22 Cdo 312/2019 — Nejvyšší soud

22 Cdo 312/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 4. 2020 Spisová značka:22 Cdo 312/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.312.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 1140 odst. 1 o. z. § 1140 odst. 2 o. z. § 1143 o. z. § 34 odst. 3 předpisu č. 131/2000Sb. § 34 odst. 5 předpisu č. 131/2000Sb. § 18 odst. 1 písm. a) předpisu č. 55/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 7. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 312/2019-669 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Městské části Praha 1, IČO 00063410, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 681/18, zastoupené Mgr. Ľudovítem Pavelou, advokátem se sídlem v Praze 1, Konviktská 291/24, proti žalovaným 1) O. D., narozenému XY, bytem XY, 2) J. F., narozené XY, bytem XY, 3) J. J., narozenému XY, bytem XY, 4) J. J., narozenému XY, bytem XY, 5) J. J., narozenému XY, bytem XY, 6) J. K., narozenému XY, bytem, XY, 7) J. M., narozenému XY, bytem XY, 8) P. M., narozenému XY, bytem XY, 9) V. N., narozené XY, bytem XY, 10) L. N., narozené XY, bytem XY, 11) L. S., narozené XY, bytem XY, 12) M. P., narozené XY, bytem XY, 13) M. P., narozené XY, bytem XY, 14) M. Ř., narozenému XY, bytem XY, 15) Š. Ř., narozenému XY, bytem XY, 16) Z. Š., narozené XY, bytem XY, 17) I. V., narozené XY, bytem XY, 18) M. V., narozenému XY, bytem XY, 19) M. V., narozenému XY, bytem XY, 20) L. B., narozené XY, bytem XY, 21) J. P., narozené XY, bytem XY, 22) Z. E., narozenému XY, bytem XY, 23) L. K. E., narozené XY, bytem XY, 24) M. P., narozené XY, bytem XY, 25) Z. V., narozenému XY, bytem XY, 26) M. R., narozené XY, bytem XY, 27) K. V., narozené XY, bytem XY, 28) J. Š., narozenému XY, bytem XY, 29) A. N., narozenému XY, bytem XY, všem zastoupeným JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Kodaňská 25, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně hlavního města Prahy, IČO 00064581, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, zastoupeného JUDr. Janem Křížem, advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 678/9, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 164/2011, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2018, č. j. 13 Co 340/2017-629, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 1 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 3. 2017, č. j. 31 C 164/2011-537, zrušil spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných k pozemku parc. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, k. ú XY. Jednotlivým žalovaným přikázal za náhradu do vlastnictví příslušnou část spoluvlastnického podílu žalobkyně. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, k. ú XY (dále také jen „nemovitost“), žalobkyně s podílem 32,5% a žalovaní s podílem (v součtu jednotlivých podílů) 67,5% celku. Žalovaní nabyli spoluvlastnické právo k nemovitosti podle restitučních předpisů a v obdobném složení jsou rovněž většinovými spoluvlastníky sousedních domů č. p. XY a č. p. XY, jež jsou s nemovitostí stavebně technicky propojeny. Oddělení propojení těchto historických objektů by bylo komplikované. Vztahy žalobkyně a žalovaných související s hospodařením s nemovitostí jsou problematické; údržbu nemovitosti provádí žalovaní. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že je na místě spoluvlastnictví zrušit. Rozdělení nemovitosti podle § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), není dobře možné. Ačkoli žalobkyně i žalovaní prokázali, že jsou solventní k případnému vyplacení podílu, soud přikázal nemovitost do spoluvlastnictví žalovaných. Ti vystupují řadu let ve svých jednáních jednotně, a to i s ohledem na rodinnou propojenost a historický odkaz předků. Žalovaní jsou z větší části spoluvlastníky sousedních budov a nebude nutné nemovitost jakkoli stavebně upravovat, jak by tomu bylo v případě přikázání nemovitosti žalobkyni. Určení obvyklé hodnoty předmětné nemovitosti nebylo mezi stranami sporné a soud zavázal každého z žalovaných k náhradě podle poměru velikosti spoluvlastnického podílu. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 5. 