22 Cdo 3124/2016 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3124/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 9. 2017 Spisová značka:22 Cdo 3124/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.3124.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odměna advokáta Dotčené předpisy:§ 140 odst. 2 o. s. ř. § 150 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 12. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3124/2016-700 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně V. K., zastoupené JUDr. Věrou Nenutilovou, advokátkou se sídlem ve Stříbře, Masarykovo náměstí 8, proti žalovanému Z. S., zastoupenému JUDr. Pavlem Novickým, advokátem se sídlem v Praze 1, Malá Štupartská 6, o určení podílového spoluvlastnictví, jeho zrušení a vypořádání a o vydání movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 3 C 241/2004, o dovolání JUDr. Věry Nenutilové proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2016, č. j. 56 Co 49/2016-662, takto: Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2016, č. j. 56 Co 49/2016-662, a usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 2. 2. 2016, č. j. 3 C 241/2004-653, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Tachově k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Účastníci vedli u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 3 C 241/2004 spor o určení podílového spoluvlastnictví, jeho zrušení a vypořádání a o vydání movitých věcí; poté, co rozhodnutí soudu prvního stupně bylo opakovně zrušeno odvolacím soudem, bylo řízení ukončeno smírem, schváleným odvolacím soudem, a to usnesením ze dne 12. 5. 2015, č. j. 56 Co 436/2014-626. Předmětem dovolacího řízení je jen rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, kterou má stát poskytnout ustanovené zástupkyni žalobkyně, advokátce JUDr. Věře Nenutilové. Již v žalobě požádala žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta. Soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 2. 2005, č. j. 3 C 241/2004-19, osvobození od soudních poplatků žalobkyni nepřiznal, ustanovil však její zástupkyní advokátku JUDr. Věru Nenutilovou. K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 19. 4. 2007, č. j. 18 Co 198/2008-27, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nepřiznání osvobození od soudních poplatků potvrdil. Nicméně později soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 11. 2012, č. j. 3 C 241/2004-312, přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků z jedné čtvrtiny; usnesením vyhlášeným při jednání dne 20. 2. 2013 pak žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 1. 2015, č. j. 3 C 241/2004-639, uložil České republice – Okresnímu soudu v Tachově, aby zaplatil advokátce JUDr. Věře Nenutilové za zastupování žalobkyně v řízení odměnu 203 091 Kč. Advokátka vyúčtovala odměnu a náhradu hotových výdajů částkou 429 181 Kč. Soud prvního stupně dospěl k celkové částce nákladů 406 181 Kč. Uvedl, že účastníci uzavřeli smír; proto jí přiznal náhradu nákladů z jedné poloviny, tj. 203 091 Kč. K odvolání JUDr. Věry Nenutilové odvolací soud usnesením ze dne 30. 11. 2015, č. j. 241/2004-650, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně není zřejmé, jak dospěl k částce 406 181 Kč, a není přezkoumatelné, jak dospěl k závěru o přiznání nákladů jen zčásti ve výši jedné poloviny. Soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 2. 2016, č. j. 3 C 241/2004-653, znovu rozhodl, že Čs. stát - Okresní soud v Tachově je povinen zaplatit advokátce JUDr. Věře Nenutilové za zastupování žalobkyně v řízení 203 091 Kč. Specifikoval odměnu za jednotlivé úkony a hotové výdaje. Dále uvedl, že je povinností soudu při rozhodování podle § 140 odst. 2 o. s. ř. zkoumat, zda byly úkony provedeny a náklady vynaloženy účelně. Jestliže v daném případě uzavřeli účastníci smír a žalobkyně tak byla se svým opakovaně měněným návrhem úspěšná jen zčásti do částky 500 000 Kč, je přiznaná náhrada zcela úměrná úspěchu ve věci. K odvolání JUDr. Věry Nenutilové odvolací soud usnesením ze dne 31. 3. 