22 Cdo 3669/2016 – Nejvyšší soud

22 Cdo 3669/2016-897 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně MARSERVIS s. r. o., se sídlem v Chodově, Vančurova 341, IČO: 46886061, zastoupené JUDr. Michalem Zsemlerem, advokátem se sídlem v Plzni, Kardinála Berana 967/8, proti žalovanému městu Chodov, se sídlem v Chodově, Komenského 1077, IČO: 00259349, zastoupenému JUDr. Vladislavem Bílkem, advokátem se sídlem v Klatovech, Čs. legií 143, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 16 C 408/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. dubna 2016, č. j. 25 Co 223/2015-706, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 1. dubna 2016, č. j. 25 Co 223/2015-706, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Sokolově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 1. 2015, č. j. 16 C 408/2010-553, zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem v katastrálním území D. Ch. a obci Ch.: předávacích stanic označených č. VS/č. ev. N., v objektu na pozemku parc. S., v objektu na pozemku parc., P., v objektu bez č. p./č. e. na pozemku parc., P., v objektu bez č. p./e., T., v objektu bez č. p./č. e. na pozemku parc. H., v objektu bez č. p./č. e. na pozemku parc., J., v objektu bez č. p./ č. e. na pozemku parc. č., Č., v objektu bez č. p./č. e. na pozemku parc., U., v objektu bez č. p./č. e. na pozemku parc., U., v objektu bez č. p./č. e. na pozemku parc., T., v objektu bez č. p./č. e. na pozemku parc., Č., v objektu bez č. p./č. e. na pozemku parc. č. 1371/13, 20/11 U., v objektu bez č. p./č. e. na pozemku parc., H., v objektu bez č. p./č. e. na pozemku parc., R., v objektu bez č. p./č. e. na pozemku parc., V., v objektu bez č. p./č. e. na pozemku parc., B. N., v objektu bez č. p./č. e. na pozemku parc, N., v objektu bez č. p./č. e. na pozemku parc., N. v objektu bez č. p./č. e. na pozemku parc.; potrubních rozvodných tepelných zařízení: primárního horkovodního vedení v trase s počátkem na pozemku parc. a koncem na pozemku parc., V., primárního horkovodního vedení v trase s počátkem na pozemku parc. a koncem na pozemku parc., V., primárního horkovodního vedení v trase s počátkem na pozemku parc. a koncem na pozemku parc., V., primárního horkovodního vedení v trase s počátkem na pozemku parc. a koncem na pozemku parc., vedená přes pozemky parc., Připojení VS 13 a VS 14, primárního horkovodního vedení v trase s počátkem na pozemku parc. a koncem na pozemku parc. vedená přes pozemky parc., Připojení na VS 15, primárního horkovodního vedení v trase s počátkem na pozemku parc. a koncem na pozemku parc. vedené přes pozemky parc., Připojení VS 18, primárního horkovodního vedení v trase s počátkem na pozemku parc. a koncem na pozemku parc. vedené přes pozemky parc., Propojení VS 19 a VS 17, primárního horkovodního vedení v trase s počátkem na pozemku parc. a koncem na pozemku parc., vedená přes pozemky parc., Připojení VS 60 a VS 5, primárního horkovodního vedení v trase s počátkem na pozemku parc. a koncem na pozemku parc., vedená v pozemcích parc., Připojení VS 61, primárního horkovodního vedení v trase s počátkem na pozemku parc. a koncem na pozemku parc. vedená v pozemcích parc., primárního horkovodního vedení v trase s počátkem na pozemku parc. a koncem na pozemku parc., Připojení VS 62, primárního horkovodního vedení v trase s počátkem na pozemku parc. a koncem na pozemku parc., vedená v pozemcích parc., Připojení VS 63 a 64; potrubních rozvodných tepelných zařízení: teplovodního sekundárního rozvodu – bezkanálové sekundární teplovodní vedení v trase na pozemcích parc. v k ú. D. Ch. u VS 5, bezkanálové sekundární teplovodní vedení v trase na pozemcích parc., v k. ú. D. Ch. u VS 8, bezkanálové sekundární teplovodní vedení v trase na pozemcích parc. v k. ú. D. Ch. v délce cca 253 m u VS č. 9 mezi budovami č. p., bezkanálové sekundární teplovodní vedení v trase na pozemcích parc. v k. ú. D. Ch. u VS 10, bezkanálové sekundární teplovodní vedení v trase na pozemcích parc. v k. u. D. Ch. u VS 13, bezkanálové sekundární teplovodní vedení v trase na pozemcích parc. v k. ú. D. Ch. u VS 14, bezkanálové sekundární teplovodní vedení v trase na pozemcích parc. v k. ú. D. Ch. u VS 15, bezkanálové sekundární teplovodní vedení v trase na pozemcích parc. v k. ú. D. Ch. u VS 17, bezkanálové sekundární teplovodní vedení v trase na pozemcích parc. č. v k. ú. D. Ch. u VS 18, bezkanálové sekundární teplovodní vedení v trase na pozemcích parc. v k. ú. D. Ch. u okruhu VS 19, bezkanálové sekundární teplovodní vedení v trase na pozemcích parc. v k. ú. D. Ch. u předávací stanice 21, bezkanálové sekundární teplovodní vedení v trase na parcelách v k. ú. D. Ch. u VS 60, bezkanálové sekundární teplovodní vedení v trase na parcelách v k. ú. D. Ch. u VS 61, bezkanálové sekundární teplovodní vedení v trase na parcelách v k. ú. D. Ch. u VS 62, bezkanálové sekundární teplovodní vedení v trase na parcelách v k. ú. D. Ch. u VS 63, bezkanálové sekundární teplovodní vedení v trase na parcelách v k. ú. D. Ch. u VS 64, které jsou vyznačeny na katastrální mapě k. ú. D. Ch. s vyznačením pozic předávacích stanic a tras potrubních rozvodných tepelných zařízení, jež je přílohou rozsudku. Podstatou sporu byl požadavek žalobkyně na určení, že je vlastnicí výše uvedených předmětů s tím, že v roce 1993 uzavřela jako nájemkyně se žalovaným smlouvu o nájmu tepelných zařízení a dalšího majetku na 25 let. Za trvání nájemního vztahu měla žalobkyně vytvořit řadu vlastních rozvodných tepelných zařízení, která jsou předmětem určovací žaloby, dále měla zrekonstruovat zařízení, která jí byla pronajata, a v důsledku toho k nim měla nabýt vlastnické právo. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaný je vlastníkem budovy bez č. p. se způsobem využití technické vybavení, budovy na pozemcích parc. v k. ú. D. Ch. Tyto budovy představují výměníkové stanice. V geometrických plánech účastníci označili celou soustavu systému centrálního zásobování teplem města Ch. Mezi účastníky bylo sporné, jaký charakter mají věci, které mají být předmětem tvrzeného vlastnického práva žalobkyně; zda jsou samostatnou věcí v právním smyslu nebo součástí hlavní věci. Pokud by se totiž jednalo o součásti věci, nebylo by možné žádat určení vlastnického práva. Soud prvního stupně vyšel z toho, že energetický zákon definuje, co je soustavou zásobování tepelnou energií a co ji tvoří. Předmětná žaloba se přitom z celé soustavy týká rozvodu tepelné energie, a to konkrétně rozvodného tepelného zařízení, kterým se rozumí zařízení pro dopravu tepelné energie tvořené tepelnými sítěmi a předávacími stanicemi. Soud se zabýval otázkou, zda zařízení pro dopravu tepelné energie může mít charakter věci samostatné nebo jde o součást věci v rámci soustavy centrálního zásobování teplem. Podle názoru soudu prvního stupně lze rozvod tepelné energie – rozvodné tepelné zařízení v rámci soustavy zásobování tepelnou energií považovat za věc samostatnou v právním smyslu, oddělenou a oddělitelnou od zdroje tepelné energie i od odběrného tepelného zařízení, jak lze dovodit i z definice obsažené v energetickém zákoně. Pokud by došlo k oddělení jednotlivých prvků rozvodného tepelného zařízení, došlo by k jeho znehodnocení tím, že by nemohlo sloužit svému účelu, tedy dopravovat teplo. Jestliže žalobce argumentoval tím, že konečný uživatel se může rozhodnout, zda si zdroj tepla vytápění zajistí jinak, lze tomu přisvědčit, ovšem nemá to vliv na posouzení rozvodného tepelného zařízení. Z dikce energetického zákona vyplývá, že odběrné tepelné zařízení není součástí rozvodného tepelného zařízení, tedy jde o samostatnou věc. Pokud se odběratel rozhodne neodebírat teplo ze systému centrálního zásobování teplem, nic to nemění na funkčnosti zařízení pro dopravu tepelné energie. Naopak v případě, že by některá z částí zařízení pro dopravu tepelné energie byla odstraněna, má to vliv na hlavní funkci zařízení pro dopravu tepelné energie dodávané do konkrétního místa. Za účelem funkčnosti celku lze v daném případě hovořit o soustavě propojených prvků potrubí a předávacích stanic. Výměníková stanice má funkci předávat teplo spojením s tepelnou sítí a spojením s tepelnou sítí potrubí vzniká nová věc, která tvoří jediný celek – rozvodné tepelné zařízení. Na tom nic nemění to, že podle energetického zákona je předávací stanicí zařízení pro přeměnu parametrů tepelné energie pro potřeby jednoho nebo více objektů. Předávací stanice je samostatnou věcí a není součástí budovy, ve které je umístěna. Jednotlivé prvky potrubí a výměníkové stanice však musí být propojeny navzájem, neboť samostatně nejsou schopny tuto funkci dopravy tepla plnit. Jedná se tedy o komplexní soubor zařízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce se domáhá určení vlastnického práva k součástem věci, což není přípustné, není proto dán jeho naléhavý právní