22 Cdo 843/2022 — Nejvyšší soud

22 Cdo 843/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 1. 2023 Spisová značka:22 Cdo 843/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.843.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Předkupní právo Zneužívání výkonu práv a povinností Dobré mravy Dotčené předpisy:§ 1124 odst. 1 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2018 do 30.06.2020 § 2144 odst. 1 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 § 8 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 843/2022-245 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) D. K., narozené XY a b) P. K., narozeného XY, obou bytem v XY, zastoupených Mgr. Ing. Marianem Böhmem, advokátem se sídlem v Praze 9, Kolbenova 609/38, proti žalovanému J. L., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Vladimírem Škrétou, advokátem se sídlem v Liberci II - Novém Městě, U Soudu 363/10, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 331/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 11. 2021, č. j. 29 Co 124/2021-219, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení každý částku 6 510 Kč k rukám zástupce žalovaného JUDr. Vladimíra Škréty do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Žalobci se domáhali nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít kupní smlouvu, jejímž předmětem by byl prodej spoluvlastnického podílu na pozemcích žalovaného parc. č. XY, XY a XY v katastrálním území XY, obci XY(dále jen „přilehlé pozemky“). Pozemky přiléhají k budově č. p. XY postavené na pozemku parc. č. XY, ve které její tehdejší spoluvlastníci vymezili prohlášením vlastníka budovy dvě bytové jednotky o stejné velikosti a společné prostory v budově tím způsobem, že ten, kdo vlastní každou z jednotek, vlastní i spoluvlastnický podíl v rozsahu ½ na společných částech budovy i pozemku XY. Stejní účastníci také uzavřeli dohodu o užívání přilehlých pozemků a zde umístěných staveb, na jejímž základě rozdělili společné pozemky rovným dílem tak, že každý vlastník společně s bytovou jednotkou užívá i spoluvlastnický podíl na přilehlých pozemcích. Žalobci, kteří vlastní společně s bytovou jednotkou i spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ na přilehlých pozemcích tvrdí, že jim svědčí předkupní právo, které však bylo porušeno, neboť žalovaný nabyl druhou polovinu pozemků (společně s bytovou jednotkou) od J. P. na základě kupní smlouvy uzavřené dne 23. 2. 2018, aniž by jim J. P. nabídla nejprve svůj spoluvlastnický podíl k prodeji jako předkupníkům. Okresní soud v Liberci (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 4. 2021, č. j. 18 C 331/2018-189, nahradil projev vůle žalovaného, aby uzavřel kupní smlouvu, kterou žalovaný prodá žalobcům spoluvlastnický podíl na pozemcích parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše katastrálním území XY, obci XY, zapsaných na LV XY vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště XY, za kupní cenu 537 300 Kč (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Vyhověl žalobě, neboť neshledal žádný případ zneužití práva ze strany žalobců, kteří pouze realizovali existující předkupní právo, a neshledal ani žádnou další komplikaci spojenou s realizací předkupního práva žalobců. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 11. 2021, č. j. 29 Co 124/2021-219, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Žalobci uplatněné předkupní právo shledal jako zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o. z., jež nemůže požívat právní ochrany. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání. Přípustnost dovolání opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívají, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Rovněž namítají, že jimi specifikovaná právní otázka nebyla v rozhodnutí Nejvyššího soudu doposud řešena, resp. že je dovolacím soudem tato otázka rozhodována rozdílně. Jedná se o otázku posouzení nemovitosti jako přídatného spoluvlastnictví, resp. převodu podílu na věci v přídatném spoluvlastnictví (22 Cdo 1216/2019), a dále o otázku aplikace § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále rovněž jako „o. z.“), na užití předkupního práva. Dovolatelé se neztotožňují s právní konstrukcí odvolacího soudu, že „…užití bytových jednotek bez přilehlých pozemků a zde umístěných staveb včetně garáže ztrácí svou kvalitu a hodnotu natolik, že prakticky lze dovodit až povahu či blízkost povaze přídatného spoluvlastnictví podle § 1223 o. z., kde užití věci hlavní není dobře možné bez věci přídatné“. Vytýkají odvolacímu soudu, že na věc aplikoval § 1223 o. z., respektive že vytvořil nepředvídanou kategorii „věci s povahou či blízkostí povaze přídatného spoluvlastnictví“, a tím posoudil nemovitosti (spoluvlastnický podíl na přilehlých pozemcích) jako přídatné spoluvlastnictví k jednotkám vymezeným v budově. S tím nesouhlasí, neboť podle jejich názoru není naplněn ani jeden z pojmových znaků přídatného spoluvlastnictví. Dovolatelé rovněž nesouhlasí s aplikací § 8 o. z. na posuzovanou věc. Poukazují na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 31 Cdo 36/2020, 22 Cdo 5064/2015 a 22 Cdo 5159/2014) a namítají, že k žádnému zjevnému zneužití práva z jejich strany nemohlo dojít, neboť pouze realizovali svoje existující předkupní právo. Podle jejich názoru nelze v žádném případě ze spekulativních úvah a domněnek odvolacího soudu učinit kvalifikovaný závěr o tom, že ze strany žalobců došlo při realizaci jejich předkupního práva ke zjevnému zneužití práva, jež nepožívá ochrany. Navrhují, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že odvolání žalovaného zamítne a potvrdí rozsudek soudu prvního stupně, nebo rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvádí, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobců odmítl. Dovolání není přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. K otázce posouzení předkupního práva ke spoluvlastnickému podílu na pozemcích přilehlých k bytovému domu coby institutu povahou blízkému přídatnému spoluvlastnictví k jednotkám vymezeným v tomto domě: Vzhledem k tomu, že kupní smlouva mezi J. P. a žalovaným byla uzavřena po 1. 1. 2018 a před 30. 6. 2020, přičemž ve stejné době došlo ke vkladu práva z kupní smlouvy do katastru nemovitostí, tedy žalobci tvrzená povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi dospěla před 30. 6. 2020, je nutné posoudit otázku existence předkupního práva ostatních spoluvlastníků a nároků s tím spojených, které byly taktéž uplatněny mezi 1. 1. 2018 a 30. 6. 2020, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 (srovnej čl. II odst. 4 zákona č. 163/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4212/2019, uveřejněný, stejně jako dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz). Podle § 1124 odst. 1 o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do