22 Cdo 866/2020 — Nejvyšší soud

22 Cdo 866/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2020 Spisová značka:22 Cdo 866/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.866.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dokazování Neplatnost právního úkonu Zneužívání výkonu práv a povinností Dotčené předpisy:§ 241a o. s. ř. § 132 o. s. ř. § 490 odst. 2 obč. zák. § 8 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 7. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1998/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 866/2020-216 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Heleny Novákové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně L. J. O., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Šárkou Sedláčkovou, advokátkou se sídlem v Broumově, Generála Svobody 17, proti žalovanému Z. O., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Michalem Hruškou, advokátem se sídlem v Trutnově, Svatojanské náměstí 47, o vyklizení, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 15 C 243/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 9. 2019, č. j. 17 Co 129/2019-156, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Náchodě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 4. 2019, č. j. 15 C 243/2018-106, zamítl námitku žalovaného o nedostatku pravomoci soudu (výrok I) a návrh žalovaného na přerušení řízení do skončení řízení ve věci ústavní stížnosti (výrok II). Žalovanému uložil povinnost vyklidit nemovitost zapsanou v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště XY, obec XY, katastrální území XY, na LV číslo XY, jako pozemek parcelní číslo (dále jen p. č.) XY – ostatní plocha o výměře 791 m², a rozestavěný dům bez č. p. (v usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. 5. 2018, č. j. 10 E 4/2009-446, označený jako rozestavěný dům č. p. XY), dosud nezapsaný v katastru nemovitostí, a účelové stavby společně postavené s doplňkovou funkcí k hlavní budově, vše na pozemku parcelní číslo XY v téže obci i katastrálním území, a vše vyklizené předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (výrok IV) ani České republice (výrok V). Soud prvního stupně učinil skutkový závěr, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p. č. XY na základě darovací smlouvy ze dne 4. 6. 1970, rozestavěného domu bez č. p. a účelových staveb na tomto pozemku na základě usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. 5. 2018, č. j. 10 E 4/2009-446, o udělení příklepu, potvrzeného usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (poté, co podílové spoluvlastnictví účastníků ke stavbám bylo zrušeno a byl nařízen jejich prodej). Žalovaný je užívá bez právního důvodu. Soud zjistil, že o vlastnictví pozemku byla vedena řada soudních sporů. Ztotožnil se se závěry pravomocného rozsudku Okresního soudu v Náchodě ve věci sp. zn. 10 C 230/2013, potvrzeného rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové (ve věci o určení, že převodce, zůstavitel J. S., byl ke dni své smrti vlastníkem předmětného pozemku), že darovací smlouva je platná, neboť neobsahuje-li správní spis právně relevantní doklad o doručení správního rozhodnutí (územního rozhodnutí ze 14. 5. 1970), je třeba dovodit (jak ve věci uvedl dovolací soud v rozsudku ze dne 28. 1. 2015, č. j. 30 Cdo 4464/2014-201), že rozhodnutí nebylo v souladu s platným správním řádem účastníkům vůbec doručeno, není-li právně relevantním způsobem prokázán opak. Nebyla tedy prokázána existence pravomocného rozhodnutí o vymezení pozemku k zastavění ke dni registrace smlouvy. K obdobnému závěru dospěl i Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ve věci sp. zn. 18 Co 8/98 ve sporu mezi žalobkyní a žalovaným o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, v němž žalovaný uplatnil tvrzení o vydržení pozemku do spoluvlastnictví s žalobkyní. Ačkoli Okresní soud v Náchodě ve věci sp. zn. 11 C 171/98 (vedené dovolatelem proti žalobkyni o určení neplatnosti darovací smlouvy) dospěl k závěru o neplatnosti darovací smlouvy pro obcházení zákona, rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové byl jeho rozsudek změněn a žaloba byla zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Soud též uzavřel, že žalovaný vlastnictví pozemku nevydržel pro absenci dobré víry. Jeho žaloba na určení vlastnictví vedená proti L. O. (zde žalobkyni), v níž vydržení uplatnil, byla zamítnuta pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ve věci sp. zn. 6 C 104/2006. Soud se neztotožnil se závěrem Okresního soudu v Náchodě v rozsudku ve věci sp. zn. 10 C 123/99 (řízení o žalobě L. O. proti Z. O. o vydání bezdůvodného obohacení), v němž (na rozdíl od pozdějšího výše označeného rozhodnutí dovolacího soudu) dospěl soud při řešení předběžné otázky na základě nepřímých důkazů o doručení správního rozhodnutí k závěru o neplatnosti darovací smlouvy proto, že předmětný pozemek byl nezastavěným stavebním pozemkem. V jednání žalobkyně neshledal soud jakékoli zneužití práva, naopak žalovaný užívá její nemovitosti bez právního důvodu a účelově se snaží oddálit ukončení řízení a tím fakticky žalobkyni znemožnit výkon jejích práv. Projednání věci ochrany vlastnického práva žalobkyně patří do pravomoci soudu podle § 7 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 9. 2019, č. j. 17 Co 129/2019-156, rozsudek soudu prvního stupně, vyjma nenapadeného výroku II, potvrdil (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Proti rozsudku odvolacího soudu podal v zákonné lhůtě žalovaný (dále také „dovolatel“) dovolání, jímž napadl rozsudek v celém rozsahu a vytkl mu nesprávné právní posouzení věci. Navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci k dalšímu řízení. Právní otázku a přípustnost dovolání vymezil tak, že: a) odvolací soud řešil právní otázku důkazní síly veřejných listin a důkazního břemene z toho vyplývajícího, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně; b) dovolacím soudem vyřešená právní otázka – výklad § 490 odst. 2 občanského zákoníku ve znění platném ke dni 4. 6. 1970 – má být posouzena jinak; c) odvolací soud řešil otázku hmotného práva - „výklad § 6 až 8 NOZ“ – která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla. Podle dovolatele žalobkyně není aktivně legitimována v řízení o vyklizení pozemku p. č. XY, neboť není jeho vlastníkem. Darovací smlouva ze 4. 6. 1970 je neplatná podle § 39 a § 490 tehdy platného občanského zákoníku, jelikož šlo o pozemek určený k zastavění a žalobkyně nebyla vůči dárci příbuznou v řadě přímé. Soudy obou stupňů sdílely názor Nejvyššího soudu vyjádřený v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 4464/2014 a měly za to, že skutečnost, že není ve správním spise odvolání, následně bylo vydáno stavební povolení a v darovací smlouvě a čestném prohlášení účastníci sami nazvali pozemek stavební parcelou či nezastavěným stavebním pozemkem, nemůže při absenci dokladů o doručení vést k závěru, že v době uzavření darovací smlouvy byl pozemek nezastavěným stavebním pozemkem. S těmito závěry dovolatel nesouhlasí a domnívá se, že jsou v rozporu s tím, jak dovolací soud obdobné otázky (důkazní síly veřejných listin) posuzuje v jiných řízeních, např. v rozhodnutí sp. zn. 23 Odo 1722/2006. Notář v notářském zápisu ze 4. 6. 1970 uvedl, že jde o stavební parcelu a knihovní vlastník ji postupuje své dceři. Podle dovolatele je nutno presumovat, že notář registrující darovací smlouvu postupoval podle § 63 tehdy platného notářského řádu. Charakter veřejné listiny má i následně vydané stavební povolení, které by nebylo vydáno, nebylo-li by územní rozhodnutí pravomocné. Proto dochází k obrácení důkazního břemene a absenci dohledání dokladů o doručení nelze hodnotit jako důkaz toho, že obsah veřejných listin není správný, když ze všech okolností se jeví být pravděpodobným, že k doručení dojít muselo. Výklad § 490 odst. 2 obč. zák. v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4464/2014 není správný a tato právní otázka by měla být dovolacím soudem posouzena jinak. Dovolatel nesouhlasí s významem přisuzovaným doručenkám k územnímu rozhodnutí a jeho právní moci, neboť rozhodující je faktické určení k využití pozemku. Pozemek byl zaměřen geometrickým plánem a převáděn ve výměře 800 m², určený k zástavbě rodinným domem. Dovolatel nesouhlasí ani s hodnocením jeho ná