22 Cdo 925/2023 — Nejvyšší soud

22 Cdo 925/2023 citace  Název judikátu:K možnosti vypořádání společného jmění manželů nařízením prodeje společné věci a rozdělením výtěžku Právní věta:Společné jmění manželů lze v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vypořádat i nařízením prodeje společné věci a rozdělením výtěžku jejího zpeněžení. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 3. 2024 Spisová značka:22 Cdo 925/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.925.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společné jmění manželů Dotčené předpisy:§ 712, § 1147 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:24. 4. 2024 Publikováno ve sbírce pod číslem:8 / 2025 Anotace:Soud prvního stupně vypořádal společné jmění účastníků tak, že nařídil prodej rodinného domu a prodej podílu o velikosti ? na lesním pozemku s tím, že výtěžek z prodeje bude rozdělen rovným dílem mezi účastníky. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že rozdělení rodinného domu není možné a přikázání do podílového spoluvlastnictví účastníků vyloučil kvůli silně narušeným vztahům mezi účastníky. Rovněž vyloučil možnost přikázání rodinného domu do výlučného vlastnictví některého z účastníků, a to s ohledem na nedostatečnou solventnost účastníků. Soud prvního stupně proto vycházel z § 712 o. z. a nařídil vypořádání zaniklého společného jmění účastníků prodejem rodinného domu s rozdělením výtěžku rovným dílem mezi účastníky podle § 1147 o. z. a stejně rozhodl o podílu účastníků na lesním pozemku. K odvolání žalovaného odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že nařídil prodej rodinného domu včetně příslušenství (garáž) a prodej podílu účastníků na lesním pozemku s rozdělením výtěžku rovným dílem mezi účastníky. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně jednotlivých způsobů vypořádání zaniklého společného jmění a uzavřel, že jediným možným způsobem vypořádání je prodej s rozdělením výtěžku, a to i přes to, že rodinný dům a pozemek, na němž se tento dům nachází, mají odlišného vlastníka. Ve shodě se soudem prvního stupně uvedl, že § 712 o. z. umožňuje možnost obdobného užití ustanovení o spoluvlastnictví, a to včetně § 1147 o. z. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání k Nejvyššímu soudu, kterému byla k řešení předložena otázka, zda lze v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vypořádat společné jmění manželů nařízením prodeje věci. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 925/2023-329 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně P. L., zastoupené JUDr. Zbyňkem Lakomým, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Palackého 122, proti žalovanému J. L., zastoupenému Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1249/18, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 176/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2022, č. j. 16 Co 231/2021-308, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2022, č. j. 16 Co 231/2021-308, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 5. 2021, č. j. 16 C 176/2018-226, vypořádal společné jmění účastníků (dále též jen „SJM“) tak, že nařídil prodej budovy č. p. XY, rodinný dům, nacházející se na pozemku parc. č. XY, v k. ú. XY (dále jen „rodinný dům“) s tím, že výtěžek z prodeje bude rozdělen rovným dílem mezi účastníky (výrok I), a dále nařídil prodej podílu účastníků řízení o velikosti 1/2 na pozemku parc. č. XY, v k. ú. XY (dále jen „podíl na lesním pozemku“) s tím, že výtěžek z prodeje bude rozdělen rovným dílem mezi účastníky (výrok II). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III). 2. Soud prvního stupně o způsobu vypořádání zaniklého společného jmění účastníků rozhodoval – ve smyslu § 712 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) – na základě § 1147 o. z. 3. Dospěl k závěru, že rozdělení rodinného domu není dobře možné a vyloučil rovněž možnost jeho přikázání do podílového spoluvlastnictví účastníků, a to zejména z důvodu silně narušených vztahů mezi účastníky řízení jakožto bývalými manžely, a současně proto, že předmětný rodinný dům zahrnuje celkem tři bytové jednotky o dispozici 3+1, které tudíž nelze vhodně rozdělit na dvě stejné části. Ohledně možnosti přikázání rodinného domu do výlučného vlastnictví některého z účastníků soud prvního stupně uzavřel, že ani tento způsob vypořádání není v dané věci možný, a to s ohledem na nedostatečnou solventnost účastníků; ani jeden z účastníků totiž nemá k dispozici dostatečné finanční prostředky k vyplacení vypořádacího podílu druhému z účastníků. S ohledem na to, že tedy nebylo možné vypořádat zaniklé společné jmění účastníků žádným z uvedených způsobů, nařídil soud prvního stupně prodej rodinného domu s rozdělením výtěžku rovným dílem mezi účastníky. Shodně pak rozhodl i o způsobu vypořádání podílu účastníků na lesním pozemku, u něhož navíc oba účastníci uvedli, že o předmětnou nemovitost zájem nemají a požadují její vypořádání nařízením prodeje s rozdělením výtěžku. 4. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí rovněž uvedl, že si je vědom ustálené rozhodovací praxe ve vztahu k nemožnosti vypořádání zaniklého společného jmění manželů nařízením prodeje věci a rozdělením výtěžku, nicméně tato rozhodovací praxe byla přijata ještě v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále též jen „obč. zák.“), který neobsahoval přímý odkaz na použití ustanovení o podílovém spoluvlastnictví jako je tomu v případě „aktuální právní úpravy“. S ohledem na to, že k zániku společného jmění účastníků došlo již za účinnosti „nové právní úpravy“, soud prvního stupně vycházel právě z § 712 o. z., na základě kterého mu zákon umožňuje společné jmění účastníků vypořádat i nařízením prodeje nemovitostí, a to podle § 1147 o. z. týkajícího se způsobů vypořádání podílového spoluvlastnictví. 5. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 10. 2022, č. j. 16 Co 231/2021-308, rozsudek soudu prvního stupně změnil pouze tak, že nařídil prodej rodinného domu specifikovaného ve výroku I rozsudku soudu prvního stupně, a to včetně příslušenství tvořeného zejména budovou bez č. p., garáž, nezapsanou v katastru nemovitostí, nacházející se na pozemku parc. č. XY, v k. ú. XY, a dále nařídil prodej podílu účastníků na lesním pozemku specifikovaném ve výroku II rozsudku soudu prvního stupně, s tím, že výtěžek z prodeje bude v obou případech rozdělen rovným dílem mezi účastníky (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II) a o nákladech odvolacího řízení (výrok III). 6. Odvolací soud se ohledně způsobu vypořádání rodinného domu ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že v projednávané věci nepřipadá v úvahu rozdělení rodinného domu ani jeho přikázání do výlučného vlastnictví některého z účastníků, což ostatně nebylo v rámci řízení před odvolacím soudem zpochybňováno ani samotnými účastníky. Ztotožnil se i se závěrem soudu prvního stupně o neúčelnosti vypořádání rodinného domu jeho přikázáním do podílového spoluvlastnictví obou účastníků, a to s ohledem na zcela rozvrácené vztahy mezi účastníky. Zohlednil postoj žalobkyně, podle kterého v případě přikázání rodinného domu do podílového spoluvlastnictví účastníků by ihned zahájila řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Ve shodě se soudem prvního stupně – i přes nesouhlas žalovaného s tímto způsobem vypořádání – proto odvolací soud uzavřel, že jediným možným způsobem vypořádání je prodej rodinného domu s rozdělením výtěžku. K tomuto závěru dospěl i přesto, že rodinný dům a pozemek, na němž se tento dům nachází, i k němu přilehlá zahrada, mají odlišného vlastníka (rodinný dům mají ve společném jmění manželů účastníci řízení, zatímco předmětné pozemky vlastní v podílovém spoluvlastnictví pouze žalobkyně a dcera účastníků; původně je vlastnili účastníci řízení rovněž v podílovém spoluvlastnictví), přičemž tento rozdílný vlastnický režim může mít nepříznivý vliv na výši výtěžku za předpokladu, že při prodeji předmětných nemovitostí nedojde ke společnému postupu s dcerou účastníků. Při rozhodování o způsobu vypořádání odvolací soud proto zohlednil i skutečnost, že to byl právě žalovaný, kdo svůj podíl na předmětných pozemcích převedl na dceru účastníků krátce před zahájením rozvodového řízení ve snaze ztížit možn