22 Cdo 925/2023 – Nejvyšší soud

22 Cdo 925/2023-329 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně P. L., zastoupené JUDr. Zbyňkem Lakomým, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Palackého 122, proti žalovanému J. L., zastoupenému Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1249/18, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 176/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2022, č. j. 16 Co 231/2021-308, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2022, č. j. 16 Co 231/2021-308, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 5. 2021, č. j. 16 C 176/2018-226, vypořádal společné jmění účastníků (dále též jen „SJM“) tak, že nařídil prodej budovy č. p. XY, rodinný dům, nacházející se na pozemku parc. č. XY, v k. ú. XY (dále jen „rodinný dům“) s tím, že výtěžek z prodeje bude rozdělen rovným dílem mezi účastníky (výrok I), a dále nařídil prodej podílu účastníků řízení o velikosti 1/2 na pozemku parc. č. XY, v k. ú. XY (dále jen „podíl na lesním pozemku“) s tím, že výtěžek z prodeje bude rozdělen rovným dílem mezi účastníky (výrok II). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III). 2. Soud prvního stupně o způsobu vypořádání zaniklého společného jmění účastníků rozhodoval – ve smyslu § 712 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) – na základě § 1147 o. z. 3. Dospěl k závěru, že rozdělení rodinného domu není dobře možné a vyloučil rovněž možnost jeho přikázání do podílového spoluvlastnictví účastníků, a to zejména z důvodu silně narušených vztahů mezi účastníky řízení jakožto bývalými manžely, a současně proto, že předmětný rodinný dům zahrnuje celkem tři bytové jednotky o dispozici 3+1, které tudíž nelze vhodně rozdělit na dvě stejné části. Ohledně možnosti přikázání rodinného domu do výlučného vlastnictví některého z účastníků soud prvního stupně uzavřel, že ani tento způsob vypořádání není v dané věci možný, a to s ohledem na nedostatečnou solventnost účastníků; ani jeden z účastníků totiž nemá k dispozici dostatečné finanční prostředky k vyplacení vypořádacího podílu druhému z účastníků. S ohledem na to, že tedy nebylo možné vypořádat zaniklé společné jmění účastníků žádným z uvedených způsobů, nařídil soud prvního stupně prodej rodinného domu s rozdělením výtěžku rovným dílem mezi účastníky. Shodně pak rozhodl i o způsobu vypořádání podílu účastníků na lesním pozemku, u něhož navíc oba účastníci uvedli, že o předmětnou nemovitost zájem nemají a požadují její vypořádání nařízením prodeje s rozdělením výtěžku. 4. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí rovněž uvedl, že si je vědom ustálené rozhodovací praxe ve vztahu k nemožnosti vypořádání zaniklého společného jmění manželů nařízením prodeje věci a rozdělením výtěžku, nicméně tato rozhodovací praxe byla přijata ještě v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále též jen „obč. zák.“), který neobsahoval přímý odkaz na použití ustanovení o podílovém spoluvlastnictví jako je tomu v případě „aktuální právní úpravy“. S ohledem na to, že k zániku společného jmění účastníků došlo již za účinnosti „nové právní úpravy“, soud prvního stupně vycházel právě z § 712 o. z., na základě kterého mu zákon umožňuje společné jmění účastníků vypořádat i nařízením prodeje nemovitostí, a to podle § 1147 o. z. týkajícího se způsobů vypořádání podílového spoluvlastnictví. 5. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 10. 2022, č. j. 16 Co 231/2021-308, rozsudek soudu prvního stupně změnil pouze tak, že nařídil prodej rodinného domu specifikovaného ve výroku I rozsudku soudu prvního stupně, a to včetně příslušenství tvořeného zejména budovou bez č. p., garáž, nezapsanou v katastru nemovitostí, nacházející se na pozemku parc. č. XY, v k. ú. XY, a dále nařídil prodej podílu účastníků na lesním pozemku specifikovaném ve výroku II rozsudku soudu prvního stupně, s tím, že výtěžek z prodeje bude v obou případech rozdělen rovným dílem mezi účastníky (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II) a o nákladech odvolacího řízení (výrok III). 