22 Cdo 3742/2011 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3742/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2013 Spisová značka:22 Cdo 3742/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.3742.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 80 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 11. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3742/2011 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce Zemědělského družstva Hlavnice, se sídlem v Hlavnici, IČO: 4396413, zastoupeného Mgr. Františkem Hendrychem, advokátem se sídlem v Opavě, Masarykova 39, proti žalovaným: 1) České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO: 01312774, zastoupené Mgr. Antonínem Hulvou, advokátem se sídlem v Opavě, nám. Republiky 1, 2) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO: 69797111, Územnímu pracovišti Ostrava – Radvanice, Lihovarská 1335/9, 3) Lesům České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslovců 1106, IČO: 42196451, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 7 C 128/2000, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. května 2011, č. j. 57 Co 434/2010-270, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal určení vlastnického práva k pozemkům v katastrálním území a obci H., které v žalobě specifikoval. Okresní soud v Opavě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. září 2010, č. j. 7 C 128/2000-206, ve výroku I. zastavil řízení v části, ve které se žalobce domáhal určení vlastnického práva k pozemku parc. č. st. 190/1 a pozemku ve zjednodušené evidenci – parcely s původem přídělový plán GP 525 v katastrálním území a obci H., neboť žalobce vzal v tomto rozsahu žalobu zpět. Ve výroku II. soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že je žalobce vlastníkem pozemků v katastrálním území a obci H., specifikovaných v tomto výroku. Ve výrocích II. (soud prvního stupně ve svém rozhodnutí označil dva výrok II.) – IV. rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že nabyl vlastnického právo k předmětným pozemkům tím, že se ujal jejich držby, což považoval za dostatečný důvod nabytí vlastnického práva podle dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že v katastrálním území Hlavnice došlo ke konfiskaci majetku podle § 1 dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. Dne 3. června 1950 schválilo ministerstvo zemědělství přídělový plán pro katastrální území H. Dne 1. července 1949 podal žalobce přihlášku o příděl půdy v tomto katastrálním území. Dne 23. června 1950 byl sepsán protokol, podle kterého byly dle směrnic Národního půdního fondu předány do vlastnictví žalobce zemědělské usedlosti, které zahrnovaly předmětné pozemky. Za užívání zemědělských usedlostí byla sjednána úplata. Soud prvního stupně dále zjistil, že byl dne 13. září 1957 sepsán zápis o přídělu a odevzdání zemědělského majetku v obci H., přičemž podle tohoto zápisu byl odevzdán zemědělský majetek po odešlých přídělcích M. a M. K. podle předpisů o pozemkových reformách ke dni 1. ledna 1957 žalobci. Soud prvního stupně zkoumal, zda nabyl žalobce vlastnické právo k předmětným pozemkům na základě platného právního titulu. Konstatoval, že k nabytí vlastnického práva převzetím držby přidělené půdy podle § 5 odst. 2 dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb. nemohlo dojít, neboť mu nepředcházelo rozhodnutí o přídělu půdy vydané Národním pozemkovým fondem, případně ministerstvem zemědělství či příslušným národním výborem. Takovým rozhodnutím nemůže být oproti názoru žalobce protokol ze dne 23. června 1950 o předání zemědělských usedlostí žalobci. Rozhodnutím o přídělu však podle názoru soudu byl zápis ze dne 13. září 1957 o přídělu a odevzdání zemědělského majetku v obci H. Avšak ani na základě tohoto rozhodnutí nemohlo dojít k nabytí vlastnického práva žalobcem, neboť se jedná o nicotný správní akt, jelikož byl vydán orgánem (Okresním národním výborem v Opavě), který k jeho vydání nebyl věcně, místně a funkčně příslušný. Tento správní akt navíc soud považoval za nicotný z důvodu jeho neurčitosti a nesrozumitelnosti. Soud prvního stupně se dále zabýval otázkou, zda žalobce nemohl vlastnické právo vydržet. Zejména zkoumal, zda mohl zápis sepsaný dne 23. června 1950 založit dobrou víru žalobce. Dospěl k názoru, že nikoliv, neboť uvedený zápis předpokládal schválení Národním pozemkovým fondem v Praze a v řízení nebylo prokázáno, že tento orgán předmětný protokol schválil. Pokud jde o zápis o přídělu a odevzdání zemědělského majetku v obci H., soud prvního stupně uvedl, že nicotný správní akt již z tohoto důvodu nemůže založit dobrou víru žalobce. Kompetence správních orgánů k sepsání zápisu o přídělu byly již podle názoru soudu prvního stupně dostatečně konsolidovány a vyplývaly z obecně závazných předpisů. Krajský soud v Brně (dále jen ,,odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 13. května 2011, č. j. 57 Co 434/2010-270, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, pokud šlo o výrok II. v části o zamítnutí žaloby vůči žalovanému 3) a ve výroku III. potvrdil (výrok I. rozsudku). Odvolací soud však změnil rozsudek soudu prvního stupně, pokud byla zamítnuta žaloba na určení, tak, že určil, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. 171, 121, 119, 650/2, 122/2, 118, parc. č. st. 170/1, 172, 191, 173/1, 173/2, 162, 163, 164, 165, 176/1, 176/2, 234, 235, 236, 237 a pozemků ve zjednodušené evidenci – parcel původu přídělový plán GP 904/1, GP 903/1, GP 902/1, GP 650/3, GP 650/4, GP 647/1, GP 638, GP 649/1, GP 650/1, GP 651, 648/2 a 648/5, to vše v katastrálním území a obci H. (výrok II. rozsudku). Ve zbývajícím rozsahu výrok II. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (výrok III. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV. rozsudku). Na základě zopakovaného dokazování odvolací soud zejména zjistil, že ze zápisu o přídělu a odevzdání zemědělského majetku ze dne 13. září 1957 plyne, že tento zápis nahrazuje rozhodnutí o přídělu a je vkladovou listinou ve smyslu § 11 zákona č. 90/47 Sb. Odvolací soud dále zjistil, že žalobce podával přiznání k dani z nemovitostí k pozemkům v katastrálním území H. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, pokud šlo o skupinu pozemků, která byla v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně označena jako C a D, neboť tyto pozemky nebyly zahrnuty do přídělu vedeného pod č. 78 a nebyly součástí nemovitosti. Správným seznal odvolací soud i závěr soudu prvního stupně ohledně zastavení řízení v části, kterou se žalobce domáhal určení vlastnického práva k pozemkům v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně označeným jako skupiny E a F, neboť žalobce ohledně nich vzal žalobu zpět. Odvolací soud však nesdílel závěr soudu prvního stupně, pokud jde o pozemky zařazené do skupin A a B, které jsou uvedeny ve výroku II. rozhodnutí odvolacího soudu. Zabýval se především tím, zda zápis ze dne 13. září 1957 o přídělu a odevzdání zemědělského majetku v obci H. může být podkladem pro dobrou víru žalobce jakožto jeden z předpokladů nabytí vlastnického práva vydržením. Odvolací soud konstatoval, že i kdyby bylo uvedené rozhodnutí nicotným správním aktem, obsahuje důležité ustanovení, ze kterého plyne, že je vkladovou listinou ve smyslu § 11 zákona č. 90/1947 Sb., o zavedení knihovního pořádku ohledně konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek. Podle tohoto zákona jsou vkladovými listinami i takové listiny, které byly vydány i jinými příslušnými orgány. Odvolací soud dospěl k závěru, že na základě tohoto ustanovení zápisu mohl být žalobce v dobré víře, že vlastnické právo nabyl přídělem. Jeho právní předchůdce totiž měl k dispozici listinu, o které státní orgán prohlásil, že se jedná o vkladovou listinu, tedy listinu, na jejímž základě docházelo k vkladu vlastnického práva do pozemkové knihy. Pokud se žalobce ujal držby předmětných pozemků a své vlastnictví opíral o listinu, která měla charakter vkladové listiny, vlastnické právo vydržel po započtení doby oprávněné držby jeho právního předchůdce. Odvolací soud dodal, že žalobcova dobrá víra nebyla žalovanými nijak zpochybněna, o tom, že ve skutečnosti vlastníkem není, se dozvěděl až v roce 1992 v souvislosti se zavedením daně z nemovitosti. Zároveň uvedl, že zápisy z 13. září 1957 a 14. září 1957 pov