22 Cdo 3554/2019 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3554/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2019 Spisová značka:22 Cdo 3554/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.3554.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 1143,1147 a 1155 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 2. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3554/2019-347 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce D. L., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Miroslavou Hustákovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Úvoz 162/20, proti žalované J. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a o vzájemném návrhu žalované na odklad zrušení spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 11 C 106/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 7. 5. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-260, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozhodnutí se zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech dovolacího řízení o odklad zrušení spoluvlastnictví částku 2 178,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky JUDr. Miroslavy Hustákové. IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech dovolacího řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví částku 20 000,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky JUDr. Miroslavy Hustákové. Odůvodnění: Žalobce se domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nemovitých věcí, a to pozemku st. par. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, dále pozemku par. č. XY a pozemku par. č. XY, na listu vlastnictví XY, v katastrálním území XY, obec XY, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště XY („nemovitosti”), a jejich přikázání za náhradu do výlučného vlastnictví žalované; žalovaná s návrhem souhlasila. Protože neprokázala schopnost vyplatit žalobci vypořádací podíl, žalobce později žádal nařízení prodeje nemovitostí. Žalovaná poté navrhla odklad zrušení spoluvlastnictví podle § 1155 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („o. z.“). Žalobce s tímto návrhem nesouhlasil, neboť v něm spatřoval pouze obstrukční snahu žalované o zachování spoluvlastnictví. Okresní soud v Táboře („soud prvního stupně”) rozsudkem ze dne 6. 12. 2018, č. j. 11 C 106/2017-191, zamítl návrh žalované na odklad zrušení spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem (výrok I.), zrušil spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem a nařídil jejich prodej (výrok III.). Rozhodl také o nákladech řízení (výroky IV. až VI.). Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře („odvolací soud”) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 7. 5. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-260, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. až IV., změnil ve výrocích V. a VI. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti rozsudku podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.”), neboť má za to, že napadený rozsudek závisí na vyřešení „otázky práva”, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dále vymezuje přípustnost tak, že vyřešená právní otázka má být posouzena jinak. Dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci. Dovolatelka také podala návrh na odklad vykonatelnosti podle § 243 písm. a) o. s. ř., s odůvodněním, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí by jí hrozila velmi závažná újma. Návrh doplnila podáním ze dne 8. 11. 2019, doručeným téhož dne dovolacímu soudu. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) odkazuje. Dovolací soud přezkoumal přípustnost dovolání jen z hledisek v něm uvedených (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Dovolání není přípustné. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání (§ 241b odst. 3, věta první o. s. ř.). Dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, anebo které je zjevně bezdůvodné, dovolací soud odmítne (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu, resp. aby uvedl svůj právní názor; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení - třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Protože v dovolacím řízení se uplatňuje zásada projednací, je povinností dovolatele nejen uvést dovolací důvod (proč považuje právní posouzení věci za nesprávné), ale především vymezit důvod přípustnosti dovolání (to výslovně stanoví § 241a odst. 2 o. s. ř.). Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž vyjádření nesouhlasu musí být kvalifikované (k tomu viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, a další judikaturu tam citovanou). Teprve řádné vymezení důvodu přípustnosti dovolání vytváří předpoklad k tomu, aby se dovolací soud zabýval otázkou, zda důvod přípustnosti je opravdu dán, a v kladném případě přezkoumal důvodnost dovolání. Dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu „ve všech výrocích“. Dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Pokud jde o dovolání proti výrokům ve věci samé, dovolací soud konstatuje: Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz). Výslovně uvedla dva důvody přípustnosti dovolání, a to, zaprvé, že „… napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“. Tuto otázku však nijak nespecifikovala a nepodává se zjevně ani z obsahu dovolání. Dále tvrdí, že „dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Ustanovení § 237 zní takto: Dovolání je přípustné, „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Jde tu o návrh na změnu judikatury Nejvyššího soudu, který má právní otázku vyřešit jinak, než jak ji řeší v dosavadní judikatuře. Dovolatelka však návrh na změnu j