví vlastníka dálnice, silnice nebo místní komunikace. 12. Podle § 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb. součástmi dálnic