22 Cdo 4407/2017 — Nejvyšší soud

22 Cdo 4407/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2019 Spisová značka:22 Cdo 4407/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.4407.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Věcná břemena Darování Právní úkony Obchodní společnost Družstvo Dotčené předpisy:§ 39 obč. zák. § 20 odst. 1 obč. zák. § 1 odst. 2 předpisu č. 87/1995Sb. § 6 odst. 1 předpisu č. 87/1995Sb. § 3 písm. a) předpisu č. 87/1995Sb. § 3 písm. c) předpisu č. 87/1995Sb. § 13 odst. 1 obč. zák. § 13 odst. 2 obch. zák. § 243 odst. 2 obch. zák. § 243 odst. 3 obch. zák. § 13 odst. 4 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C EU Zveřejněno na webu:25. 1. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 4407/2017-468 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně XY (dříve XY), IČO XY, se sídlem XY, zastoupené Mgr. Tomášem Kravčíkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Občanská 1115/16, proti žalovaným 1) M. V., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Robertem Plachým, advokátem se sídlem v Táboře, tř. 9. května 1282, 2) I. V., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. et Mgr. Michaelou Marešovou Haškovcovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Ostrovského 253, o určení neexistence věcného břemene, eventuálně o neúčinnosti darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 C 128/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 3. 5. 2017, č. j. 15 Co 122/2017-423, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 3. 5. 2017, č. j. 15 Co 122/2017-423, a rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 12. 12. 2016, č. j. 9 C 128/2015-367, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Táboře k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 12. 12. 2016, č. j. 9 C 128/2015-367, zamítl ve výroku I. žalobu na určení, že „věcné břemeno doživotního bezplatného bydlení a doživotního bezplatného užívání celé bytové jednotky č. XY včetně podílu na společných částech domu čp. XY a pozemku parcelní číslo XY ve výši 6040/503062 v domě čp. XY v obci XY a katastrálním území XY, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště XY na LV č. XY pro katastrální území XY ve prospěch žalovaného č. 1 neexistuje, eventuálně že darovací smlouva ze dne 27. 3. 2013, kterou žalovaný č. 1 daroval žalované č. 2 bytovou jednotku č. XY včetně podílů na společných částech domu čp. XY a pozemku parcelní číslo XY ve výši 6040/503062 v domě čp. XY v obci XY a katastrálním území XY, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště XY na LV č. XY a současně žalovaná č. 2 zřídila ve prospěch žalovaného č. 1 bezplatně věcné břemeno bezplatného bydlení a doživotního bezplatného užívání celé bytové jednotky č. XY v domě čp. XY v obci a katastrálním území XY, je vůči žalobci právně neúčinná.“ Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně žalovaným (výrok II. a III.) a státu (výrok IV.). Žalovaný 1) nabyl bytovou jednotku č. XY v domě č. p. XY, stojícím na pozemku parc. č. XY, a k ní náležející spoluvlastnický podíl o velikosti id. 6040/503062 na společných částech domu č. p. XY a na pozemku parc. č. XY, vše v k. ú. XY, smlouvou o převodu vlastnictví jednotky uzavřenou dne 7. 4. 2008 mezi společností XY, s. r. o. jako prodávající a žalovaným 1) jako kupujícím. Vlastnictví k této jednotce a příslušnému spoluvlastnickému podílu na společných částech domu a pozemku nabyla žalovaná 2) na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 27. 3. 2013 uzavřené mezi žalovaným 1) jako dárcem a žalovanou 2) jako obdarovanou. Smlouvou bylo rovněž zřízeno ve prospěch žalovaného 1) právo věcného břemene spočívající v bezplatném doživotním užívání jednotky. Žalobkyně se domáhá určení neexistence shora uvedeného věcného břemene, eventuálně neúčinnosti darovací smlouvy ze dne 27. 3. 2013. Uvádí, že dne 22. 3. 2006 uzavřely XY (právní předchůdce žalobkyně) jako zástavní věřitel a společnost XY, jako zástavce, zástavní smlouvu, jejímž účelem bylo zajištění všech peněžitých pohledávek a jejich příslušenství vyplývajících ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 3. 