22 Cdo 3484/2014 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3484/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2014 Spisová značka:22 Cdo 3484/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.3484.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společné jmění manželů Dotčené předpisy:§ 150 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 11. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3484/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně M. B., proti žalovanému R. B., zastoupenému JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dvořákova 26, o zaplacení 245 000,- Kč, vedené Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 17 C 135/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. listopadu 2013, č. j. 71 Co 324/2013-266, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud I. stupně“) rozsudkem ze dne 20. února 2013, č. j. 17 C 135/2009-207, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 217 500,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a zamítl žalobu ohledně 27 500,- Kč (výrok II.). Žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 63 177,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.) a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení 9 800,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). Uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení 2 900,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.). Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 15. listopadu 2013, č. j. 71 Co 324/2013-266, potvrdil výroky I., IV., a V. rozsudku soudu I. stupně (výrok I.), změnil výrok III. rozsudku soudu I. stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 68 864,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok II.) a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 22 941,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok III.). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva (promlčení nároku žalobkyně), která je sice dovolacím soudem vyřešena, avšak má být řešena jinak. Žalovaný namítá, že v průběhu řízení vznesl námitku promlčení, tu však odvolací soud vyhodnotil jako nedůvodnou. Žalovaný se neztotožňuje s názorem odvolacího soudu odvolávajícího se na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2008, sp. zn. 22 Cdo 2380/2007 v tom, že jestliže se bývalí manželé dohodnou na tom, kdo zůstane výlučným členem bytového družstva a kdo bude nadále byt užívat, nevznikne druhému manželovi nárok, aby se domáhal vypořádání podílu. Podle žalovaného mohla žalobkyně svůj nárok na vypořádání ve vztahu ke zrušenému členství v bytovém družstvu uplatnit u soudu hned následujícího dne po uzavření dohody o zrušení společného členství. Pokud by žalobkyně podala žalobu ihned, nemohla by být tato žaloba zamítnuta jako předčasná s tím, že žalobkyně musí vyčkat do okamžiku fikce vypořádání společného jmění manželů. Jelikož dohoda byla uzavřena 6. 2. 2006, promlčelo se právo žalobkyně 7. 2. 2009, a proto žalobkyní uplatněný nárok dne 24. 4. 2009 byl promlčen. S ohledem na uvedené se žalovaný domáhá zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a tvoří obsah procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení – § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Protože nárok žalobkyně vznikl před 1. lednem 2014 a před tímto datem bylo o něm odvolacím soudem rozhodnuto, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Jelikož dovolací řízení bylo zahájeno dovoláním ze dne 3. března 2014, projednal dovolání a rozhodl o něm dovolací soud podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „o. s. ř.“). Dovolání není přípustné. Podle § 243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013, proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má – podle mínění dovolatele – dovolací soud odchýlit [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (obě uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz)]. V posuzovaném případě dovolatel nesouhlasí s právním posouzením otázky promlčení, když konkrétně rozporuje začátek běhu promlčecí lhůty tak, jak jej dovodila judikatura Nejvyššího soudu. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je v otázce vypořádání členského podílu v bytovém družstvu sjednocena v tom, že nejdříve musí dojít ke zrušení práva společného nájmu družstevního bytu manžely a k rozhodnutí o tom, kdo nadále bude členem bytového družstva, a až poté může dojít k vypořádání hodnoty členského podílu v bytovém družstvu. Na případy, kdy společný nájem k družstevnímu bytu zaniká do tří let od zániku manželství, dopadají závěry rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. května 2004, sp. zn. 22 Cdo 590/2003 (uveřejněného pod C 2527 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu – dále též jen „Soubor“): „Pokud po zrušení práva společného nájmu družstevního bytu podle § 705 odst. 2 věty druhé obč. zák. nedojde mezi rozvedenými manžely k vypořádání hodnoty členského podílu ve stavebním bytovém družstvu, náležející do jejich bezpodílového spoluvlastnictví, dohodou ani rozhodnutím soudu k návrhu podanému ve lhůtě tří let od zániku manželství, může se manžel, který se nestal člene