22 Cdo 83/2015 — Nejvyšší soud

22 Cdo 83/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2015 Spisová značka:22 Cdo 83/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.83.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochrana vlastnictví Dotčené předpisy:§ 126 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 5. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 83/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně Městské části Praha 9, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 324/14, IČO: 00063894, zastoupené JUDr. Petrem Haluzou, advokátem se sídlem v Praze 9, Drahobejlova 41, proti žalované STAROREAL spol. s r. o., se sídlem v Praze 2, Římská 36, IČO: 48025232, zastoupené Mgr. Vratislavem Vlčkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Běluňská 258/68, o odstranění nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 78/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2014, č. j. 54 Co 132/2014-264, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 2 178,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Petra Haluzy, advokáta se sídlem v Praze 9, Drahobejlova 41. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. května 2012, č. j. 12 C 78/2008-184, uložil žalované povinnost odstranit na svůj náklad budovu bez č. p./č. e. na pozemku parc. č. 1908/6 v k. ú. V. (dále jen „stavba“), obci P., zapsanou na LV č. 865 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha, z pozemku parc. č. 1908/6 v k. ú. V. (dále jen „předmětný pozemek“), obci P., zapsaného na LV č. 715 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha, a tento pozemek vyklizený předat žalobkyni, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 14 880,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. května 2014, č. j. 54 Co 132/2014-264, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil jen tak, že výše nákladů řízení činí 20 666,- Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok II.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 4 356,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena. Žalovaná v první řadě namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku oprávněnosti stavby, když uváděla, že stavba nebyla postavena na předmětném pozemku na základě nájemního práva coby obligačního práva k pozemku. Stavba byla totiž vybudována za zcela odlišných podmínek v letech 1966 až 1967 Správou přestavby železničního uzlu Praha jakožto socialistickou organizací v souvislosti se zřízením staveništního zařízení pro přestavbu železniční stanice Libeň hl. n., a to bez vyjádření jakéhokoli časového omezení ve vztahu k užívání předmětného pozemku, a nájemní smlouva mezi účastníky řízení byla uzavřena až následně za účelem úpravy vztahů mezi žalobkyní a žalovanou vyplývajících právě z umístění stavby na předmětném pozemku. Žalovaná v této souvislosti předkládá otázku, zdali se charakter stavby zřízené tehdejší socialistickou organizací jako stavby oprávněné bez dalšího změní následným uzavřením nájemní smlouvy mezi vlastníkem stavby a vlastníkem pozemku. Dále namítá, že starosta žalobkyně nebyl oprávněn udělit plnou moc k zastupování žalobkyně v řízení zástupci (advokátu), neboť takový postup nebyl předem projednán a schválen Radou Městské části Praha 9 a pokud starosta žalobkyně udělil 8. dubna 2008 plnou moc k podání žaloby, překročil tak svoji pravomoc, a tento krok je proto nutné považovat za neplatný právní úkon podle § 39 obč. zák. Podání žaloby bylo pro žalobkyni ekonomicky nevýhodné, neboť tím došlo ke ztrátě příjmů z nájmu. S ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobu zamítá, případně jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání namítá, že nejsou dány podmínky přípustnosti dovolání. Pravomocně ukončené řízení je již třetí skutkově a právně shodnou věcí, kterou soudy nižších stupňů řešily, přičemž ve všech případech rozhodly shodně. V první věci bylo podáno dovolání, které bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2012, sp. zn. "22 Cdo 1337/2011", na nějž odkazuje. K jednotlivým námitkám pak uvádí, že pokud byla původně dočasná stavba na pozemku v socialistickém vlastnictví, pak poté, co pozemek přešel do vlastnictví hl. m. Prahy, které jej svěřilo do správy žalované, nový vlastník budovy musel uzavřít nájemní smlouvu na užívání pozemku, přičemž není podstatné, zda stavba byla či nebyla oprávněná a ani nebyl rozhodný charakter stavby z hlediska jejího vlastnictví. Nepřípadným je i argument, že záměr na odstranění stavby nebyl projednán a schválen Radou Městské části Praha 9. Oba nalézací soudy se s věcí řádně vypořádaly, přičemž dovolatelkou uváděná judikatura je irelevantní. Argumentace o ekonomické výhodnosti existence stavby do dovolání nepatří. Dovolatelka svými námitkami ve své podstatě toliko polemizuje se závěry nalézacích soudů, a proto žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl. Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení – § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle části osmé – závěrečná ustanovení – hlavy druhé – přechodná a zrušovací ustanovení – § 488 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. dubna 1964 (obdobně § 854 zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném od 1. ledna 1992), pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. dubnem 1964; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. dubnem 1964 se však posuzují podle dosavadních předpisů. Jelikož nárok žalobkyně na odstranění stavby měl vzniknout za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení obč. zák. vyjma části týkající se právního základu ochrany jejího vlastnického práva v režimu vindikační žaloby, neboť žalovaná do práva žalobkyně zasahuje i po 1. lednu 2014. Tato skutečnost však nemá pro právní posouzení věci význam z hlediska úpravy v zákoně č. 40/1964 Sb. a zákoně č. 89/2012 Sb., neboť v daném směru je ochrana vlastnického práva formou vindikační žaloby v obou právních předpisech založena na stejných principech (§ 126 odst. 1, 2 obč. zák., § 1040 odst. 1 o. z.). Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 14. května 2014 a dovolací řízení bylo zahájeno dovoláním podaným dne 21. srpna 2014, dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „o. s. ř.“). Dovolání není přípustné. Podle § 243f