22 Cdo 2969/2025 – Nejvyšší soud

22 Cdo 2969/2025-1837 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce Zemědělského družstva XY, se sídlem v XY, zastoupeného JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 600/21, proti žalovaným 1) V. K., 2) L. K., o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 13 C 139/2015, o dovolání žalobce a žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 12. 6. 2025, č. j. 72 Co 241/2024-1686, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 12. 6. 2025, č. j. 72 Co 241/2024-1686, se ve výrocích I–III ruší a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Pelhřimově (dále jen „soud prvního stupně“) částečným rozsudkem ze dne 17. 7. 2024, č. j. 13 C 139/2015-1414, zřídil nezbytnou cestu ve prospěch zemědělské stavby bez č. p. stojící na pozemcích parc. č. st. XY a parc. č. st. XY (dále jen „kravín“), dále ve prospěch pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY a ve prospěch silážní jámy na pozemku parc. č. XY (dále jen „silážní jáma“), vše pro k. ú. XY, a to ve formě práva nájmu pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, vše v k. ú. XY, na dobu pěti let od právní moci tohoto rozsudku (výrok I) a žalobci za zřízení nezbytné cesty určil povinnost po dobu trvání nájmu platit žalovaným nájemné ve výši 5 670 Kč měsíčně, které je splatné vždy do 5. dne kalendářního měsíce (výrok II). V části, v níž se žalobce k tíži pozemků specifikovaných ve výroku I domáhal zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti, žalobu zamítl (výrok III). Žalobu zamítl také v části, v níž se žalobce domáhal zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti ve prospěch zemědělské stavby bez č. p., stojící na pozemku parc. č. XY, přes služebné pozemky parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, vše v k. ú. XY (výrok IV), v části, kterou se domáhal zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti ve prospěch pozemku parc. č. XY a zemědělské stavby bez č. p., stojící na pozemcích parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, přes služebné pozemky parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY (výrok V), i v části, jíž se domáhal zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti ve prospěch pozemku parc. č. XY přes služebný pozemek parc. č. XY, oba zapsány rovněž pro k. ú. XY (výrok VI). Závěrem zamítl i návrh žalobce na vyslovení předběžné vykonatelnosti tohoto rozsudku (výrok VII). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že nemovitosti žalobce, k nimž žádá povolení nezbytné cesty, nemají spojení s veřejnou cestou. Stavby žalobce byly vybudovány v době, kdy žalobci svědčilo právo družstevního užívání jak k pozemkům, na nichž stavby stojí, tak i k pozemkům náležejícím do společného jmění žalovaných, kteří je nabyli od J. H. na základě kupní smlouvy, jež obsahovala upozornění, že převáděné pozemky jsou pronajaty žalobci na dobu určitou do 31. 12. 2008. Účastníci tohoto řízení mezi sebou v minulosti bezvýsledně jednali o odkupu dotčených pozemků žalobcem či o směně pozemků. Důvodem, proč k dohodě nedošlo, byly rozdílné představy účastníků. 3. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v části, kde se žalobce domáhal zřízení nezbytné cesty s využitím pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY. Podle soudu nenastala situace, že by žalobce před nabytím nemovité věci neprojevil snahu o získání přístupu, neboť stavby žalobce byly zřízeny v době, kdy mu svědčilo právo družstevního užívání vyplývající ze zákona. Pozemky pod stavbami nabyl žalobce kupní smlouvou v době, kdy měl dotčené přiléhající pozemky pronajaté na základě nájemní smlouvy uzavřené se žalovanými na dobu určitou. Pokud v pozdější době nedošlo k uzavření nové nájemní smlouvy či prodeji dotčených pozemků, stalo se tak z důvodu rozdílných představ účastníků. Žalobci nešlo upřít, že se o dohodu s žalovanými opakovaně pokoušel, pročež z této skutečnosti zavinění žalobce dovozovat nelze, jelikož smlouva vyžaduje konsenzus obou smluvních stran, k němuž se stranám toho sporu dospět nepodařilo. Soud se zabýval také tvrzením žalovaných, že škoda na dotčených nemovitostech by převýšila výhodu nezbytné cesty. Přihlédl k tomu, že žalovaní věděli, v jakém stavu dotčené pozemky nabývají. To samo o sobě ale nebylo důvodem, pro nějž by bylo možno žalobci umožnit přístup na dobu časově neohraničenou, tedy formou služebnosti. Proto soud zvolil řešení v podobě zřízení práva nezbytné cesty jako obligačního práva na časově omezenou dobu pěti let. Naopak k závěru o zavinění žalobce dospěl soud ve vztahu k pozemkům parc. č. XY a parc. č. XY. Žalobce si měl být vědom toho, že bez těchto pozemků nemá zajištěn přístup v nezbytném rozsahu. Přestože ve vztahu k těmto pozemkům byl informován J. H. o záměru pozemky tehdy pronajaté družstvu prodat žalovaným, žalobce rezignoval na možnost vyjednat jejich odkoupení. Tím žalobce, který ke svým stavbám měl zajištěno spojení na veřejnou cestu, vlastním hrubě nedbalým jednáním o tento přístup přišel, když bezdůvodně spoléhal na to, že i s novým nabyvatelem pozemků uzavře nájemní smlouvu. Proto v tomto rozsahu soud žalobu zamítl (výrok VI). Stejné závěry se vztahovaly také k nemovitostem specifikovaným ve výrocích V a VI, pročež soud žalobu zamítl také v tomto rozsahu. Výrokem VII zamítl rovněž i návrh žalobce na vyslovení předběžné vykonatelnosti rozsudku, neboť nadále až do právní moci rozsudku v této věci platilo v minulosti vydané předběžné opatření. 4. K odvolání žalobce a obou žalovaných Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 6. 2025, č. j. 72 Co 241/2024-1686, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, jíž byla zřízena nezbytná cesta ve prospěch kravína, změnil tak, že se zřizuje nezbytná cesta ve prospěch kravína ve formě nájmu pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, vše v k. ú. XY, na dobu deseti let od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), a v části výroku II, týkající se stanovení výše náhrady za zřízení nezbytné cesty ve prospěch kravína, změnil tak, že žalobce je povinen za zřízení nezbytné cesty zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, nájemné za celou dobu trvání nájmu pozemků předem, a to celkovou částku ve výši 666 720 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). Ve výroku III rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok III). Posledním výrokem pak rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení v celém zbylém rozsahu (vyjma výroku VII), tedy v rozsahu části výroku I, jíž byla zřízena nezbytná cesta ve prospěch pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY a silážní jámy [výrok IV a)], části výroku II, jíž byla stanovena výše náhrady za zřízení nezbytné cesty ve prospěch pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY a silážní jámy [výrok IV b)] a rovněž v rozsahu výroků IV–VI [výrok IV c)]. 5. Odvolací soud své rozhodnutí založil na zjištěních, že nemovité věci účastníků se nacházejí v areálu bývalého JZD, přičemž se stále jedná o funkční a provozovaný prostor zemědělské výroby. JZD bylo založeno již před rokem 1989, pozemky tehdejších vlastníků byly užívány a stavby budovány v režimu družstevního hospodaření, po roce 1989 pak na podkladě nájemních vztahů. Mezi účastníky bylo nesporné, že žádný z předmětných pozemků a staveb žalobce nemá dostatečné spojení s veřejnou cestou, a z toho důvodu na nich nelze hospodařit – řádně je užívat. Spor byl mezi účastníky v tom, zda bylo možné tento stav jakožto hrubou nedbalost, resp. úmysl při ztrátě spojení s veřejnou cestou, přičítat k tíži žalobci, a dále, zda škoda způsobená na pozemcích žalovaných (vzniklá zřízením požadované nezbytné cesty) výhodu nezbytné cesty zřejmě nepřevýší. Sporné pak mezi účastníky zůstaly i další související otázky – rozsah nezbytné cesty, její charakter, výše náhrady za její zřízení. 6. Za účelem hodnocení tvrzené hrubé nedbalosti žalobce při ztrátě spojení s veřejnou cestou soud nejprve v bodě 26–28 napadeného rozhodnutí vysvětlil zmatečné okolnosti převodu pozemků z právní předchůdkyně žalovaných J. H. na žalované. Pozemky byly v době převodu označeny dvěma různými číselnými označeními – podle evidence katastru nemovitostí a podle zjednodušené evidence bývalého pozemkového katastru – přičemž dva převáděné pozemky měly stejné číselné označení v různých evidencích. Tím mělo dojít k nepochopení a omylu J. H., neznalé místních poměrů, která měla žalobci sdělit seznam převáděných pozemků, jenž se nakonec neshodoval s pozemky skutečně na žalované převedenými. Soud zjistil, že J. H. neměla v úmyslu na žalované převést pozemky v bezprostřední blízkosti nemovitostí žalobce. V bodě 29 napadeného rozhodnutí pak soud shrnul, že za takové sit