22 Cdo 3708/2010 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3708/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 11. 2012 Spisová značka:22 Cdo 3708/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.3708.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společné jmění manželů Dotčené předpisy:§ 143a odst. 1 obč. zák. § 149 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:11. 12. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3708/2010 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobkyně R. H., zastoupené JUDr. Karlem Herrem, advokátem se sídlem v Chebu, ul. 26. dubna 583/14, proti žalovanému P. H., zastoupenému  JUDr. Miroslavem Bukovjanem, advokátem se sídlem v Chebu, Jánské nám. 6, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 16 C 354/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. června 2010, č. j. 15 Co 163/2010-104, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. června 2010, č. j. 15 Co 163/2010-104, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se domáhala vypořádání společného jmění účastníků; jejich manželství trvalo od 17. 9. 1993 do 31. 3. 2009. Předmětem zaniklého společného jmění manželů (dále „SJM“)  měly být  také nemovitosti – dům č. p. 791 na  pozemku parc. č. st. 1952 a  parc. č. st. 1952, zapsané na listu vlastnictví č. 1467 u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště v C. pro obec a katastrální území C. (dále ,,předmětné nemovitosti“). Okresní soud v Chebu (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. února 2010, č. j. 16 C 354/2009-81, vypořádal SJM podle § 150 odst. 3 a § 149 odst. 2 věta prvá zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění novely provedené zákonem č. 91/1998 Sb., tak, že žalobkyni přikázal do výlučného vlastnictví vyjmenované movité věci (výrok I. rozsudku), žalovanému přikázal do výlučného vlastnictví vyjmenované movité věci a předmětné nemovitosti (výrok II. rozsudku) a žalované přikázal zůstatek na označeném účtu vedeném u Komerční banky, a. s. ve výši 2.026,- Kč (výrok III. rozsudku). Žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni vypořádací podíl  1.480.974,- Kč do 4 měsíců od právní moci rozsudku (výrok IV. rozsudku). Rozhodl také o náhradě nákladů řízení (výroky V. – VII. rozsudku). Soud prvního stupně vzal za prokázané, že předmětné nemovitosti darovala žalovanému jeho matka P. H. darovací smlouvou uzavřenou 26. 1. 2005. Do SJM účastníků přešly podle smlouvy o rozšíření společného jmění manželů sepsané formou notářského zápisu dne 13. 10. 2005, s účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 14. 10. 2005. Vypořádal SJM tak, že přikázal žalobkyni movité věci v hodnotě 13.500,- Kč, zůstatek na bankovním účtu 2.026,- Kč, celkem 15.526,- Kč, žalovanému přikázal movité věci v hodnotě 93.000,- Kč a předmětné nemovitosti v hodnotě 2.900.000,- Kč, celkem 2.993.000,- Kč. Vycházel z rovnosti podílů účastníků a uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni na vyrovnání podílů 1. 480.974,- Kč (2.993.000,- Kč : 2 – 15.526,- Kč). Za nedůvodný považoval požadavek žalobce, aby jako jeho vnos byla vypořádána částka 2.616.800,- Kč, představující hodnotu nemovitostí ke dni rozšíření SJM.  Nemovitosti se staly podle § 149a odst. 1 obč. zák. součástí SJM. Nelze proto jejich hodnotu jako vnos vypořádat, neboť nejde o případ podle § 149 odst. 2 obč. zák., který stanoví, že lze přihlédnout jen k tomu, co jeden z manželů vynaložil ze svého na majetek společný. Krajský soud v Plzni (dále ,,odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 2. června 2010, č. j. 15 Co 163/2010-104, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku IV. tak, že uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni vypořádací podíl ve výši 388.737,- Kč do 4 měsíců od právní moci rozsudku, a ve výrocích I., II., III., IV., VI. a VII. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Rozhodl také, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že principy vypořádání SJM podle § 149 odst. 2 obč. zák. se použijí i v případech, kdy manželé smlouvou rozšířili společné jmění podle § 143a odst. 1 obč. zák., jak stanoví § 149 odst. 4 obč. zák. Při vypořádání tak vycházel z toho, že hodnota majetku v SJM činí celkem 3.008.526,- Kč, žalobkyně nabyla hodnoty za 15.526,- Kč a žalovaný za 2.993.000,- Kč. Při zachování rovnosti podílů by měl žalovaný zaplatit žalobkyni na vyrovnání částku  1.488.737,- Kč. Protože je však třeba podle § 149 odst. 2 a 4 obč. zák. přihlédnout k jeho vnosu (účastníci se shodli, že cena nemovitostí v roce 2005 činila 2.200.000,- Kč), je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni po odpočtu poloviny  tohoto vnosu 388.737,- Kč.   Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které je podle jejího názoru přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu - dále „o. s. ř.“ (dovolací soud uvedl v poučení, že dovolání může být přípustné jen podle tohoto ustanovení) a důvodné podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka uvádí, že rozsudek odvolacího soudu je rozhodnutím po právní stránce zásadního významu, neboť otázka, zda při vypořádání SJM má být jako vnos manžela vypořádána hodnota majetku, o který bylo SJM rozšířeno dohodou manželů, nebyla dosud judikaturou vyřešena. Považuje za nesprávné, že odvolací soud vypořádal jako vnos  podle § 149 odst. 2 obč. zák. hodnotu nemovitostí, o které bylo SJM účastníků rozšířeno na základě jejich dohody. Namítá, že nemůže jít o vnos, neboť nešlo o investici vynaloženou z majetku žalovaného na společný majetek. Opačný výklad by mohl k finančnímu znevýhodnění druhého manžela, neboť amortizací by cena společné věci klesala, zatímco vnos by zůstával v původní výši. Dovolateka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu  byl zrušen a věc mu byla vrácena  k dalšímu řízení.   Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že SJM bylo rozšířeno o jeho výlučný majetek smlouvou účastníků. Šlo o „dobrovolné rozšíření  masy SJM“ a ze smlouvy ani z jiné skutečnosti nevyplývá, že by se vzdal svého práva požadovat podle § 149 odst. 2 a 4 obč. zák., co ze svého na společný majetek vynaložil. Připomíná, že odvolací soud při vypořádání SJM vycházel z rovnosti podílů účastníků. Argument žalobkyně o finančním znevýhodnění  neobstojí, neboť soudní praxe snižuje hodnotu vnosu vždy v poměru, v jakém došlo ke snížení ceny nemovitosti. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (účastnicí řízení), řádně zastoupenou a že je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolání směřuje proti právnímu posouzení odvolacího soudu, který při vypořádání SJM (na rozdíl od soudu prvního stupně) zohlednil nemovitosti původně ve výlučném vlastnictví žalovaného  jako jeho vnos do společného majetku.  Dovolání je důvodné.   Podle § 149 odst. 1, 2 obč. zák. společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem. Rozšíření společného jmění manželů o majetek doposud se nacházející ve výlučném vlastnictví některého z manželů postupem podle § 143a odst. 1 obč. zák. představuje proces transformace výlučného vlastnického práva k tomuto majetku některého z manželů na bezpodílový spoluvlastnický vztah manželů k tomuto majetku. Jeho smyslem je umožnit manželům na základě jejich dohody rozšířit společné jmění manželů oproti rozsahu vyplývajícímu ze zákonné úpravy obsažené v § 143a odst. 1 obč. zák. za podmínek, na kterých se dohodnou. Důsledkem takového smluvního ujednání pak je, že věc doposud ve výlučném vlastnictví některého z manželů se stává součástí společného jmění a v případě jeho následného vypořádání též předmětem tohoto vypořádání. Smluvní volnost manželů se v daném směru projevuje nejenom v tom, že společné jmění lze rozšířit o majetek doposud se nacházející ve výlučném vlastnictví některého z nich, ale také v možnosti ujednání podmínek, za kterých tak učiní. Jestliže se věc stane součástí společného jmění manželů a následně některý z manž