2006 uzavřené mezi zástavním věřitelem a zástavcem, přičemž zastaven byl pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY a budova č. p. XY na pozemku parc. č. XY, vše v k. ú. XY. Dále dne 23. 10. 2006 uzavřely XY jako zástavní věřitel a společnost XY jako zástavce zástavní smlouvu, jejímž účelem bylo zajištění pohledávek zástavního věřitele vůči zástavci v této smlouvě specifikovaných, přičemž zastaveny byly pozemky parc. č. XY, parc. č. XY, a rozestavěná budova nacházející se na pozemku parc. č. XY, vše v k. ú. XY. Žalobkyně zahájila dne 26. 3. 2013, tj. před uzavřením darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 27. 3. 2013 (jejímiž stranami jsou žalovaní), soudní řízení o prodeji zástavy, a to výše uvedené bytové jednotky a příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku, na němž se tento dům nachází. Má za to, že darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 27. 3. 2013 jsou absolutně neplatné, protože jde o právní úkony, který odporují zákonu, neboť je žalovaní 1) a 2) učinili v úmyslu zkrátit věřitele. Zřízením věcného břemene k zástavě, na níž vázne zástavní právo k zjištění pohledávky žalobkyně jako věřitele, ve prospěch třetí osoby došlo k poškození žalobkyně jako věřitele, jelikož poklesla hodnota zástavy a je znemožněno její zpeněžení. Soud prvního stupně řešil jako prejudiciální otázku platnost výše specifikovaných zástavních smluv (potažmo smluv o úvěru, protože k zajištění dluhů vzniklých z těchto smluv byly zástavní smlouvy uzavřeny), jejichž stranami byly XY (právní předchůdce žalobkyně) a XY. Dospěl k závěru, že úvěrová komise XY měla pouze dva členy (přičemž i podle stanov měla být tříčlenná), nebyla proto řádně ustanovena a nemohla o uzavření označených smluv platně rozhodnout. Z tohoto důvodu posoudil smlouvy jako neplatné pro rozpor se zákonem. Na základě dalších skutečností blíže uvedených v rozsudku soudu prvního stupně rovněž přijal a odůvodnil závěr, že smlouvy jsou neplatné i pro obcházení zákona, a to s ohledem na „nestandardní okolnosti“ jejich uzavření. Jelikož soud prvního stupně považoval úvěrové (potažmo zástavní smlouvy) za neplatné, žalobu na určení neexistence věcného břemene, eventuálně neúčinnosti darovací smlouvy, zamítl. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 3. 5. 2017, č. j. 15 Co 122/2017-423, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé a ve výroku IV., kterým soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých státu (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. o náhradě nákladů řízení vzniklých účastníkům v nalézacím řízení (výrok II. a III. rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV. a V.). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že výše uvedená úvěrová smlouvy je neplatná pro rozpor se zákonem, protože v době jejího uzavření neměl právní předchůdce žalobkyně řádně zřízenou úvěrovou komisi ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a v důsledku toho jsou neplatné i na ni „navazující“ zástavní smlouvy ze dne 22. 3. 2006 a 23. 10. 2006. K tomu dále poznamenal, že v rozhodném období měla úvěrové komise právního předchůdce žalobkyně pouze jednoho člena L. F. totiž nemohl být řádným členem úvěrové komise, neboť byl ve střetu zájmů podle § 7 odst. 5 věta druhá zákona o spořitelních a úvěrních družstvech, a to z důvodu uzavření pracovní smlouvy dne 1. 12. 2005 s XY. Za předčasné shledal závěry soudu prvního stupně, že úvěrová smlouva i zástavní smlouvy jsou neplatné rovněž pro obcházení zákona. Uvedl, že pro to „nejsou dána dostatečná skutková zjištění“, avšak doplnění dokazování v tomto směru považoval za nadbytečné. Je totiž zřejmé, že úvěrové i zástavní smlouvy jsou na základě shora uvedeného neplatné již jen pro rozpor se zákonem. Z tohoto důvodu rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o věci samé jako věcně správné potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní