22 Cdo 820/2017 — Nejvyšší soud

22 Cdo 820/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 8. 2017 Spisová značka:22 Cdo 820/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.820.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společné jmění manželů Dokazování Dotčené předpisy:§ 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. § 149 odst. 2 obč. zák. § 120 odst. 4 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 § 153 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 12. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 820/2017 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně D. Š., zastoupené JUDr. Pavlem Eretem, advokátem se sídlem v Plzni, Purkyňova 547/43, proti žalovanému J. S., zastoupenému JUDr. Lucií Vlkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Solní 274/12, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 8 C 105/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 9. 2016, č. j. 14 Co 123/2016-592, takto: Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 9. 2016, č. j. 14 Co 123/2016-592, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 9. 4. 2016, č. j. 8 C 105/2012-570, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň-jih k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud Plzeň-jih (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 4. 2016, č. j. 8 C 105/2012-570, vypořádal zaniklé společné jmění manželů (dále „SJM“) žalobkyně a žalovaného tak, že do vlastnictví žalobkyně připadly cenné papíry, zůstatek na bankovním účtu a penzijní připojištění (výrok I.). Do vlastnictví žalovaného pak připadly dvě nemovité věci, dva automobily, zůstatek na dalším bankovním účtu a na zvláštním účtu penzijního připojištění (výrok II.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni ve dvou splátkách na vyrovnání jejího podílu částku 2 150 394,60 Kč (výrok III.). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.) a o vrácení nevyčerpaných částí záloh na náklady důkazu oběma účastníkům (výroky V. a VI.). Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaného usnesením ze dne 14. 9. 2016, č. j. 14 Co 123/2016-592, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud s odkazem na § 149 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“) uvedl, že předmětem vypořádání SJM jsou i vnosy z výlučného majetku jednoho z manželů na majetek společný, a rovněž to, co bylo vynaloženo ze společného majetku na majetek jen jednoho z manželů. Na rozdíl od soudu prvního stupně však neposoudil částku 1 447 516 Kč, za níž žalobkyně zakoupila traktor zn. Zetor, jako její vnos na pořízení společného majetku, neboť traktor sloužil k podnikání žalovaného, byl součástí jeho podniku a do SJM tudíž nenáležel. Shodně částku 800 000 Kč, kterou žalobkyně poskytla žalovanému v souvislosti s jeho účastí ve výběrovém řízení, neposoudil jako vnos z výlučných prostředků do majetku patřícího do SJM. Pro uvedené závěry nalezl odvolací soud oporu v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2027/2010 (tento rozsudek, jakož i dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, je přístupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu http:// www.nsoud.cz), a v názoru tam vyjádřeném, že ze žádného zákonného ustanovení nevyplývá, že by při vypořádání mohlo být přihlíženo k tomu, co jeden z manželů vynaložil ze svého na oddělený majetek druhého z nich. Pro další řízení zavázal soud prvního stupně prezentovaným právním názorem, přičemž rozsudek soudu prvního stupně zrušil jednak pro vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dále jako nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost vymezila odkazem na § 237 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“). Uvedla, že možnost uzavření smlouvy o půjčce mezi manželi v situaci, kdy jeden z manželů půjčuje ze svých výlučných prostředků do odděleného majetku druhého manžela, definuje právní otázku, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla řešena. Stejně tak nebylo řešeno, zda soud může po koncentraci řízení přihlížet ke změně do té doby nesporných skutečností tvrzených účastníkem. Uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci při aplikaci § 149 odst. 2 obč. zák. Namítala, že odvolací soud nesprávně dovodil, že částka 1 447 516 Kč z výlučných prostředků žalobkyně na pořízení traktoru zn. ZETOR Proxima byla vynaložena na oddělený majetek žalovaného náležící do jeho podniku. V této souvislosti poukázala na rozhodovací praxi dovolacího soudu (citovala z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2470/2000, a z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1439/2000) a do poměrů projednávané věci judikatorní závěry promítla tak, že zakoupený traktor sloužil i pro potřeby rodiny účastníků, a tudíž se stal předmětem SJM. Částka na jeho pořízení z výlučných prostředků žalobkyně proto byla vnosem, jenž je potřeba při vypořádání SJM zohlednit. Navíc oba účastníci učinili nesporným, že traktor do zaniklého SJM náleží. Pokud pak žalovaný své tvrzení po nastoupení účinků koncentrace řízení změnil a odvolací soud k tomu přihlédl, pak postupoval nesprávně. Dále nesouhlasila s odvolacím soudem, který částku 800 000 Kč označil jako půjčku z jejích výlučných prostředků. K tomu uvedla, že ohledně této částky uplatnila sice skutkové tvrzení, že předmětnou částku dala k dispozici žalovanému pro účely účasti ve výběrovém řízení, nicméně současně tvrdila, že ji následně žalovaný použil na zakoupení nemovitosti v T. u H., která se stala předmětem SJM, a rovněž částka 800 000 Kč měla být vypořádána jako vnos ve smyslu § 149 odst. 2 obč. zák. Dále připomněla, že podle rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu (žalobkyně poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 1 Afs 95/2008; tento rozsudek je přístupný na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu http://www.nssoud.cz) není možné uzavřít smlouvu o půjčce mezi manželi, a to ani za situace, kdy jeden z manželů půjčuje ze svých výlučných prostředků do odděleného majetku druhého manžela. Za trvání společného jmění manželů by manžel, který by peněžní prostředky dlužil, neměl jinou možnost, než je splácet ze SJM, tj. i z prostředků druhého manžela, věřitele. V takovém případě by se druhý manžel, který peníze půjčil, stal sám sobě dlužníkem. S odkazem na výpověď svědka J., kterého žalovaný přinutil ke křivé výpovědi ve snaze nepřípustně ponížit její vypořádací podíl, žalobkyně označila rozsudek soudu prvního stupně za nespravedlivý. Právní otázky, které podléhají dovolacímu přezkumu, měl odvolací soud hodnotit i ve světle interpretační a aplikační zásady obsažené v § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“). Žalobkyně přitom poukázala na rozhodovací praxi Ústavního soudu, v níž se akcentuje ohled i na jiné než standardní metody výkladu právních předpisů. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. K dovolání žalobkyně se vyjádřil žalovaný. Usnesení odvolacího soudu označil, pokud jde o řešení právních otázek, jež bylo dovolatelkou napadeno, jako správné. K investici na pořízení traktoru Zetor odkázal na účastnickou výpověď samotné žalobkyně, která při jednání soudu prvního stupně dne 10. 5. 2013 uvedla, že traktor kupovala žalovanému k práci. Uplatněné tvrzení, že traktor sloužil i pro potřeby rodiny, by mělo být posouzeno jako zcela nové, neboť v předchozím průběhu řízení před soudy obou stupňů nezaznělo. Za vadné označil i samotné vymezení právní otázky, kterou by měl dovolací soud v souvislosti s vynaložením prostředků na pořízení traktoru řešit. Připomněl, že institut koncentrace řízení vytváří limity pro uplatnění skutkových tvrzení a označování (navrhování) důkazů, jimiž účastník řízení plní své procesní povinnosti, jejichž smyslem je dostatečně vymezit skutkový stav věci. V daném případě však účastníci řízení učinili nesporným nikoliv skutkové tvrzení, ale právní náhled o vlastnictví určité věci, který však koncentraci řízení nepodléhá. Může proto dojít kdykoliv v průběhu řízení k jeho změně. Pokud jde o částku 800 000 Kč, pak žalobkyně věděla, že ji vynakládá v souvislosti s podnikáním žalovaného (s jeho účastí na výběrovém řízení na získání zakázky pro podnikání). Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) postupoval v řízení a o dovolání rozhodl podle občanského soudního řá