22 Cdo 3213/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3213/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 1. 2026 Spisová značka:22 Cdo 3213/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:22.CDO.3213.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vydržení Dotčené předpisy:§ 134 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3213/2025-810 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) J. J. a b) E. J., zastoupených JUDr. Rostislavem Netrvalem, Ph. D., advokátem se sídlem v Klatovech, Zlatnická 195, proti žalovaným 1) M. H. a 2) S. H., zastoupeným Mgr. Janou Volrábovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Malá 43/6, o určení existence věcného břemene a určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 8 C 91/2017, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 7. 2025, č. j. 18 Co 261/2024 777, takto: I. Rozsudek Krajského soudu Plzni ze dne 25. 7. 2025, č. j. 18 Co 261/2024 777, se ve výroku IV ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Dovolání žalovaných proti výroku I a V rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 7. 2025, č. j. 18 Cdo 261/2024-777, se odmítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 3. 2024, č. j. 8 C 91/2017-659, určil existenci věcného břemene v tom rozsahu, že vlastníci pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, a pozemku parc. č. XY, to vše v k. ú. XY, jsou oprávněni k výkonu věcného břemene spočívajícího ve služebnosti průchodu a průjezdu přes pozemek parc. č. st. XY v k. ú. XY, v rozsahu vymezeném geometrickým plánem č. 205-120/2023 (dále jen „předmětná cesta“), který byl nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok I). Dále určil, že žalobci jsou vlastníky pozemku parc. č. XY v k. ú. XY v hranicích daných geometrickým plánem č. 205-120/2023 (dále též „předmětná část předzahrádky“), který byl nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok II). Následně zamítl žalobu s návrhem na určení, že žalobci jsou vlastníky pozemku parc. č. XY v k. ú. XY v hranicích daných geometrickým plánem č. 188-531/2019 (dále jen „pozemek parc. č. XY“), který byl rovněž nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok III). Nakonec rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). 2. V projednávaném případě účastníci vedli spor o část pozemku žalovaných parc. č. XY trojúhelníkového tvaru (dále jen „předmětná trojúhelníková část pozemku žalovaných“), na níž se nachází jednak předmětná příjezdová cesta k rodinnému domu žalobců (viz výrok I rozsudku soudu prvního stupně), jednak předmětná část předzahrádky k domu žalobců (viz výrok II rozsudku soudu prvního stupně). Dále vedli účastníci spor ještě o pozemek parc. č. XY, tj. část pozemku žalovaných parc. č. st. XY ve tvaru pruhu na hranici mezi pozemky účastníků parc. č. st. XY a parc. č. XY (viz výrok III rozsudku soudu prvního stupně). 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci svůj výkon práva odpovídajícího věcnému břemeni a užívání předmětných částí pozemku žalovaných parc. č. st. XY odvozují od postupní smlouvy z roku 1983, na jejímž základě nabyli, stejně jako rodiče žalobce 1), spoluvlastnický podíl ½ na nemovitých věcech v k. ú. XY, a to od babičky žalobce 1), která nemovitosti užívala již od 30. let minulého století. Nemovité věci byly postoupeny „se vším příslušenstvím a se všemi součástmi a dále se všemi právy, v těch mezích a hranicích, jak ona sama anebo její právní předchůdci užívali těchto nemovitostí anebo byli oprávněni jich užívat,“ navíc za sníženou cenu, zároveň oproti zřízení bezplatného věcného břemene dožití převodkyni v bytě v převáděné budově. Výměra žádného z převáděných pozemků nebyla ve smlouvě uvedena, rovněž nebylo specifikováno, jaká konkrétní práva měla být na nabyvatele převedena. Žalobci se fakticky ujali držby postoupených nemovitostí stejným způsobem a v hranicích, jak byly předtím, minimálně po několik desítek let, užívány rodinou žalobce 1). Rodině žalobce 1) nebylo v přístupu k nemovitostem ani v užívání předzahrádky nikdy dřív jakkoli bráněno (ani ze strany právních předchůdců žalovaných). Teprve až v roce 2014 začaly vznikat spory mezi nynějšími účastníky řízení. Soud konstatoval, že v souladu s judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu