22 Cdo 967/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 967/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 11. 2024 Spisová značka:22 Cdo 967/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.967.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Ochrana vlastnictví Dotčené předpisy:§ 102 předpisu č. 183/2006 Sb. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2020 § 3028 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 § 3079 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 967/2024-377 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců a) V. F. a b) E. F., zastoupených JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné-Fryštátu, Masarykovo náměstí 91/28, proti žalované obci Kurovice, IČO 00287377, se sídlem v Kurovicích 68, zastoupené JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova 502/46, o 1 230 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 5 C 26/2022, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 9. 11. 2023, č. j. 58 Co 247/2022-341, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 16 359 Kč do 3 dnů do právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. Radka Ondruše. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Kroměříži (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 8. 2022, č. j. 5 C 26/2022-296, zamítl žalobu o zaplacení 1 230 000 Kč s úrokem z prodlení v „zákonné výši“ z této částky od 1. 10. 2021 do zaplacení (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 2. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 11. 2023, č. j. 58 Co 247/2022-341, k odvolání žalobce a) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dále i „dovolatelé“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že dovolací soud „podobnou otázku ještě neřešil“. 4. Mají za to, že odvolací soud nesprávně právně posoudil následující právní otázky: „Je spravedlivým a ústavně přípustným přístupem postup žalované, která zajistila ochranu kulturní památky vymezením plochy sídelní zeleně v územním plánu, jehož účelem je ochrana kulturní památky s tím, že se jedná o postup nahrazující zřízení ochranného pásma kulturní památky zřizované podle zákona o státní památkové péči, a to prostřednictvím územního plánu, či přijetím nového územního plánu, bez poskytnutí spravedlivé náhrady, ve srovnání se stejným postupem žalovaného, pokud by zřizoval ochranné pásmo kulturní památky, podle zákona o státní památkové péči s jeho zákonnou povinností náhradu za zřízení ochranného pásma kulturní památky poskytnout? Je možné považovat za přiměřenou náhradu, při zásahu do vlastnického práva zrušením zastavěnosti pozemků v ploše, která tvoří uzavřený areál to, že je tato náhrada kompenzována zhodnocením jiných pozemků téhož vlastníka, tak, že tyto jsou nově zařazeny do zastavitelných ploch, přičemž tato náhrada není poskytnutou náhradou trvalou, plnohodnotnou, neboť takto poskytnutá náhrada je plně v moci žalované, která má ničím neomezené oprávnění, prostřednictvím územního plánování rozhodovat o způsobu využití pozemků ve vlastnictví jiných osob a touto náhradou tak v podstatě fakticky disponovat? Zdali, je přiměřeným zásahem, do vlastnického práva žalobců, tedy zásahem nepřesahujícím spravedlivou míru, zásah žalované, kterým došlo ke změně v části plochy dlouhodobě stabilizované jako plochy zastavitelné, plochy v uzavřeném areálu užívaným jako celek, a to ve veřejném zájmu, na plochy, mající charakter využití jako sídelní zeleň? Zdali se, v daném konkrétním případě, tedy v případě změny územního plánu, dotýkající se dlouhodobě stabilizované zastavitelné plochy, aktivně využívané, použije ustanovení § 102 odst. 3, o povinnosti vlastníka provádět činnosti svědčící o tom, že vlastník v posledních 5 letech prokazatelně prováděl kroky směřující k zastavitelnosti pozemků v rámci takto vymezené stabilizované plochy?“ 5. Navrhuje, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. 6. Žalovaná navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto. Uvedla, že územní plán byl vydán v souladu se zákonem, omezení vlastníka nepřesáhlo spravedlivou míru, stavební záměr žalobců nedosahoval fáze ani určitosti a vážnosti, kterou judikatura vyžaduje, vymezení jiných pozemků v jižní části areálu v dvojnásobné výměře představuje dostatečnou (preventivní) kompenzaci a žaloba byla podána více než 5 let od účinnosti opatření, kterým se změnily plochy k zastavění určené již v roce 2001. 7. Dovolání není přípustné. 8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 10. Žalobci se domáhají zaplacení rozdílu mezi obvyklou cenou jejich pozemků před přijetím opatření obecné povahy, které nabylo účinnosti v květnu 2016, územního plánu žalované, a po přijetí tohoto opatření, neboť došlo ke změně funkčního využití jejich pozemků v oploceném výrobním areálu, které byly původně určeny k zástavbě a na nichž je nyní jakákoli stavební činnost zakázána. 11. Nárok na náhradu škody způsobené změnou územně plánovací dokumentace se posuzuje podle právní úpravy účinné v době, kdy došlo ke skutečnosti, od níž svůj nárok odvíjí (srov. § 3028 odst. 1 ve spojení s § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2909/2018, dostupný, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz). 12. Podle § 102 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2020, vlastníkovi pozemku, kterému vznikla prokazatelná majetková újma v důsledku zrušení určení pozemku k zastavění na základě změny územního plánu nebo vydáním nového územního plánu, náleží náhrada vynaložených nákladů na přípravu výstavby v obvyklé výši, zejména na koupi pozemku, na projektovou přípravu výstavby nebo v souvislosti se snížením hodnoty pozemku, který slouží k zajištění závazku. Tato náhrada náleží též vlastníkovi pozemku nebo osobě, která byla před změnou nebo zrušením regulačního plánu anebo před změnou nebo zrušením územního rozhodnutí, územního souhlasu nebo veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí podle § 94 odst. 3 oprávněna vykonávat práva z nich vyplývající (dále jen „oprávněný"), pokud uvedenou změnou nebo zrušením bylo zrušeno určení k zastavění a vznikla mu prokazatelná majetková újma. 13. Ústavní soud v usnesení ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 202/20 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz), dovodil, že „úprava náhrady ‚prokazatelných nákladů‘ vyjádřená v § 102 stavebního zákona tedy nezahrnuje kompenzaci za samotné snížení ceny pozemku v důsledku změny jeho funkčního využití. Pokud má však zásah do vlastnického práva v podobě omezení vyplývajícího z územního plánu takovou intenzitu, že omezení přesahuje míru spravedlnosti, je nutné uvažovat o přiznání náhrady na základě přímé aplikace čl. 11 odst. 4 Listiny za přiměřeného užití § 102 stavebního zákona, a to včetně ustanovení o subjektech povinných k výplatě náhrad, o lhůtách a procedurách k jejich poskytnutí a o soudní ochraně“. Uvedl také, že „při posuzovaní, zda lze za snížení ceny pozemku v důsledku změny jeho funkčního využití přiznat určitou kompenzaci, resp. zda