2016, č. j. 56 Co 49/2016-662, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud poukázal na to, že žalobkyně nejprve navrhovala, aby soud určil, že se žalovaný stává výlučným vlastníkem předmětného domu, že účastníci se stávají každý výlučným vlastníkem specifikovaných movitých věcí a na vyrovnání podílu požadovala 600 000 Kč. Zároveň požadovala, aby jí žalovaný zaplatil - podle tvrzené dohody uzavřené účastníky - 500 090 Kč. V průběhu řízení návrh několikrát měnila a upřesňovala. Důvody, pro které byla rozhodnutí soudu prvního stupně rušena, spočívaly v tom, že žalobkyně nepředložila dostatečná a jednoznačná tvrzení. Žalobkyně navrhovala vypořádání podílového spoluvlastnictví, jindy určení, že je podílovou spoluvlastnicí. Řízení bylo ukončeno smírem uzavřeným v odvolacím řízení, ve kterém se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni 500 000 Kč, a žalobkyně prohlásila, že tím jsou všechny její majetkové nároky proti žalovanému vypořádány. Odvolací soud dospěl k závěru, že i pro rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta podle § 140 odst. 2 o. s. ř., kdy se fakticky stát stává advokátovým klientem, lze analogicky použit § 150 o. s. ř. Ten stanoví, že jsou-li tu důvody zvláštního zřetele hodné, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Hlediskem může být i to, aby rozhodnutí neodporovalo dobrým mravům. Přitom právě v dané věci by přiznání náhrady nákladů řízení v požadované výši bylo v rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k procesním krokům zástupkyně žalobkyně, která v průběhu řízení žalobu měnila, k odvolacím soudem opakované vytýkanému nedostatečnému předložení potřebných a jednoznačných tvrzení a ke smírnému skončení řízení před odvolacím soudem, je přiznání odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 203 060 Kč přiměřené a dobrým mravům neodporuje. Jestliže žádnému z účastníků nebyla uložena povinnost hradit náklady státu, přiznání vyšší odměny se nutně jeví jako nepřiměřené. Odvolací soud odkázal na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 19 Co 583/2006, uveřejněné v Právních rozhledech č. 11/2008. Proti usnesení odvolacího soudu podala advokátka JUDr. Věra Nenutilová dovolání. Dovolání považuje za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť „rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe a měla by být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“ Dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci, neboť odvolací soud nesprávně aplikoval § 14, § 141, § 150 a § 151 o. s. ř. a § 8 odst. 5, § 13 a § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb.; je tu též vada řízení, která spočívá v absenci řádné poučovací povinnosti zmařeného důvodného očekávání, neboť odvolací soud nepředvídatelně hodnotí přiměřenost odměny ve vztahu k rozhodnutí ve věci. Dovolatelka připomíná, že soud prvního stupně jí původně odměnu přiznal v plné výši. Poté, co jeho první rozhodnutí o odměně, která byla krácena na polovinu, odvolací soud zrušil, soud prvního stupně rozhodl stejně a odvolací soud pak nesprávně aplikoval § 150 o. s. ř. Dovolatelka odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2448/2014, z něhož vyplývá, že pokud soud prvního stupně posoudí některé hotové výdaje jako neúčelné, může se advokát proti jeho rozhodnutí odvolat a uvést potřebná tvrzení nebo navrhnout důkazy. Jde pak o právní posouzení věci, které může soud provést sám na základě skutečností vyplývajících ze spisu. Odvolací soud také aplikoval § 150 o. s. ř., ačkoliv Nejvyšší soud již rozhodl, že při rozhodování o odměně ustanoveného advokáta nelze toto ustanovení použít. Dovolatelka připomíná, že žalobkyni bylo v průběhu řízení přiznáno plné osvobození od soudních poplatků a že odvolací soud sám v usnesení ze dne 12. 5. 2015 určil, že žádný z účastníků nebude platit náklady zálohované státem. Účastníci uzavřeli smír poté, co byli poučeni, že pokud se nedohodnou, bude rozsudek soudu prvního stupně znovu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Po celé řízení se také řešilo jen vypořádání podílového spoluvlastnictví a vydání věcí. Odvolací soud také přijal odůvodnění ohledně snížení tarifu a zcela opomenul, že rozdíl mezi hodnotou majetku a hodnotou vypořádání je podle advokátního tarifu jen 20 %, nikoli 50 %. Výpočet odměny byl zcela v souladu s § 8 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. Nepřihlédl ani k tomu, že vyúčtovala jen minimální výdaje a že bylo na soudu, aby ji vyzval k prokázání skutečných výdajů - částka 22 890 Kč byla minimální, skut