22 Cdo 978/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 978/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 8. 2025 Spisová značka:22 Cdo 978/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.978.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochrana vlastnictví Dotčené předpisy:§ 1040 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 978/2025-438 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně K. P. A. a.s., IČO XY, se sídlem v XY, zastoupené Mgr. Markem Plajnerem, advokátem se sídlem v Praze, Lazarská 11/6, proti žalované Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, IČO 00005886, se sídlem v Praze, Sokolovská 42/217, zastoupené JUDr. Lenkou Příkazskou, advokátkou se sídlem v Praze, Vodičkova 710/31, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 210/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024, č. j. 28 Co 234/2024-405, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024, č. j. 28 Co 234/2024-405, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 4. 2024, č. j. 65 C 210/2020-323, zamítl žalobu, podle které měl soud uložit žalované povinnost vyklidit nebytové prostory nacházející se v budově č. p. XY (dále též „předmětná budova“), která je součástí pozemku parc. č. st. XY, to vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. XY vedeném pro k. ú. XY, přičemž se jednalo o a) prostory o plošné výměře 126,56 m2 v prvním nadzemním podlaží předmětné budovy; z toho plochu o výměře 78,05 m2 zabírá výstup z metra ústící na XY, půdorysně ve tvaru obdélníku, z poloviny využitý jako vydlážděná komunikační plocha a z poloviny jako schody do podchodu a eskalátor, a plochu o výměře 48,51 m2 zabírá výstup z metra ústící do ulice XY, půdorysně využitý z jedné třetiny jako vydlážděná komunikační plocha a ze dvou třetin jako schody do podchodu a eskalátor; b) prostory o plošné výměře 159,53 m2 v prvním podzemním podlaží předmětné budovy v půdorysu ve tvaru L výškově se nacházející mezi podlahou podchodu a chodníky na XY a ulici XY; a c) prostory o plošné výměře 163,86 m2 v druhém podzemním podlaží předmětné budovy, které slouží jako vestibul (podchod) a zároveň pomocné prostory pro technologie související s provozem metra v půdorysu kopírující první podzemní podlaží budovy (dále též „předmětné prostory“), a tyto vyklizené nebytové prostory předat žalobkyni (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). 2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že při stavbě trasy XY metra došlo k legálním stavebním zásahům do předmětné budovy ve vlastnictví žalobkyně. Na základě provedených důkazů výkresovou a fotografickou dokumentací a závěrů znalce dospěl k závěru, že stavební úpravy tak, jak byly provedeny, tvoří funkční celek se stavbou metra. Jak uvedl znalec, funkčně i architektonicky/esteticky jsou předmětné prostory provázány především s metrem XY, s palácem XY podstatně méně. Stavební výsledek z hlediska stavebně technického, funkčního i architektonicko-estetického není provázán s palácem XY natolik, že stavebně technicky, dispozičně či funkčně navazuje na původní stavbu, vyjma přízemí (pasáže) budovy (tj. bez schodišť a eskalátorů, které patří již do prvního suterénu), které je architektonicky i funkčně na metru XY nezávislé. Předmětné prostory jsou z hlediska nosných konstrukcí součástí stavby paláce XY, ale vyjma přízemí budovy navazují všechny nenosné/pohledové konstrukce na metro XY, a to stavebně (konstrukcemi i architektonicky) i provozně. Nešlo o úpravu paláce XY pro účely rekonstrukce, ale o výstavbu funkčně a účelově spojenou se stavbou metra. Původní vlastník předmětné budovy s výstavbou a užíváním nově vybudovaných částí, které měly sloužit jako vstup do metra, souhlasil, a to časově neomezeně. Předmětné prostory jsou proto součástí stavby metra a nikoliv předmětné budovy, proto žalobkyně není legitimována domáhat se vyklizení předmětných prostorů. Doplnil, že žalovaná předmětné prostory navíc držela po stanovenou vydržecí dobu. 3. K odvolání obou účastnic Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 10. 2024, č. j. 28 Co 234/2024-405, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III potvrdil a změnil jej v nákladovém výroku II (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 4. Podle názoru odvolacího soudu je s ohledem na stavebně technický charakter a účel využití stavbou metra první a druhé podzemní podlaží předmětných prostor, tzn. že první nadzemní podlaží (přízemí) na úrovni XY a ulice XY je součástí paláce XY, který je ve vlastnictví žalobkyně. Odvolací soud totiž uzavřel, že s ohledem na svůj charakter je stavba metra samostatnou stavbou vklíněnou do podzemních prostor paláce XY a má své nosné zdi (prvky), jež jsou opřeny o nosné zdi paláce XY. Jedná se tudíž o dvě samostatné věci ve smyslu § 498 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále též „o. z.“), a to stavbu metra a objekt paláce XY. Podle odvolacího soudu nelze uzavřít, že by se v případě stavby metra jednalo o přístavbu či přestavbu paláce XY, resp. že by k nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně přirostly prostory v prvním a druhém podzemním podlaží (suterénu). Dále odvolací soud vyšel z názoru, že s ohledem na znění § 5 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, (dále též „DrahZ“) stavba metra jako stavba dráhy není součástí pozemku, pod kterým se nachází. Závěru soudu prvního stupně o vydržení předmětných prostor žalovanou však nepřisvědčil z důvodu absence dobré víry žalobkyně. Ve vztahu k prostorům v přízemí pak učinil závěr, že jsou podle obecně závazné vyhlášky o místním poplatku považovány za veřejné prostranství. Okolnost, že jde o veřejné prostranství, pak podle odvolacího soudu vylučuje možnost vyklizení. Navíc i přízemní prostory tvoří přístupové cesty k dráze metra podle zákona o drahách, a nelze je tak vyklidit. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, ve kterém vymezila devět právních otázek, které dosud neměly být v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny (případně podle obsahu dovolání byly vyřešeny v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu). 1) Zda prostory tvořící vstup do metra umístěné v budově, která jinak slouží jinému účelu než jako přístupová cesta do metra, jsou součástí této budovy nebo se jedná o součást stavby dráhy metra 2) Zda je vlastníkem prostoru vstupu do metra umístěného v budově, která jinak slouží jinému účelu než jako přístupová cesta do metra, vlastník této budovy nebo vlastník stavby dráhy metra 3) Zda se posuzuje povaha staveb podle právního předpisu platného a účinného v době vzniku těchto staveb (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – dále též jen „obč. zák.“) nebo podle právního předpisu platného a účinného v době řešení sporu (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Ke vzniku stavby dráhy metra i k úpravě sporných prostor došlo za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, odvolací soud měl proto podle přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věc posoudit podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník 4) Zda se může část (první a druhé podzemní podlaží) jedné stavby (budova Paláce XY) stát částí jiné stavby (stavba dráhy metra XY) zda se tak může stát, aniž by nejprve došlo k oddělení či zániku části jedné stavby 5) Zda lze oddělit od věci její nesamostatnou část, která se pak stane součástí jiné věci 6) Zda zbudováním přístupové cesty ke stanici metra zbudované v budově ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka stavby dráhy metra došlo ke změně vlastnictví té podzemní části budovy, jíž zbudovaná přístupová cesta vede, a tato část se stala vlastnictvím vlastníka stavby dráhy metra 7) Zda okolnost, že prostory umístěné v nemovitosti mohou být veřejným prostranstvím, vede bez dalšího k závěru, že se vlastník takové nemovitosti nemůže úspěšně domáhat vyklizení těchto prostor 8) Zda se může vlastník nemovitosti, v níž se nacházejí prostory prohlášené za veřejné prostranství, úspěšně domáhat vyklizení těchto prostor vůči tomu, kdo tyto prostory užívá bez právního důvodu 9) Zda provozovatel dráhy metra jako právnická osoba užívá přístupové cesty k metru prohlášené za veřejné prostranství obecným způsobem ve smyslu ustanovení § 14b zákona č. 131/2000 Sb. nebo zda tyto přístupové ceny k metru užívá zvláštním způsobem. 6. Žalobkyně se domnívá, že první a druhé podzemní podlaží je stále stavbou paláce XY a nikoliv stavbou metra. Soudy nijak nevysvětlil