22 Cdo 635/2012 — Nejvyšší soud

22 Cdo 635/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2013 Spisová značka:22 Cdo 635/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.635.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dobrá víra Vydržení Dotčené předpisy:§ 130 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 4. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 635/2012 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně A. L., zastoupené JUDr. Vladimírem Rybářem, advokátem se sídlem v Kolíně IV, Politických vězňů 27, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2 – Nové Město, Rašínovo nábřeží 390/42, adresa pro doručování: Územní pracoviště Střední Čechy, Náměstí Republiky 3, Praha 1, o určení vlastnictví k pozemku, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 C 395/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. března 2011, č. j. 32 Co 457/2010-72, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. března 2011, č. j. 32 Co 457/2010-72, a rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 17. června 2010, č. j. 8 C 395/2009-50, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Kolíně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Kolíně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. června 2010, č. j. 8 C 395/2009-50, zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastnicí stavební parc. č. 60/2 v obci Kořenice a katastrálním území P., zapsané na LV č. 60000 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kolín. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení svého vlastnictví k pozemku st. parc. č. 60/2 o výměře 773 m2, který nabyla vydržením. Poukazovala na skutečnost, že kupní smlouvou ze 14. 5. 1980 koupila spolu se svým tehdejším manželem dům č. p. 54 se stavební parcelou PK č. 60 v k. ú. P., která tvořila s domem jeden funkční celek. V celém tomto rozsahu byl pozemek oplocený a užívaný jejím právním předchůdcem M. V. Byla ujištěna a listinnými důkazy přesvědčena, že pozemek má výměru 1111 m2. Takto užívala uvedený pozemek do roku 2006. Teprve tehdy zjistila, že je vedená pouze jako vlastnice st. parc. č. 60/1 o výměře 338 m2 a další část pozemku, označená jako st. parc. č. 60/2 o výměře 773 m2, je zapsaná ve vlastnictví žalované. Součet výměr těchto dvou parcel odpovídá žalobkyní užívanému a dříve evidovanému pozemku stavební parc. PK č. 60 o výměře 1111 m2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že Státní notářství v Kolíně v dědickém řízení po zemřelém S. V. rozhodnutím ze dne 5. července 1978, č. j. D 166/98-15, potvrdilo nabytí dědictví jeho bratrovi M. V., který se stal mimo jiné vlastníkem stavební parc. č. 60 s domem č. p. 54 v k. ú. P. (čl. 7). Pro účely dědického řízení byl vypracován znalecký posudek, kde byla u stavební parc. č. 60 uvedená výměra 1111 m2, přičemž znalec vycházel z identifikace parcel Střediska geodézie pro okres Kolín v Českém Brodě ze dne 28. 2. 1978 a ze dne 17. 4. 1978. Kupní smlouvou ze 14. 5. 1980 prodal M. V. dům č. p. 54 a stavební parc. č. 60 manželům J. H. a A. H., nyní L. (žalobkyni). Ve smlouvě není uvedená výměra, ale ve výpisu z evidence nemovitostí z 5. 6. 1980 je uvedena u pozemku parc. č. 60 výměra 1111 m2. Stejný údaj o výměře se opakuje v nabídce M. V. na bezplatné odevzdání majetku do vlastnictví Československého státu ze 14. 5. 1980, učiněné v souvislosti s uvedenou smlouvou, kde je předmětný dům a pozemek o výměře 1111 m2 zmíněný jako majetek, který odevzdání nepodléhá. Stejná výměra je uvedená i ve výpisu z evidence nemovitostí z 25. 6. 1981, který H. potřebovali k přestavbě domu. Dohodou o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví z 15. 7. 1986, uzavřenou mezi J. H. a žalobkyní, tehdy A. K., nabyla žalobkyně do svého výlučného vlastnictví dům č. p. 54 se st. parc. č. 60/1 v k. ú. P. V dohodě není uvedena výměra pozemku. Soud se zabýval vznikem sporného pozemku a z oznámení o provedení oprav v údajích katastru nemovitostí z 10. 11. 2008 a ze sdělení katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kolín z 8. 12. 2008 a ze 17. 3. 