22 Cdo 4461/2018 — Nejvyšší soud

22 Cdo 4461/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2019 Spisová značka:22 Cdo 4461/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.4461.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Věc Dotčené předpisy:§ 118 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 5. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 4461/2018-560 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců a) GREENGOLF Pardubice a. s., se sídlem v Pardubicích, Hlaváčova 392, IČO: 64828816, a b) SPORTOVNÍHO KLUBU LESOPARK KUNĚTICKÁ HORA z. s., se sídlem v Pardubicích, Hlaváčova 392, IČO: 27016471, obou zastoupených Mgr. Janem Burešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na příkopě 859/22, za účasti vedlejší účastnice na straně žalobců Sberbank CZ, a. s., se sídlem v Praze 5, U Trezorky 921/2, IČO: 25083325, zastoupené Mgr. Davidem Urbancem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, proti žalovanému Nadačnímu fondu Lesopark Kunětická Hora, se sídlem v Pardubicích, Jahnova 8, IČO: 26014203, zastoupenému JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, o určení neplatnosti kupní smlouvy a určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 60/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 25. června 2018, č. j. 18 Co 144/2018-505, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 25. června 2018, č. j. 18 Co 144/2018-505 se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 3. 2018, č. j. 6 C 60/2015-460, zamítl návrh na určení, že kupní smlouva uzavřená dne 18. 12. 2013 mezi žalobcem a) a žalovaným, jejímž předmětem byl převod vodního díla (odkaliště), zapsaného na LV č. XY pro katastrální území a obec XY, u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrálního pracoviště XY, nacházejícího se na pozemcích st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY v katastrálním území XY a pozemcích st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. 277, st. parc. č. 278, st. parc. č. 279, st. parc. č. 280, st. parc. č. 281, st. parc. č. 282, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY v katastrálním území XY (dále jen „odkaliště“), je absolutně neplatná (výrok I.). Určil, že žalobci jsou spoluvlastníky odkaliště jakožto součásti pozemků st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY v katastrálním území XY a pozemků st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY a st. parc. č. XY v katastrálním území XY, jejichž vlastníkem je žalobce a) a součástí pozemků st. parc. č. XY v katastrálním území XY a pozemků st. parc. č. XY, st. parc. č. XY a st. parc. č. XY v katastrálním území XY, jejichž vlastníkem je žalobce b) – (dále též jen „předmětné pozemky“) – (výrok II.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Soud prvního stupně vzal za prokázané, že vlastnické právo k odkališti svědčí podle výpisu z katastru nemovitostí žalovanému a bylo do něj zapsáno na základě kupní smlouvy ze dne 18. 12. 2013. Podle výpisu z katastru nemovitostí je žalobce a) vlastníkem pozemků st. parc. č. XY, st. parc. č. XY a st. parc. č. XY zapsaných na LV č. XY a pozemků st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY, st. parc. č. XY a st. parc. č. XY zapsaných na LV č. XY. Žalobce b) je evidován jako vlastník pozemku st. parc. č. XY zapsaného na LV č. XY a pozemků st. parc. č. XY, st. parc. č. XY a st. parc. č. XY zapsaných na LV č. XY. Soud prvního stupně se v řízení nejprve zabýval otázkou naléhavého právního zájmu žalobců na určovací žalobě, a to v části týkající se určení neplatnosti kupní smlouvy. Dospěl k závěru, že otázka platnosti kupní smlouvy má povahu otázky předběžné pro posouzení, zda jsou žalobci spoluvlastníky nemovitostí, jež byly předmětem uvedené kupní smlouvy. Soud v této části uzavřel, že naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy není dán, neboť lze žalovat na určení samotného práva, a proto