22 Cdo 3086/2022 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3086/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 11. 2022 Spisová značka:22 Cdo 3086/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.3086.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Doručování Právo na spravedlivé soudní řízení Dotčené předpisy:§ 46a odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb. ve znění od 01.07.2009 § 46a odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb. ve znění od 01.07.2009 § 46b písm. a) předpisu č. 99/1963 Sb. § 50 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb. ve znění od 01.07.2009 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 1. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3086/2022-200 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobce Mgr. Mariana Pavlova, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125, správce konkursní podstaty úpadce J. L., se sídlem v XY, proti žalované G. L., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Pavlou Rajmanovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, K. H. Máchy 758/8, o určení zániku věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 336/2013, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2022, č. j. 20 Co 12/2022-145, takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2022, č. j. 20 Co 12/2022-145, se mění tak, že se usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. 11. 2021, č. j. 13 C 336/2013-129, mění tak, že se odvolací řízení nezastavuje. Odůvodnění: Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 15. 11. 2021, č. j. 13 C 336/2013-129, zastavil odvolací řízení (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. 1. 2022, č. j. 20 Co 12/2022-145, k odvolání žalované usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Žalobce se v této věci domáhal určení, že žalované nesvědčí právo věcného břemene zřízeného v její prospěch, které odpovídá právu bezplatného bydlení a užívání domu č. p. XY na pozemku parc. č. st. XY a pozemků parc. č. st. XY a parc. č. XY v obci XY, části obce XY a katastrálním území XY, na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 20. 10. 2004. Rozsudek soudu prvního stupně ze dne 25. 8. 2021, č. j. 13 C 336/2013-119, kterým bylo žalobě vyhověno, napadla žalovaná odvoláním. S podáním odvolání žalovaná nezaplatila soudní poplatek za odvolání, proto ji soud prvního stupně k zaplacení soudního poplatku za odvolání vyzval usnesením ze dne 12. 10. 2021, č. j. 13 C 336/2013-125. Protože soudní poplatek za odvolání nezaplatila ani poté, soud prvního stupně odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil. Odvolací soud považoval postup soudu prvního stupně, který zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), za správný. Doručení usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku za odvolání žalované poštou dne 18. 10. 2021 bylo prokázáno doručenkou, která má povahu veřejné listiny a obsahuje všechny zákonem dané náležitosti. Podle ní byla písemnost s usnesením ve čtvrtek dne 18. 10. 2021 ve smyslu § 50 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vhozena do P. O. BOXu č. 29 žalované, jakožto jí jiné užívané schránky (odvolací soud odkázal na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2011, sp. zn. 20 Co 65/2011). Dne 18. 10. 2021 nebyla žalovaná při doručování doručovatelem zastižena na adrese svého trvalého bydliště v XY. Jedná se o totožnou adresu, kterou žalovaná uvádí ve svých posledních podáních a na niž jí byl doručován nejen rozsudek, ale i odvoláním napadené usnesení. Žalovaná v odvolání nezpochybňovala, že by se na této adrese v době doručení nezdržovala a nenamítala ani neúčinnost doručení. K návrhu žalované na osvobození od soudních poplatků odvolací soud nepřihlédl, neboť byl podán po uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku. Proti výroku I usnesení odvolacího soudu podává žalovaná (dále i jen „dovolatelka“) dovolání. Přípustnost opírá o § 237 o. s. ř.; tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka uvádí, že napadeným usnesením bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovolacímu soudu předkládá dovolatelka otázku, kdy došlo k účinnému doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku za situace, kdy výzva nebyla předána fyzicky žalované, ale byla vhozena doručujícím orgánem do P. O. BOXu č. 29, a uložení bylo vykázáno podle údaje na doručence dne 18. 10. 2021. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v rozporu skutkových zjištění soudů s důkazem (doručenkou), pokud jde o okamžik uložení zásilky do P. O. BOXu. V levé části doručenky jsou zaškrtnuty obě možnosti doručení – vložení do domovní schránky i doručení zásilky. Ty jsou přeškrtané, šipkami jsou složitě naznačeny „přesuny“ údajů. Z doručenky tak není patrné, zda zásilka byla vložena do domovní schránky nebo do P. O. BOXu, či zda se doručující orgán pokusil doručit přímo dovolatelce. V řízení není ani z žádného dokladu známo, že by měl být doručovací adresou dovolatelky P. O. BOX. Ruční úprava údajů na doručence zakládá výraznou pochybnost o správnosti obsahu doručenky. Nesprávnost doručenky dovolatelka nepřímo namítala již v odvolání, odvolací soud se však touto námitkou nezabýval. K účinnému doručení došlo dne 11. 11. 2021, kdy se měla dovolatelka poprvé možnost s obsahem zásilky seznámit, tedy v den, kdy zásilku soudu nalezla v poštovní schránce. Před tímto datem žádná zásilka ve schránce uložena nebyla. Pravidla doručování jsou konstruována tak, že slouží k ochraně procesních práv účastníka řízení a při posuzování, zda došlo k řádnému doručení, je nutno uplatňovat materiální přístup, pro nějž je podstatné, že se adresát mohl s obsahem doručované písemnosti seznámit, a bylo tak zachováno jeho základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3026/20). Dovolatelka dále předkládá otázku procesního práva, zda lze účinnost doručení vázat na vložení zásilky obsahující usnesení, kterým se ukládá účastníkovi povinnost v řízení něco vykonat, do P. O. BOXu. Nesplnění poplatkové povinnosti může mít na průběh řízení fatální důsledky, a proto je třeba na posuzování doručení aplikovat materiální přístup. Protože ustanovení o doručování jsou konstruována zejména k ochraně procesních práv účastníků, je doručení takové zásilky třeba posoudit obzvlášť přísně. Lze-li některé skutečnosti vyložit ve prospěch i neprospěch účastníka řízení, je třeba zvolit takový výklad, který je pro účastníka řízení prospěšnější, analogicky tomu, jak je to v pracovněprávních či spotřebitelských vztazích. Dovolatelka rovněž namítá neúčinnost doručení, neboť v době, kdy byla výzva vhozena do P. O. BOXu, se zdržovala v XY. Protože nebyla v řízení zastoupena a nevěděla, že může neúčinnost doručení namítnout, je třeba posoudit, zda řízení není zatíženo vadou, v jejímž důsledku je napadené rozhodnutí nesprávné. Navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nedůvodné. Okamžik doručení je prokázán doručenkou, která má povahu veřejné listiny a obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti. Z doručenky je zřejmé, že písemnost byla vhozena dne 18. 10. 2021 do P. O. BOXu č. 29, který dovolatelka užívá, neboť ho sama označuje jako adresu pro doručování ve svých podáních. Svá tvrzení o nesprávnosti obsahu doručenky dovolatelka neprokázala. Jde k tíži dovolatelky, že se nezdržovala na adrese, kterou při komunikaci se soudem uváděla jako svoji adresu pro doručování. K druhé položené otázce žalobce poukazuje na judikaturu Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, a ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18), podle které je výzva účastníka k úhradě soudního poplatku splatného s podáním účastníka pouhou benevolencí zákonodárce. Soudní poplatek mohla dovolatelka zaplatit již společně s podáním odvolání. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe