23 Cdo 1005/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1005/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2026 Spisová značka:23 Cdo 1005/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:23.CDO.1005.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Autorské dílo Autorské právo Dotčené předpisy:§ 11 odst. 3 předpisu č. 121/2000 Sb. § 29 odst. 1 předpisu č. 121/2000 Sb. § 38d písm. b) předpisu č. 121/2000 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1005/2025-491 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobce Doc. Ing. Akad. arch. Jana Šépky, se sídlem v Praze 6, Heyrovského náměstí 803/7, identifikační číslo osoby 63647508, zastoupeného JUDr. Františkem Vyskočilem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, proti žalovanému statutárnímu městu Olomouc, se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 583, identifikační číslo osoby 00299308, zastoupenému Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Olomouci, Na Střelnici 1212/39, o ochranu autorského práva, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 74 C 62/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 11. 2024, č. j. 7 Co 28/2016-439 takto: Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 8. 4. 2016, č. j. 74 C 62/2014-240, zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost do 30 dnů od právní moci rozsudku uvést pouliční lampy veřejného osvětlení Horního náměstí v Olomouci do původního stavu panujícího přede dnem 13. 9. 2014, a to v souladu se smlouvou o dílo ze dne 4. 9. 1996 uzavřenou mezi žalovaným jako objednatelem a sdružením architektů Ing. Akad. arch. Jan Šépka, Ing. arch. Petr Hájek, Ing. arch. Jaroslav Hlášek a Akad. arch. Vít Máslo, jako zhotovitelem, a dále se bez souhlasu autorů zdržet jakéhokoliv zásahu do veřejného osvětlení Horního náměstí v Olomouci v podobě výměny za lampy jiného typu (výrok I), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 100 000 Kč jako zadostiučinění za způsobenou újmu (výrok II), uložil žalovanému povinnost zveřejnit na dobu 60 dní po sobě jdoucích na úvodní internetové stránce www.olomouc.eu omluvu žalobci znění uvedeného v rozsudku (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným (výrok IV) a vůči státu (výrok V). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce jako spoluautor architektonického a urbanistického díla v podobě návrhu na realizaci úpravy veřejných ploch Horního náměstí v Olomouci domáhal ochrany svých autorských práv, do nichž žalovaný měl v úmyslu zasáhnout úpravou díla vyjádřeného stavbou formou výměny stávajících lamp pouličního osvětlení. 3. K odvolání žalobce i žalovaného Vrchní soud v Olomouci dovoláním napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III potvrdil (první výrok), ve výrocích I, II, IV a V rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok). 4. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěnými, která učinil soud prvního stupně, a odkázal na ně. Ohledně právního posouzení dospěl k závěru, že ačkoliv soud prvního stupně aplikoval na projednávanou věc zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), (dále jen „autorský zákon“), který na danou věc s ohledem na přechodná ustanovení ve vztahu k časové působnosti autorského zákona nedopadá, nemění to nic na správnosti závěru soudu prvního stupně. Žalovaný svým jednáním zasáhl do autorských práv žalobce. Ve vztahu k zákonné licenci podle § 38d písm. b) autorského zákona, jíž se žalovaný dovolával, odvolací soud konstatoval, že citované ustanovení bylo do autorského zákona včleněno až zákonem č. 216/2006 Sb., s účinností od 22. 5. 2006, přičemž podle přechodných ustanovení citovaná zákonná licence na projednávanou věc nedopadá. Volné užití díla či užití na základě zákonné licence musí splnit výkladová pravidla obsažená v tzv. tříkrokovém testu, který je zakotven v čl. 6 Bis bod 1 Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1886 (dále též jen „RÚB“), jakož i čl. 13 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví [příloha 1C Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 191/1995 Sb.)], (dále jen „dohoda TRIPS“). Soud prvního stupně posoudil splnění podmínek tzv. tříkrokového testu, přičemž dospěl k závěru, že podmínky tříkrokového testu splněny nebyly. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožnil a odkázal zejména na snížení hodnoty díla, k němuž došlo v důsledku výměny lamp veřejného osvětlení, čímž byly dotčeny oprávněné zájmy autorů v rozporu s čl. 13 dohody TRIPS. Žalovaný o špatném technickém stavu osvětlení věděl již dlouho před výměnou lamp veřejného osvětlení, a proto se rovněž nemohl zprostit povinnosti vyžádat si souhlas zhotovitele ve smyslu § 558 zákona č. 513/91 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném v době uzavření předmětné smlouvy o dílo, tj. do 31. 12. 2013. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III potvrdil, ve výrocích I, II, IV a V jej zrušil pro nepřezkoumatelnost a neurčitost. 5. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný v rozsahu prvního výroku dovoláním, jehož přípustnost spatřoval podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení právní otázky, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Konkrétně dovolatel formuloval otázku týkající se aplikace ustanovení autorského zákona o zákonných licencích umožňujících provádění změn na dokončené stavbě podle § 38d písm. b) autorského zákona, včleněného do autorského zákona novelou č. 216/2006 s účinností od 22. 5. 2006, i pro díla, která vznikla před účinností této novely i před účinností autorského zákona. Podle dovolatele je citované ustanovení aplikovatelné i pro užití děl vzniklých před účinností citované novely, neboť úmyslem zákonodárce nebylo omezit aplikaci zákonné licence v § 38d písm. b) pouze na díla vzniklá po účinnosti citované novely. 6. Dále dovolatel namítá, že provádění změn díla v havarijních situacích bylo možno i za předchozí právní úpravy, přičemž v této souvislosti pokládá dovolacímu soudu další podle jeho názoru dosud neřešenou otázku, zda a za jakých podmínek bylo a je možno provádět změny na dokončené stavbě pro účely udržovacích prací anebo změny dokončené stavby v míře nezbytně nutné a při zachování hodnoty architektonického díla, pokud toto dílo vzniklo před novelou č. 216/2006, tj. do 21. 5. 2006. 7. Dovolatel namítá nesprávné posouzení věci podle § 241a o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soud v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 8. Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil. 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti a zda je přípustné. 10. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 11. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 12. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, přihlédne k případným vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). 13. Dovolání není přípustné. 14. První otázka týkající se časové působnosti zákonné licence zakotvené v § 38d autorského zákona přípustnost dovolání nezakládá, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí (výlučně) nezávisí. 15. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, že volná užití chráněných děl, jakož i