žalobní požadavek jako nedůvodný zamítl. Naopak dospěl k závěru, že žalobci mají naléhavý právní zájem na určení, že jsou spoluvlastníky odkaliště, jakožto součásti pozemků uvedených ve výroku I. rozhodnutí soudu prvního stupně. Vyšel přitom ze zjištění, že stavba odkaliště vznikla přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Postupoval tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. V daném případě bylo možné určit, kde stavba odkaliště končí a začíná, ale zároveň bylo prokázáno, že stavba byla realizována v souvislosti s využitím okolního pozemku. Uvedl, že samostatně stojící odkaliště bez přístupu k němu a bez využití pozemků, příjezdových či ostatních ploch, je bez jakéhokoliv účelu, a není jej možné označit za stavbu samostatnou, neboť se jedná o součást pozemku. Nadto nemůže jako samostatná stavba odkaliště sloužit, a není ho proto možné od pozemku oddělit, aniž by se tím znehodnotil. Soud prvního stupně tak uzavřel, že odkaliště není samostatnou stavbou, je součástí pozemků, které vlastní žalobci, a určil, že spoluvlastníky odkaliště jsou žalobci. Podotkl, že pro závěr pak nebylo významné, zda s uvedenou stavbou bylo disponováno odděleně od dispozice s věcí hlavní, tedy s pozemky na kterých odkaliště stojí, neboť takováto dispozice by byla neplatná. K odvolání žalovaného do výroků II. a III. rozsudku soudu prvního stupně, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 6. 2018, č. j. 18 Co 144/2018-505, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích II. a III. (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci nabyli vlastnictví k předmětným pozemkům na základě kupní smlouvy ze dne 26. 2. 2007. Pozemky byly v minulosti užívány jako odkaliště, přičemž samotné odkaliště zůstalo vodohospodářským dílem. Žalobci se mimo jiné ve smlouvě zavázali plnit všechny povinnosti plynoucí z právních předpisů a rozhodnutí správních orgánů, jež se odkaliště týkaly. Podle odvolacího soudu se žalobci stali vlastníky pozemků, na nichž se odkaliště nacházelo. Odkaliště nebylo převáděno jako samostatná věc, ale jako součást pozemků. Vlastnické právo k odkališti, jež by bylo samostatnou věcí v právním smyslu, tak žalobci nenabyli a nemohli jej proto samostatně následně převést na žalovaného. Ani argumenty žalovaného o dobrověrném nabyvateli se v daném případě neuplatní, neboť neexistující právo nelze nabýt ani na základě principu dobré víry. Odkaz na závěry žalovaným uváděné judikatury by podle odvolacího soudu neobstál, neboť na obou stranách smlouvy byl podepsán J. Š. jako statutární orgán kupujícího i prodávajícího. Odvolací soud dále uvedl, že v řízení nebyl předložen žádný důkaz o tom, že by odkaliště bylo samostatnou věcí. Ztotožnil se s argumentací žalobců, že znalec se může vyjádřit jen k odborným otázkám a nikoliv otázkám právním, k nimž posouzení, zda je odkaliště součástí pozemku nebo samostatnou věcí, nepochybně náleží. Lichými shledal rovněž argumenty žalovaného směřující k porovnání odkaliště s rybníkem. Poukázal na to, že každé vodní dílo má napouštěcí a vypouštěcí zařízení (byť i z betonové konstrukce), a přesto není předmětné zařízení ve většině případů nemovitou věcí. Stejně tak se pro každé vodní dílo ze zákona vyžaduje manipulační a provozní řád, který je součástí povolení nakládání s vodami. Dokazování v tomto směru odvolací soud označil za nadbytečné, především s ohledem na skutečnost, že žalobce a) samostatnou věc (odkaliště), která by mohla být platně převedena kupní smlouvou ze dne 18. 12. 2013 na žalovaného, nevlastnil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které spatřuje přípustným podle § 237 občanského soudního řádu, neboť napadané rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od závěrů dovolacího soudu obsažených v rozhodnutích sp. zn. 22 Cdo 2597/2010, sp. zn. 22 Cdo 1221/2002 a sp. zn. 22 Cdo 1341/2010, tyto nesprávně interpretoval a aplikoval. Nesprávné právní pos