22 Cdo 536/2023 — Nejvyšší soud

22 Cdo 536/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 8. 2023 Spisová značka:22 Cdo 536/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.536.2023.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Služebnost (o. z.) Dotčené předpisy:§ 96 předpisu č. 95/1871 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 11. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 536/2023-1090 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) P. V. a b) A. V., zastoupených Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 7, Plynární 1617/10, proti žalovaným 1) V. D., zastoupené opatrovníkem Mgr. Tomášem Černým, advokátem se sídlem v Praze 8, Čimická 717/34, a 2) J. D., zastoupenému Mgr. Kristínou Hartmann, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 2, Sokolská 1805/26, o určení existence služebnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 C 292/2015, o dovoláních žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2022, č. j. 18 Co 123,124,280/2020-974, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2022, č. j. 18 Co 123,124,280/2020-974, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 9. 2019, č. j. 23 C 292/2015-634, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 24. 2. 2020, č. j. 23 C 292/2015-660, opravného usnesení ze dne 24. 2. 2020, č. j. 23 C 292/2015-661, a opravného usnesení ze dne 7. 8. 2020, č. j. 23 C 292/2015-692, určil, že na pozemku žalovaných parc. č. XY, zahrada, zapsaném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrálního pracoviště XY, na LV č. XY pro obec XY a k. ú. XY, jako pozemku služebném (dále jen „služebný pozemek“), vázne pozemková služebnost chůze ve prospěch každého vlastníka pozemků parc. č. XY, zahrada, a parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrálního pracoviště XY, na LV č. XY pro obec XY a k. ú. XY, jako pozemků panujících (dále jen „panující pozemky“), o šíři dvou metrů od jižní hranice pozemku a délce celé jižní hranice pozemku specifikovaná v geometrickém plánu č. 2318-3069/2015, vyhotoveném Geodetickým sdružením, s. r. o., který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok I). Žalobu dále zamítl v rozsahu, v němž se žalobci domáhali určení, že na služebném pozemku vázne pozemková služebnost jízdy ve prospěch každého vlastníka panujících pozemků o šíři dvou metrů od jižní hranice pozemku a délce celé jižní hranice pozemku specifikovaná v geometrickém plánu č. 2318-3069/2015, vyhotoveném Geodetickým sdružením, s. r. o., který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok II). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV). Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že žalobci jsou vlastníky panujících pozemků a žalovaní jsou vlastníky služebného pozemku. Pozemek původně č. kat. XY byl geometrickým plánem ze dne 4. 3. 1949 rozdělen na celkem tři pozemky (č. kat. XY, XY, XY). Následně na základě trhové smlouvy ze dne 21. 3. 1949 (dále jen „trhová smlouva“) nabyl vlastnické právo k pozemku č. kat. XY (v současné době se jedná o oba panující pozemky) právní předchůdce žalobců pan F. V. V čl. VIII této smlouvy je uvedeno: „Aby ke koupenému pozemku byl zjednán potřebný přístup, zřizuje prodávající kupujícímu a tento přijímá služebnost jízdy a chůze po pozemcích prodávajícího č. kat. XY a XY v šíři 2 m…“ Následně usnesením č. d. XY ze dne 6. 7. 1949 došlo k povolení vkladu vlastnického práva F. V. ve prospěch pozemku kat. č. XY a zároveň povolení toho, aby „byla vložena služebnost jízdy a chůze pro F. V. po pozemku XY a XY po rozumu odstavce VIII trhové smlouvy jako statku služebném a tuto služebnost jízdy a chůze v nové vložce též pozemkové knihy jako statku panujícího byla poznamenána.“ Soud prvního stupně dále konstatoval, že „knihovní vložkou č. XY, k. ú. XY, bylo prokázáno, že je zde zápis o tom, že na základě dvou smluv trhových ze dne 21. 3. 1949 se vkládá na pozemek č. XY jako statek služebný služebnost jízdy a chůze v šíři 2 m.“ Soud prvního stupně dospěl k závěru, že na základě trhové smlouvy došlo ke zřízení služebností pozemkových – služebnosti jízdy a chůze, neboť obě služebnosti byly spojeny s držbou panujících pozemků, z čehož je zřejmé, že se musí jednat o služebnosti pozemkové, které nezanikly smrtí právního předchůdce žalobců. Dále dospěl k závěru, že služebnost jízdy byla promlčena, neboť na rozdíl od služebnosti chůze nebyla po roce 2000 již využívána. K odvolání všech účastníků řízení Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 12. 2020, č. j. 18 Co 123,124,280/2020-724, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že na služebném pozemku vázne pozemková služebnost chůze a jízdy ve prospěch každého vlastníka panujících pozemků o šíři 2 metrů od jižní hranice pozemku a délce celé jižní hranice pozemku specifikovaná v geometrickém plánu č. 2318-3069/2015, vyhotoveném Geodetickým sdružením, s. r. o., který byl připojen jako nedílná součást k rozsudku soudu prvního stupně (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). K dovolání žalovaných Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 6. 2022, č. j. 22 Cdo 1407/2021-933, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem pro zrušení byla skutečnost, že se odvolací soud žádným způsobem nevypořádal s právně relevantní námitkou žalované 1), podle níž služebnost chůze a jízdy nemohla platně vzniknout z toho důvodu, že existoval rozpor mezi příkazem knihovního soudu a zápisem do pozemkových knih. Žalovaná 1) odkázala na § 96 zákona č. 95/1871 ř. z., o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách, a namítla, že strany navrhly do pozemkové knihy zápis služebnosti osobní, a soud – vázán tímto návrhem – služebnost osobní povolil, pročež byla zapsána služebnost pozemková. Současně žalovaná 1) poukázala na § 102 téhož zákona s jeho citací a zdůrazněním, že „okresní civilní soud v souladu s návrhem povolil zápis služebnosti chůze a jízdy pro F. V. Podle § 102 zákona č. 95/1871 ř. z. ‚Zápis do pozemkové knihy smí se vykonati jen na písemný příkaz knihovního soudu a nikterak jinak, než podle obsahu tohoto příkazu.‘ Služebnost však byla vložena do pozemkové knihy v odlišném znění, než ji soud povolil. Výše popsaným způsobem nebyla dodržena zákonem stanovená úprava pro vznik služebnosti. Pro posouzení platnosti jsou rozhodující všechny tehdejší platné předpisy, které upravovaly vznik služebnosti a nikoli pouze izolovaně tehdy platný občanský zákoník.“ Rozhodnutí odvolacího soudu proto nesplňovalo požadavky na odůvodnění rozhodnutí ve smyslu § 157 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Dalšími v dovoláních vymezenými otázkami (mimo jiné i otázkou charakteru služebnosti) se dovolací soud pro jejich předčasnost nezabýval, avšak uložil odvolacímu soudu, aby se jimi zabýval v dalším řízení ve věci. Odvolací soud v dalším řízení rozsudkem ze dne 12. 10.2022, č. j. 18 Co 123,124,280/2020-974, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a II tak, že určil, že na služebném pozemku vázne pozemková služebnost chůze a jízdy ve prospěch každého vlastníka panujících pozemků o šířce 2 metrů od jižní hranice pozemku a délce celé jižní hranice pozemku specifikovaná v geometrickém plánu č. 2318-3069/2015, vyhotoveném Geodetickým sdružením, s. r. o., který byl připojen jako nedílná součást k rozsudku soudu prvního stupně (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). Dospěl k závěru, že žalovanými namítaný rozpor mezi příkazem knihovního soudu a zápisem do pozemkových knih ohledně obsahu a charakteru sjednané služebnosti, která byla sjednána jako služebnost pozemková, dán není. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že trhovou smlouvou byla mezi F. V. jako kupujícím a A. Ž. jako prodávajícím sjednána pozemková služebnost chůze a jízdy. Tento závěr podle odvolacího soudu plyne jak z charakteristiky služebnosti umožňující užívání nově vzniklé nemovitosti, tak i z toho, že při sjednávání osobní služebnosti by bylo nutno uvést, o jakou služebnost se jedná, přičemž v úvahu by připadala služebnost užívání a služebnost požívání. Přesné vymezení žalovanými tvrzené údajné osobní služebnosti však ve smlouvě chybí. Ustanovení § 474 císařského patentu č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský (dále jen „OZO“), pak podle odvolacího soudu přímo vyžadovalo, aby bylo uvedeno, kdo z držitelů pozemků je zavázaný a kdo naopak oprávněný. Je-li proto v ujednání o vzniku předm