2018, č. j. 13 Co 340/2017-629, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zamítl. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalovaným nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení vůči vedlejšímu účastníku na straně žalobkyně. Žalobkyně v odvolání argumentovala ve prospěch přikázání nemovitosti do jejího výlučného vlastnictví, nemovitost by využila ke kulturním účelům. Vedlejší účastník na straně žalobkyně, který vstoupil do řízení ve fázi odvolacího řízení, namítl, že spoluvlastníkem nemovitosti není žalobkyně ale sám vedlejší účastník. Žalobkyně jeho spoluvlastnický podíl pouze spravuje. Soud prvního stupně se proto nevypořádal správně s otázkou věcné legitimace účastníků. Odvolací soud uvedl, že i v poměrech o. z. je uplatnitelný závěr plynoucí z judikatury Nejvyššího soudu, podle nějž lze rozhodnutím soudu zrušit a vypořádat spoluvlastnictví jen tehdy, účastní-li se řízení všichni spoluvlastníci, neboť právě o jejich právním vztahu má být rozhodováno (odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3152/2011). V projednávané věci je podle výpisu z katastru nemovitostí většinovým spoluvlastníkem nemovitosti vedlejší účastník na straně žalobkyně, nikoli samotná žalobkyně, které svědčí pouze práva a povinnosti tzv. svěřené správy k nemovitosti. Žalobkyně jako městská část hlavního města Prahy žádný majetek nemá. Napadený rozsudek by nemohl být podkladem pro změnu zápisu v katastru nemovitostí, a proto jej odvolací soud změnil tak, že žalobu zamítl z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobkyně. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání. Jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci a přípustnost dovolání spatřují v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, a to otázky aktivní legitimace k podání žaloby o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k věci, jejímž vlastníkem je hlavní město Praha, a která byla současně svěřena k nakládání městské části hlavního města Prahy. Uvádí, že zákon o hlavním městě Praze vychází z koncepce, že ačkoli městské části mohou vystupovat v právních vztazích vlastním jménem a nést odpovědnost z toho plynoucí, nejsou způsobilé být přímým vlastníkem jakékoli věci. Rozsah výkonu vlastnického práva městskými částmi je blíže vymezen ve Statutu hlavního města Prahy, podle kterého náleží městským částem při nakládání se svěřeným majetkem hlavního města Prahy výkon všech dílčích oprávnění vlastníka, není-li Statutem hlavního města Prahy stanoveno jinak. Hlavnímu městu náleží jen zbytkový výkon vlastnického práva. Městské části mají povinnost oznámit předem radě hlavního města Prahy záměr rozhodnout o taxativně vyjmenovaných majetkoprávních úkonech, v nichž záměr zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není výslovně obsažen. V § 18 odst. 1 písm. a) Statutu hlavního města Prahy je však uveden převod samostatných pozemků, staveb nebo částí staveb, včetně pozemků se stavbou souvisejících, kde cena zjištěná podle jiného předpisu převyšuje 5 000 000 Kč, nebo 50 000 000 Kč v případě záměru městských částí Praha 1 až Praha 2. Vzhledem ke skutečnosti, že obvyklá cena předmětné nemovitosti je 32 760 000 Kč, žalobkyně by neměla oznamovací povinnost při záměru nemovitost prodat. Z výše uvedených důvodů žalovaní dovozují, že žalobkyně je v projednávané věci aktivně legitimována. Žalovaní v dovolání poukazují na judikaturu dovolacího soudu, zabývající se aktivní i pasivní legitimací městských částí hlavního města Prahy. V žádném ze svých rozhodnutí se však Nejvyšší soud výslovně nezabýval otázkou aktivní legitimace městské části hlavního města Prahy k podání žaloby o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Obecně je však zřejmé, že výkon práva podat některé druhy žalob městským částem svědčí (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1805/97). Názor odvolacího soudu, že by případné rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v projednávané věci nemohlo být podkladem pro změnu zápisu v katastru nemovitostí, považují žalovaní za příliš formalistický. Zákon