22 Cdo 459/2025 – Nejvyšší soud

22 Cdo 459/2025-674 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně A. B., zastoupené Mgr. Bc. Josefem Benešem, advokátem se sídlem v Chomutově, Na Bělidle 1117/7, proti žalovanému M. R., zastoupenému Mgr. Markétou Zázvorkovou Malou, advokátkou se sídlem v Mostě, J. Průchy 1915, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 17 C 70/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 10. 2024, č. j. 10 Co 124/2024-644, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 10. 2024, č. j. 10 Co 124/2024-644, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Mostě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 10. 2023, č. j. 17 C 70/2018-588, přikázal ze společného jmění manželů (dále jen „SJM“) účastníků do výlučného vlastnictví žalovaného osobní automobil Volkswagen Touareg RZ XY a motocykl Honda Goldwing RZ XY (výrok I), do výlučného vlastnictví žalobkyně motocykl Yamaha XV RZ XY a automobil Peugeot 407 RZ XY (výrok II), zamítl žalobu v části týkající se vypořádání pozemků parc. č. XY a XY v katastrálním území XY (výrok III), žalovanému uložil povinnosti zaplatit žalobkyni na vypořádání podílů 1 260 990 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku (výrok IV) a rozhodl o nákladech řízení (výroky V a VI). 2. Soud prvního stupně na návrh žalobkyně vypořádal také „v rámci rekonstrukce nemovitostí ve výlučném vlastnictví žalovaného následující: 1) zavedení kanalizace, rozvod vody a elektřiny, zavedení plynového vytápění, oprava koupelny a WC, nové omítky, rekonstrukce podlah, oken, střechy, vchodových dveří a kuchyňské linky v nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného, 2) dostavění místností v zadní části domu, původně otevřená kůlna, v ní instalovaný plynový kotel, bojler a pračka v nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného, 3) okna a dveře nakoupené k rekonstrukci další místnosti, tzv. malá dílna v nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného, 4) rekonstrukce bývalé stodoly do podoby velké dílny a v ní uložené stroje a nářadí v nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného“. K námitce žalovaného, že kvantifikace vnosů je nedostatečná, uvedl, že ta byla předmětem znaleckého zkoumání, kterým bylo možné náklady na rekonstrukci zhodnotit. Úkolem znalce bylo ocenit „stav nemovitosti a jejího příslušenství“ před rekonstrukcí a po rekonstrukci, s určením ceny prací a materiálu podle tzv. strukturálního rozpočtu. Cena ve stavebně-technickém stavu k roku 2000, kdy práce započaly, avšak v cenách roku 2022, činila 945 930 Kč (šlo o v podstatě holobyt), cena po rekonstrukci, ve stavebně technickém stavu ke dni zániku manželství, v cenách roku 2022, byla stanovena na 3 267 910 Kč. Znalkyně přitom počítala se stářím nových konstrukcí 16 let (opotřebení uvažované v maximálním možné době, tedy za dobu od počátku rekonstrukčních prací do data zániku manželství). K valorizaci vnosu nepřistoupil, neboť na té se účastníci nedohodli. Uvedl také, že při určení výše vnosu na výlučný majetek jednoho z manželů spočívající v investicích na rekonstrukci jeho nemovitostí, která prokazatelně proběhla, lze vycházel z úvahy soudu založené na znaleckém posudku, který určí, jaké celkové náklady by bylo nutné na takovou rekonstrukci v rozhodné době třeba vynaložit. Vyšel proto z rozdílu cen nemovitostí žalovaného před a po rekonstrukci (2 321 980 Kč). 3. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 10. 2024, č. j. 10 Co 124/2024-644, rozsudek soudu prvního potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Se skutkovým i právním posouzením vnosu a jeho výše se ztotožnil. Uvedl, že žalobkyni se sice nepodařilo detailně prokázat rozsah rekonstrukčních prací, víceletá rekonstrukce domu žalovaného a provedené rekonstrukční práce v době, kdy spolu manželé žili a hospodařili, však byly prokázány dostatečně a korespondují se zjištěním znalce. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále i „dovolatel“) včasné dovolání. 5. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že otázka, 1) zda lze při nedostatečných tvrzeních o druhu a rozsahu vnosů zjistit jejich výši oceněním nemovitosti ve stavu před a po rekonstrukci v cenách v době rozhodování soudu, případně 2) zda lze vnosy valorizovat oceněním nemovitosti ve stavu před a po rekonstrukci v cenách v době rozhodnutí soudu, nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena. 6. Namítá, že rekonstrukce byla prováděna ze shodné vůle obou účastníků za účelem vylepšení standardu jejich bydlení, oba nemovitost po rekonstrukci mnoho let užívali a opotřebovávali, nemovitost sloužila k bydlení celé rodiny, dohoda o „zhodnocení“ prostředků vložených do rekonstrukce uzavřena nebyla. Nemovitost je v důsledku bydlení opotřebovaná a nyní vyžaduje další rekonstrukci. Většina prací byla prováděna svépomocí, žalobkyně nebyla schopna konkretizovat druh ani rozsah prací, její skutková tvrzení k vnosu byla nedostatečná. 7. Má za to, že výši vnosů nelze zjišťovat oceňováním nemovitostí, jejichž cena roste i bez rekonstrukcí, prostým vývojem trhu, ke dvěma časovým okamžikům za použití současných cen, zejména když v daném případě šlo o rekonstrukční práce, které se opotřebovávají a trvale hodnotu nemovitosti nezvyšují. Pokud soud zamýšlel posudkem stanovit vnosy včetně valorizace, nejde o otázku, kterou by mohl odpovědět znalec, neboť valorizace je otázkou právní. Výše původního vnosu pak není odůvodněna vůbec. 8. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 9. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že žalovaným položená právní otázka nebyla pro výsledek odvolacího řízení rozhodující. Rozhodná byla právní otázka, zda a jak má být při vypořádání SJM zohledněna hodnota rekonstrukčních prací a jak má být stanovena jejich hodnota v době vypořádání. Tuto otázku vyřešil odvolací soud v souhlasu s dosavadní judikaturou (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1205/2019). Judikatuře dovolacího soudu odpovídá i postup odvolacího soudu, který odmítl námitku žalovaného, že by se při vypořádání vnosu mělo zohlednit i to, že nemovitost sloužila celé rodině a žalobkyně ji dlouhodobě užívala. Navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto. III. Přípustnost dovolání 10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). 12. Otázka, zda lze vnosy valorizovat oceněním nemovitosti ve stavu před a po rekonstrukci v cenách v době rozhodnutí soudu, přípustnost dovolání nezakládá, neboť na vyřešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Odvolací soud v tomto směru odkázal na právní posouzení soudu prvního stupně, který při svém rozhodnutí vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1172/2022, podle kterého k valorizaci vnosu lze přistoupit, jen pokud se tak účastníci dohodli (bod 35), závěr o takové dohodě neučinil. Závěr o možnosti valorizace vnosu jen při dohodě účastníků nebyl dovoláním napaden. 13. Dovolání je přípustné pro řešení otázky, zda lze při nedostatečných tvrzeních o druhu a rozsahu investic na rekonstrukci zjistit výši vnosu oceněním nemovitosti ve stavu před a po rekonstrukci v cenách v době rozhodování soudu, neboť při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. IV. Důvodnost dovolání 14. Vzhledem k tomu, že společné jmění manželů zaniklo po 1. 1. 2014, projednal dovolací soud dovolání z hlediska vypořádání společného jmění manželů a rozhodl o něm podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 (uveřejněný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní)]. 15. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout,