22 Cdo 4165/2019 — Nejvyšší soud

22 Cdo 4165/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2020 Spisová značka:22 Cdo 4165/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.4165.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společné jmění manželů Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 5. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 4165/2019-1504 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně L. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Zdeňkem Stejskalem, advokátem se sídlem v Praze 3, náměstí Jiřího z Poděbrad 1573/18, proti žalovanému J. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, Hajnova 40, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 5 C 266/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. července 2019, č. j. 28 Co 212/2018-1426, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 34 993,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Zdeňka Stejskala, advokáta se sídlem v Praze 3, náměstí Jiřího z Poděbrad 1573/18. Odůvodnění: Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 3. 2018, č. j. 5 C 266/2011-1070, rozhodl, že do společného jmění manželů náleží bazén, obchodní podíl ve společnosti XY, pohledávka z titulu investic do pozemků žalovaného a pohledávka za společností XY (výrok I), uvedené přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného (výrok II) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů částku 4 709 710 Kč (výrok III). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky IV a V). K odvolání obou účastníků Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 7. 2019, č. j. 28 Co 212/2018-1426, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že ze zaniklého společného jmění účastníků přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného bazén, pohledávku za společností XY a obchodní podíl ve společnosti XY a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů částku 5 075 465,23 Kč (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II–IV). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nesprávně řeší otázky hmotného i procesního práva, které buď nebyly doposud vůbec předmětem rozhodování dovolacího soudu, nebo které byly odvolacím soudem vyřešeny v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Žalovaný v dovolání uvádí celkem dvanáct právních otázek, u nichž má za to, že byly v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu vyřešeny nesprávně; dvě otázky považuje za otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené, ostatní otázky měly být odvolacím soudem řešeny v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Žalovaný v dovolání namítá nesprávnost řešení konkrétně těchto právních otázek: a) zda pro závěr o včasnosti návrhu na vypořádání položky ze zaniklého společného jmění manželů (dále též „SJM“) uplatněného prostřednictvím telefaxu postačí údaj o době odeslání uvedený na tomto podání, aniž by bylo podání označeno razítkem soudu o době doručení soudu; b) zda je třeba v případě návrhu na vypořádání pohledávky za třetí osobou ze smlouvy o půjčce, kterou uzavřel jeden z manželů, pro zařazení takové pohledávky do aktiv SJM třeba zjistit okolnosti uzavření smlouvy a naplnění takové smlouvy jakožto reálného kontraktu; c) zda se jedná o tzv. překvapivé rozhodnutí, pokud soud vyhodnotí některé důkazy jako nevěrohodné a současně účastníka, který tyto důkazy navrhoval k prokázání svých tvrzení, o takovém hodnocení nevyrozumí a poučí jej pouze obecně o tom, že skutečnosti, jež měly být těmito důkazy podloženy, nemá za prokázané; d) zda je v případě vypořádání pohledávky za třetí osobou (pro účely vypořádání SJM) hodnotou takovéto položky nominální zůstatek pohledávky ke dni zániku SJM; e) zda má být v případě vypořádání pohledávky za obchodní společností, v níž je jeden z manželů společníkem, tato pohledávka přikázána tomuto manželovi, anebo má být vypořádání SJM provedeno tak, aby výše vypořádacího podílu v penězích byla co nejnižší; f) zda a za jakých okolností může být důvodem disparity vypořádacích podílů skutečnost, že spolu manželé před zánikem SJM po delší dobu společně nehospodařili; g) zda mohou být důvodem disparity vypořádacích podílů okolnosti související s péčí o společné nezletilé děti v období po zániku SJM; h) zda je stavba hloubeného sklolaminátového bazénu součástí pozemku, na němž je umístěna, anebo je samostatnou věcí; i) zda je položka SJM v žalobě řádně navržena k vypořádání, jestliže je označena jako příslušenství jiné věci, která je též navrhována k vypořádání jako součást SJM, avšak o níž je v průběhu řízení zjištěno, že součástí SJM není; j) zda je přípustné, aby obvyklá cena stavby, jež není součástí pozemku, byla stanovena na základě znaleckého posudku s použitím reprodukční metody se zohledněním opotřebení; k) zda k prokázání investice ze SJM do pozemku ve výlučném vlastnictví jen jednoho z manželů postačí důkaz o tom, že daná investice na pozemku existuje, anebo musí být prokázán i peněžní tok ze SJM na tuto investici; l) zda je zahradní zavlažovací systém po umístění na pozemek součástí tohoto pozemku, anebo se jedná o samostatnou movitou věc. V doplnění dovolání žalovaný namítá rovněž nesprávnost posouzení míry úspěchu obou účastníků řízení s ohledem na vyčíslení nákladů řízení odvolacím soudem; má za to, že mu náklady řízení měly být částečně přiznány. Na základě všech výše uvedených námitek žalovaný navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že se plně ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, a že napadený rozsudek považuje za správný a nezpochybnitelně odůvodněný. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“) – (srovnej článek II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.), neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po 29. 9. 2017. Dovolání není přípustné. Vzhledem k tomu, že k zániku SJM došlo před 1. 1. 2014, projednal dovolací soud dovolání a rozhodl o něm podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) – [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 (uveřejněný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)]. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. a) K posouzení včasnosti telefaxového podání žalobkyně Žalovaný v dovolání pokládá otázku, zda pro závěr o včasnosti návrhu na vypořádání položky ze zaniklého SJM uplatněného prostřednictvím telefaxu postačí údaj o době odeslání uvedený na tomto podání, aniž by bylo podání označeno razítkem soudu o době doručení soudu. Namítá, že v případě, že jediným časovým údajem na podání je údaj o době odeslání z telefaxového přístroje odesílatele a nikoliv z telefaxového přístroje soudu, není doba doručení tohoto podání soudu objektivně zjistitelná a nemůže jít k tíži žalovaného, že se žalobkyně pro doručení svého podání rozhodla použít zastaralého technického prostředku. Žalo