6. Odvolací soud se ohledně způsobu vypořádání rodinného domu ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že v projednávané věci nepřipadá v úvahu rozdělení rodinného domu ani jeho přikázání do výlučného vlastnictví některého z účastníků, což ostatně nebylo v rámci řízení před odvolacím soudem zpochybňováno ani samotnými účastníky. Ztotožnil se i se závěrem soudu prvního stupně o neúčelnosti vypořádání rodinného domu jeho přikázáním do podílového spoluvlastnictví obou účastníků, a to s ohledem na zcela rozvrácené vztahy mezi účastníky. Zohlednil postoj žalobkyně, podle kterého v případě přikázání rodinného domu do podílového spoluvlastnictví účastníků by ihned zahájila řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Ve shodě se soudem prvního stupně – i přes nesouhlas žalovaného s tímto způsobem vypořádání – proto odvolací soud uzavřel, že jediným možným způsobem vypořádání je prodej rodinného domu s rozdělením výtěžku. K tomuto závěru dospěl i přesto, že rodinný dům a pozemek, na němž se tento dům nachází, i k němu přilehlá zahrada, mají odlišného vlastníka (rodinný dům mají ve společném jmění manželů účastníci řízení, zatímco předmětné pozemky vlastní v podílovém spoluvlastnictví pouze žalobkyně a dcera účastníků; původně je vlastnili účastníci řízení rovněž v podílovém spoluvlastnictví), přičemž tento rozdílný vlastnický režim může mít nepříznivý vliv na výši výtěžku za předpokladu, že při prodeji předmětných nemovitostí nedojde ke společnému postupu s dcerou účastníků. Při rozhodování o způsobu vypořádání odvolací soud proto zohlednil i skutečnost, že to byl právě žalovaný, kdo svůj podíl na předmětných pozemcích převedl na dceru účastníků krátce před zahájením rozvodového řízení ve snaze ztížit možnost budoucího vypořádání společného jmění. 7. Ve shodě se soudem prvního stupně uvedl, že oproti ustálené rozhodovací praxi vztahující se k zákonu č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, jež zastávala k vypořádání společného jmění manželů nařízením prodeje věci zamítavý postoj, je v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle převažujících názorů právní doktríny i judikatorní praxe prodej věci a rozdělení výtěžku dalším přípustným způsobem vypořádání společného jmění manželů, a to na základě § 712 o. z., jenž dává možnost obdobného užití ustanovení o spoluvlastnictví, a to včetně § 1147 o. z. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém namítl, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily otázku možnosti vypořádání společného jmění manželů, neboť připustily způsob vypořádání společného jmění nařízením prodeje nemovitosti a rozdělením výtěžku mezi účastníky, navíc za situace, v níž jeden z manželů má nadále o vlastnictví předmětné nemovitosti zájem a přikázání předmětné nemovitosti do podílového spoluvlastnictví účastníků podle žalovaného nic nebránilo. Soudy nesprávně vycházely z § 712 o. z. a na základě toho z § 1147 o. z., v důsledku čehož připustily možnost vypořádání společného jmění účastníků prodejem rodinného domu v dražbě, přičemž odkazovaly rovněž na rozhodovací praxi týkající se vypořádání podílového spoluvlastnictví, která má být bez dalšího použitelná i pro vypořádání zaniklého společného jmění. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by (ani v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) bylo možné vypořádat zaniklé společné jmění nařízením prodeje věci v dražbě, neboť ačkoliv by došlo k vydání pravomocného rozhodnutí o vypořádání zaniklého společného jmění, nebyl by ani poté majetek mezi bývalými manžely reálně vypořádán, přičemž samotné vypořádání by bylo odloženo na dobu neurčitou do doby, než by případně (pokud vůbec) došlo k samotnému prodeji. Právní stav, v němž ani po pravomocném rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění by toto společné jmění ve skutečnosti vypořádáno nebylo, však zákon nepředpokládá. Rozhodnutí soudu by navíc nebylo způsobilé vyvolat změnu zápisu v katastru nemovitostí. Také by nebylo zřejmé, v jakém režimu se takto vypořádaný majetek nachází do doby, než bude prodej uskutečněn, což by mohlo mít praktické dopady např. v případě úmrtí jednoho z bývalých manželů či zahájení insolvenčního řízení apod. Obdobné užití § 712 o. z. podle žalovaného automaticky neznamená, že by pro vypořádání společného jmění manželů bylo možné použít všechny způsoby vypořádání, jaké zákon stanoví v případě podílového spoluvlastnictví, a to včetně prodeje věci v dražbě. Soud prvního stupně ani soud odvolací přitom neodkazují na jakoukoliv jud