22 Cdo 969/2010 — Nejvyšší soud

22 Cdo 969/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 11. 2011 Spisová značka:22 Cdo 969/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.969.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podmínky řízení Pravomoc soudu Telekomunikace Dotčené předpisy:§ 104 odst. 1 o. s. ř. § 7 odst. 1-3 o. s. ř. § 12 odst. 1,3 předpisu č. 110/1964Sb. § 107 odst. 1,2,14 předpisu č. 151/2000Sb. § 104 odst. 1-4,6, 13 předpisu č. 127/2005Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:22. 12. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 969/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobkyně: Vodafone Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 10, Vinohradská 167, IČ: 25788001, zastoupeného Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, CITY TOWER, proti žalovanému Ing. M. K., zastoupenému JUDr. Zdeňkem Smětákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 1, o určení práva, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 C 94/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. září 2009, č. j. 26 Co 195, 392/2009-25, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í:Okresní soud v Benešově (dále jen soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. března 2009, č. j. 10 C 94/2009-2 ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 16. července 2009, č j. 10 C 94/2009-11, z důvodu nedostatku pravomoci zastavil řízení o „určení, že žalobci svědčí právo odpovídající věcnému břemeni váznoucímu na budově č. p. 18, umístěné na parcele parc. č. 68/1 v katastrálním území B., obec Č., jehož obsahem je právo žalobce na této budově zřídit a provozovat telekomunikační zařízení pro veřejnou mobilní telefonní síť a dále vstupovat a vjíždět v nezbytně nutném rozsahu při projektování, zřizování, provozu, opravách a změnách nebo odstraňování tohoto telekomunikačního zařízení do uvedené budovy a na pozemek parc. č. st. 68/1 v katastrálním území B., obec Č. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena stavebnímu úřadu při Obecním úřadu v Čerčanech“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel z § 7 odst. 1, 2 ve spojení s § 103, § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na základě kterých zkoumal otázku své pravomoci a s přihlédnutím k obsahu § 104 odst. 1, 2, 6, 13 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákona o elektronických komunikacích), dospěl k závěru, že rozhodování o sporech vlastníků nemovitostí s podnikateli zajišťujícími veřejnou komunikační síť o rozsahu oprávnění specifikovaných v odst. 1, 2, 6 ustanovení § 104 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., včetně oprávnění z věcných břemen vzniklých podle předchozích právních úprav, provádí příslušný stavební úřad v součinnosti s Českým telekomunikačním úřadem. Daný spor je sporem mezi vlastníkem pozemku a stavby – žalovaným a podnikatelem zajišťujícím veřejnou komunikační síť – žalobkyní o rozsahu oprávnění uvedených v § 104 odst. 1, 2, 6 zákona č. 127/2005 Sb. Rozhodování o těchto sporech nepatří do pravomoci soudu, jde tedy o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který soud prvního stupně řízení zastavil s tím, že po právní moci postoupí věc orgánu, do jehož pravomoci rozhodování o ní patří. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 30. září 2009, č. j. 26 Co 195, 392/2009-25, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel z téhož zákonného ustanovení občanského soudního řádu (§ 7, § 103, § 104 odst. 1) a zákona o elektronických komunikacích jako soud prvního stupně (§ 104 odst. 13) a ztotožnil se s jeho závěrem o nedostatku pravomoci soudu k projednání a rozhodnutí tohoto sporu. Zdůraznil, že uvedené ustanovení § 104 odst. 13 zákona č. 127/2005 Sb. upravuje pravomoc příslušného stavebního úřadu rozhodovat spory o rozsah oprávnění podnikatelů zajišťujících veřejnou komunikační síť užívat cizí nemovitosti z titulu věcného břemene, tedy spory o existenci práv z tohoto věcného břemene. Odvolací soud nesouhlasil s názorem žalobkyně, že z tohoto zákonného ustanovení vyplývalo omezení kompetence příslušného stavebního úřadu pouze na věcná břemena vzniklá podle zákona č. 127/2005 Sb., jinými slovy – vzniklá až za účinnosti tohoto zákona. Takový zužující výklad zákona by byl v rozporu s přechodnými ustanoveními jak zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích (§ 107 odst. 1 a 14), tak i zákona č. 127/2005 Sb. (§ 136 odst. 1 a § 147 odst. 1). Za situace, kdy se žalobkyně v tomto řízení domáhá určení existence práv vyplývajících z věcného břemene vzniklého podle § 12 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, učinil odvolací soud shodný závěr se soudem prvního stupně o nedostatku pravomoci soudu a existenci pravomoci příslušného stavebního úřadu. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zdůraznila, že § 104 odst. 13 zákona č. 127/2005 Sb. (dále též jen „ZEK“) totiž odkazuje pouze na § 104 odst. 1, 2 a 6 ZEK a předmětem úpravy podle tohoto ustanovení jsou výlučně oprávnění (věcná břemena) vznikající podle § 104 odst. 1, 2, 6 ZEK. Závěr odvolacího soudu vyjádřený v napadeném usnesení ve směru, že § 104 odst. 13 ZEK upravuje svým obsahem pravomoc příslušného stavebního úřadu rozhodovat všechny spory o rozsah podnikatelů zajišťujících veřejnou komunikační síť užívat cizí nemovitosti z titulu věcného břemene, proto není správný. Je totiž nutné rozlišovat mezi věcnými břemeny vznikajícími podle zákona o elektronických komunikacích a věcnými břemeny vzniklými podle dosavadních právních předpisů, tedy i podle zákona č. 110/1964 Sb. Uvedená věcná břemena mají odlišný právní režim, z čehož plyne, že věcná břemena vzniklá podle zákona č. 110/1964 Sb. nelze považovat za věcná břemena podle § 104 odst. 1, 2, 6 ZEK, a proto se na ně nepoužije ani § 104 odst. 13 ZEK. Pro úplnost pak dovolatelka dodala, že posouzení pravomoci obecných soudů pro rozhodování o sporech z věcných břemen vzniklých podle zákona o telekomunikacích je v praxi soudy posuzováno rozdílně a tato otázka nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena. Žalobkyně proto navrhla zrušení napadené rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. v rozsahu dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle § 104 odst. 1 o. s. ř. de-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány. Podle § 7 odst. 1 - 3 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona. Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon. Žalobkyně svůj žalobní nárok opřela o tvrzení (které nebylo žádným z účastníků v dosavadním řízení zpochybněno), že jí vzniklo právo věcného břemene ve vztahu k nemovitostem žalovaného podle § 12 zákona č. 110/1964 Sb., které trvá i v současné době. Podle § 12 odst. 1, 3 zákona č. 110/1964 Sb. organizacím spojů přísluší ve veřejném zájmu oprávnění: a) zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení nadzemní a podzemní včetně potřebných opěrných a vytyčovacích bodů, b) vstupovat a vjíždět v nezbytně nutném rozsahu při projektování, zřizování, provozu, opravách, změnách nebo odstraňování telekomunikačního zařízení na cizí nemovitosti, c)