svědčilo pro dobrou víru žalobců, že se jednalo o nabytí od osob blízkých, téměř bezúplatné, žalobce 1) navíc nemovitosti znal od dětství, prožil tam s rodinou celý svůj dosavadní život. Žalobci jako nabyvatelé neměli objektivního důvodu zevrubněji se otázkou přístupu k převáděným nemovitostem zabývat či se blíže zajímat o parametry nabývaných pozemků. Soud pak uzavřel, že žalobci neměli s přihlédnutím ke všem okolnostem „oprávněný důvod se domnívat, že by jim nemovitosti neměli být vlastnicky převedeny tak, jak byly do té doby po nepřetržitou dobu několika desetiletí užívány, tzn. i včetně celé předzahrádky a rovněž logicky i včetně oprávnění zajišťujícího jim samotný přístup k nabývaným nemovitým věcem, …, s tím, že předmětná trojúhelníková část pozemku st. parc. č. st. XY je vlastnictvím obce XY, nikoliv tehdejších právních předchůdců žalovaných,“ (srovnej bod 23 rozsudku soudu prvního stupně). Soud následně ještě doplnil, že „žalobci v řízení nesporovali, že nejsou vlastníky předmětné trojúhelníkové části pozemku st. parc. č. st. XY (kromě té jeho části, na které je zčásti postavena předzahrádka), ohledně níž bylo nakonec v řízení potvrzeno a akceptováno, že je historickou součástí této stavební parcely v nynějším spoluvlastnictví žalovaných. Původně však panovaly pochybnosti o tom, zda netvoří součást obecního pozemku parc. č. XY, využívaného jako místní komunikace.“ Žalobci sami takovou skutečnost v době, kdy se ujali držby nemovitých věcí v XY, měli předpokládat (srovnej bod 24 rozsudku soudu prvního stupně). S ohledem na vše uvedené s poukazem na omluvitelný omyl žalobců proto soud prvního stupně určil jednak existenci věcného břemene v rozsahu specifikovaném ve výroku I, jednak vlastnické právo žalobců k předmětné části předzahrádky specifikované ve výroku II. Naopak ohledně pozemku parc. č. XY – pruh pozemku na hranici mezi pozemky účastníků, blíže specifikovaného ve výroku III, žalobu zamítl s tím, že v řízení nebylo provedenými důkazy jednoznačně prokázáno, v jakém konkrétním rozsahu žalobci, a jejich právní předchůdci příslušnou část stavební parcely dlouhodobě užívali. 4. Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 25. 2. 2025, č. j. 8 C 91/2017-743, svůj rozsudek ze dne 20. 3. 2024, č. j. 8 C 91/2017-659, ve výrocích I, II a III opravil tak, že do výroku I ke geometrickému plánu č. 205-120/2023 upřesnil, že byl vyhotoven společností GEODÉZIE JIHOZÁPAD s.r.o., IČO 00869759, a odsouhlasený katastrálním úřadem dne 22. 11. 2023 (výrok I). Totéž doplnění učinil i k výroku II svého rozsudku (výrok II). K výroku III doplnil ke geometrickému plánu č. 188-531/2019, že byl taktéž vyhotoven společností GEODÉZIE JIHOZÁPAD s.r.o., IČO 00869759, s tím, že odsouhlasen katastrálním úřadem byl dne 5. 12. 2019 (výrok III). 5. Proti výrokům I a II rozsudku soudu prvního stupně podali žalovaní odvolání, na což reagoval odvolací soud přípisem soudu prvního stupně, že by bylo vhodné vydat opravné usnesení k výrokům I, II a III rozsudku, jelikož geometrické plány nejsou dostatečně identifikovány tak, aby byly výroky rozsudku vykonatelné. V souladu se závazným pokynem svého nadřízeného soudu tedy soud prvního stupně provedl opravu zmíněných výroků tak, že zpřesnil identifikaci obou předmětných geometrických plánů, které navíc rovněž v souladu s pokynem odvolacího soudu učinil pevnou součástí prvostupňového rozsudku, a v této podobě je účastníkům prostřednictvím jejich zástupců opětovně poštou zaslal. 6. K odvolání všech účastníků Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 7. 2025, č. j. 18 Co 261/2024 777, opravné usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. 2. 2025, č. j. 8 C 91/2017-743, potvrdil (výrok I). Odvolací řízení o odvolání žalobců proti výroku III usnesení zastavil (výrok II). Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žaloba o určení existence věcného břemene ve prospěch pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, a pozemku parc. č. XY, to vše v k. ú. XY, se zamítá (výrok III). Výrok II rozsudku soudu prvního stupně potvrdil v tom správném znění, že jedna polovina pozemku je ve výlučném vlastnictví žalobce a) a jedna polovina pozemku je ve společném jmění manželů žalobce a) a žalobkyně b) (výrok IV