2009 vzal za prokázané, že obě st. parc. č. 60/1 a 60/2 nevznikly rozdělením parc. č. 60, ale st. parc. č. 60/1 vznikla sloučením pozemků st. parc. č. 60 a parc. PK č. 78/6 a st. parc. č. 60/2 vznikla sloučením pozemků PK č. 78/7 a č. 78/8. Ve sděleních katastrálního úřadu jsou uváděny rozdílné způsoby, jak k tomu došlo, nicméně z nich vzal soud za prokázané, že pozemky parcelních čísel st. parc. č. 60/1 a st. parc. č. 60/2 existovaly nejpozději v době uzavření smlouvy o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví žalobkyně a jejího bývalého manžela, tj. ke dni 15. 7. 1986. Na základě výše uvedených skutkových zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila zákonné podmínky pro nabytí vlastnictví sporného pozemku vydržením, neboť při zachování náležité opatrnosti nemohla již být v době uzavírání dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, o kterou své vlastnictví opírá, v dobré víře, že jí náleží vedle pozemku st. parc. č. 60/1 i pozemek st. parc. č. 60/2 o výměře 773 m2; ve smlouvě je jasně specifikováno, že nabývá pouze dům a pozemek st. parc. č. 60/1. K nabytí vlastnictví vydržením nemohlo dojít ani před podpisem uvedené smlouvy, neboť v době předcházející uzavření smlouvy o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů právní řád (§ 135a odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni 15. 7. 1986) umožňoval vydržení pozemku výhradně ve prospěch státu. K pozemku mohl občan nabýt pouze právo na uzavření dohody o osobnímu žívání pozemku. Občanský zákoník účinný od 1. 4. 1964 do 31. 3. 1983 pak vydržení vůbec neznal. Vydržet vlastnické právo nemohl ani právní předchůdce žalobkyně S. V., který nemovitosti nabyl v roce 1957, a do 1. 4. 1964 by nedoběhla desetiletá vydržecí doba. Vzhledem k výše uvedeným právním závěrům soud považoval za nadbytečné provádění dalších důkazů navržených žalobkyní. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 21. března 2011, č. j. 32 Co 457/2010-72, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud považoval dokazování provedené soudem prvního stupně za dostatečné a jeho skutková zjištění za správné. Stejně jako soud prvního stupně nepovažoval za nutné provádění dalších důkazů znaleckým posudkem z oboru geodézie a kartografie a výslechem navržených svědků. Odvolací soud posuzoval závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně jako držitelka sporného pozemku byla po celou vydržecí dobu z objektivního hlediska v dobré víře, že jí sporná parcela vlastnicky patří. Dospěl k závěru, že dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů z 15. 7. 1986, kde je pozemek, který byl předmětem dohody, označen jako st. parc. č. 60/1, tedy jinak, než v kupní smlouvě ze dne 15. 7. 1986, kde byl označen jako st. parc. č. 60, nemůže být titulem pro vydržení vlastnického práva k předmětnému pozemku. Žalobkyně si již v době uzavření této dohody musela při zachování náležité opatrnosti, kterou lze po ní v takovém případě požadovat, uvědomit, že se jedná o pozemek jinak označený a tato skutečnost v ní měla vyvolat pochybnosti, že výměra pozemku nebude souhlasit zejména, když původní označení parcely pouze číslem 60 bylo nově opatřené lomítkem s číslem 1. Žalobkyně stvrdila svým podpisem dohodu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, ve které bylo výslovně uvedeno, že si ji před podpisem přečetla a že s jejím obsahem souhlasí. Odvolací soud poukázal i na skutečnost, že si žalobkyně musela být vědoma toho, že z uzavření dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů vyplývají pro účastníky závažné právní důsledky, proto také pověřili s manželem sepsáním dohody advokáta. Zpochybnil tvrzení žalobkyně o převzetí pozemků v rozsahu užívání jejími právními předchůdci. Jako důkaz podporující nárok žalobkyně nepovažoval listinu o nabídce bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví Československého státu učiněné M. V. v souvislosti s kupní smlouvou ze 14. 5. 1980, neboť se jednalo o vztah mezi M. V. a státem a tuto listinu nemohla mít žalobkyně k dispozici. K vydržení nemohlo dojít ani v době před podpisem uvedené dohody a vydržet vlastnické právo nemohl ani právní předchůdce žalované S. V. V toto směru dospěl odvolací soud ke stejným závěrům jako soud prvního stupně. Odvolací soud nepřisvědčil ani argumentaci žalobkyně, že žalovaná porušila ve vztahu k ní dobré mravy (§ 3 od