22 Cdo 4406/2013 — Nejvyšší soud

22 Cdo 4406/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 10. 2015 Spisová značka:22 Cdo 4406/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.4406.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba určovací Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 80 písm. b) o. s. ř. § 16 odst. 2 předpisu č. 77/1997Sb. § 80 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 2. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 4406/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Povodí Vltavy, státního podniku se sídlem v Praze 5, Holečkova 8, IČO: 70889953, zastoupeného JUDr. Vladanou Tikalovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 88, proti žalovanému Ing. J. J., zastoupenému obecným zmocněncem JUDr. J. V., o určení vlastnického práva a o vzájemném návrhu žalovaného, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 14 C 260/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. června 2013, č. j. 22 Co 131/2013-245, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. června 2013, č. j. 22 Co 131/2013-245, se v části výroku I., ve které byl rozsudek soudu prvního stupně ze dne 12. prosince 2012, č. j. 14 C 260/2012-183, ve výroku I. změněn tak, že se zamítá „žaloba s návrhem, že žalobce je vlastníkem staveb přívodního kanálu, včetně norné stěny s bočním přepadem před malou vodní elektrárnou Krhanice do řeky, jalového odpadu u malé vodní elektrárny Krhanice, stavbou lávky přes kanál a odpadním kanálem z MVE do řeky, ležících na pozemcích parcelních čísel 2085/1, 2083 a 2084 v obci a k. ú. Krhanice, a na pozemku parcelního čísla 4313 v obci a k. ú. T. n S., staveb vymezených v geometrických plánech Ing. Václava Štěcha č. 1333-63/2009 a č. 603-61/2009,“ a ve výrocích II. a III. ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Dovolání proti části výroku I. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. června 2013, č. j. 22 Co 131/2013-245, ve které byl rozsudek soudu prvního stupně ze dne 12. prosince 2012, č. j. 14 C 260/2012-183, potvrzen ve výroku II., se odmítá. Odůvodnění: Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. prosince 2012, č. j. 14 C 260/2012-183, určil, „že žalobce je vlastníkem staveb přívodního kanálu, včetně norné stěny s bočním přepadem před malou vodní elektrárnou Krhanice do řeky, jalového odpadu u malé vodní elektrárny Krhanice, stavbou lávky přes kanál a odpadním kanálem z MVE do řeky, ležících na pozemcích parcelních čísel 2085/1, 2083 a 2084 v obci a k. ú. K., a na pozemku parcelního čísla 4313 v obci a k. ú. T. n S.“ (výrok I.). Zamítl vzájemný návrh žalovaného, který se domáhal určení svého vlastnického práva k označeným stavbám (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastníci mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení s tím, že rozhodnutí o vlastnickém právu vyřeší dlouhodobé spory mezi nimi a „odklidí“ i probíhající soudní spor o dlužné nájemné. Uzavřel, že stavby nebyly převedeny státem do vlastnictví žalovaného v rámci privatizace, ale do správy je převzal žalobce na základě delimitizace majetku Ředitelství vodních toků Praha. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 18. června 2013, č. j. 22 Co 131/2013-245, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu zamítl, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Rovněž odvolací soud se zabýval posouzením, zda mají účastníci na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Vyšel ze zjištění, že se žalobce u Obvodního soudu pro Prahu 2 domáhá proti žalovanému zaplacení částky 246.000,- Kč jako bezdůvodného obohacení za to, že žalovaný užívá předmětné stavby bez právního důvodu. Obvodní soud pro Prahu 2 „dal účastníkům ke zvážení“ podání samostatné žaloby na určení vlastnictví sporných nemovitostí. Podle odvolacího soudu, jestliže žalobce podal žalobu na splnění povinnosti (vydání bezdůvodného obohacení) ve smyslu § 80 písm. b) občanského soudního řádu ve znění před novelou č. 293/2013 Sb., a poté žalobu na určení ve smyslu § 80 písm. c) občanského soudního řádu ve znění před novelou č. 293/2013 Sb., nemají žalobce ani žalovaný na určení vlastnictví naléhavý právní zájem, neboť otázku vlastnictví sporných staveb měl rozhodnout Obvodní soud pro Prahu 2 jako otázku předběžnou v rámci řízení o žalobě na plnění. Určovací žaloba má pouze preventivní charakter a není namístě tam, kde již právo a právní vztah porušeny byly, a kde je k dispozici žaloba na plnění. Žalobce ani žalovaný tedy nemají na určení vlastnictví naléhavý právní zájem. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobce dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že „na určení vlastnictví k výše uvedeným nemovitým věcem (stavbám) má naléhavý právní zájem, neboť bez tohoto určení je právní postavení obou účastníků nejisté a vyřešení otázky vlastnictví jako otázky předběžné v řízení již zahájeném není vzhledem k absenci určení vlastnictví ve výroku rozsudku pro daný spor mezi účastníky dostačující a řešící jejich problém i do budoucnosti.“ Stavby přívodního a odpadního kanálu jsou jako náhony vodním dílem, které se zapisuje do katastru nemovitostí dle § 20 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 23/2007 Sb., o podrobnostech vymezení vodních děl evidovaných v katastru nemovitostí České republiky. Tyto stavby však nemohou být do katastru zapsány pro nesouhlas vlastníka pozemku – žalovaného. Naléhavý právní zájem je dán i přes skutečnost, že dříve bylo zahájeno řízení o vydání bezdůvodného obohacení. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. Dovolateli nemůže svědčit naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva třetí osoby. V řízení nebylo prokázáno vlastnické právo žalobce k předmětným stavbám a žalobce není oprávněn domáhat se určení tohoto práva pro stát. Navrhuje, aby bylo dovolání žalobce odmítnuto. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 18. června 2013, dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelou č. 293/2013 Sb. (tj. ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Žalobce výslovně v dovolání uvádí, že napadá všechny výroky rozsudku odvolacího soudu. Odvolací soud přitom v části výroku I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., ve kterém byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného. Protože v této části rozhodnutí vyznívá „ve prospěch“ žalobce, není žalobce v tomto rozsahu oprávněn k podání dovolání. Dovolací soud proto v části dovolání odmítl p