23 Cdo 1039/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1039/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 8. 2024 Spisová značka:23 Cdo 1039/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.1039.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Převzetí majetku (o. z.) Dotčené předpisy:§ 451 obč. zák. § 1893 odst. 1 a 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:8. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1039/2023-447 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce A. K., zastoupeného JUDr. Milanem Janíčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Slovanská 255/21, proti žalované B. K., zastoupené Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 327/4, o 597 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 217 C 25/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 10. 2022 č. j. 69 Co 119/2022-416, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 10. 2022 č. j. 69 Co 119/2022-416, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. V řízení zahájeném žalobou ze dne 29. 5. 2017 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 597 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že během jeho společného soužití s družkou A. S. uskutečnil do konce roku 2012 rekonstrukci a úpravy na jejím domě v XY (dále jen „předmětný dům“ či „nemovitost“) v hodnotě (za práci a materiál) 597 000 Kč. Takto rekonstruovanou nemovitost družka žalobce darovací smlouvou ze dne 23. 8. 2016 převedla žalované (své dceři). Družka žalobce v roce 2014 na vyrovnání závazku vůči žalobci z vkladu finančních prostředků a provedených prací ještě před darováním sepsala potvrzení dne 7. 5. 2014 a poslední vůli dne 30. 6. 2014 tak, že žalobce má právo dožít v předmětném domě nebo závazek na vyplacení finančního odstupného, s čímž byla žalovaná obeznámena v době sepisu poslední vůle i při uzavření darovací smlouvy. S ohledem na úmrtí družky žalobce dne 18. 11. 2016 a bránění žalobci v dalším užívání nemovitosti žalovanou, požadoval žalobce po žalované finanční vypořádání. 2. Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 14. 9. 2021, č. j. 217 C 25/2017-370, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 8. 12. 2021, č. j. 217 C 25/2017-379, uložil žalované zaplatit žalobci 540 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 4. 2017 do zaplacení (výrok I), ve zbylém rozsahu, tj. v částce 57 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 4. 2017 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení žalobci a České republice na účet Okresního soudu v Šumperku (výroky III a IV). 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že družka žalobce (matka žalované) byla vlastnicí předmětného domu. Žalobce od roku 2012 do roku 2016, kdy vedl s matkou žalované společnou domácnost, provedl na nemovitosti rekonstrukci za účelem vybudování společného bydlení. Na rekonstrukci se žalobce podílel jednak vlastní fyzickou prací, kdy z větší části práce na rekonstrukci vykonal sám, jednak i finančně, čímž předmětnou nemovitost zhodnotil – došlo k vestavbě další bytové jednotky v podkroví domu i k celkové opravě domu. Zhodnocení nemovitosti bylo znalcem stanoveno částkou 540 000 Kč. Družka žalobce sepsala dne 7. 5. 2014 listinu, v níž potvrdila závazek vůči žalobci s tím, že má v případě její smrti právo dožít v předmětném domě. Variantou tohoto závazku mělo být vyplacení finančního odstupného. Dne 30. 6. 2014 družka žalobce sepsala listinu označenou „Má vůle“, v níž vyslovila přání, aby žalobce, který má morální právo, mohl v předmětné nemovitosti dožít, protože se na její renovaci fyzicky i finančně podílel. Družka žalobce později formou notářského zápisu uzavřela se žalovanou dne 23. 8. 2016 darovací smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene služebnosti užívacího práva, kterou darovala žalované předmětný dům, žalovaná dar přijala a dárkyně si vyhradila a žalovaná jako obdarovaná jí zřídila jako věcné břemeno služebnost práva doživotního a bezplatného užívání předmětných nemovitostí, a to tak že družka žalobce měla právo užívat samostatně byt v půdní vestavbě rodinného domu včetně příslušenství a společně s vlastníkem nemovitostí a A. S. st. (babičkou žalované) ostatní prostory sloužící v domě k bydlení, sklepní prostory, chodbu, schodiště, vchod do domu a pozemky včetně součástí a příslušenství. Soud prvního stupně měl též za prokázané, že družka žalobce měla v úmyslu nemovitosti darovat žalované pod podmínkou, že tato splní vůli, kterou družka žalobce napsala v roce 2014 a že všechny podmínky její vůle bude respektovat a žalobce nechá v domě bydlet. Podle soudu prvního stupně nebylo prokázáno, kdy byla žalovaná s touto vůlí matky žalované seznámena, nepochybně se však mohla s uvedenými listinami z roku 2014 seznámit při jednání se žalobcem o ukončení užívání nemovitosti a též v souvislosti s pozůstalostním řízením po družce žalobce, která zemřela dne 18. 11. 2016. Ke dni 30. 11. 2016 opustil žalobce předmětný dům na základě výzvy žalované a nemá možnost ho užívat. Řízení o pozůstalosti vedené u Okresního soudu v Šumperku bylo usnesením ze dne 16. 1. 2017 zastaveno a nepatrný majetek zanechaný zůstavitelkou (matkou žalované) byl vydán žalované jako osobě, která se postarala o její pohřeb. Žalobce v řízení o pozůstalosti uplatnil pohledávku na zaplacení částky 597 000 Kč z titulu vynaložených finančních prostředků a práce na nemovitosti, které ke dni smrti zůstavitelky byly ve vlastnictví žalované. Listiny ze dne 7. 5. 2014 a 30. 6. 2014 byly v řízení o pozůstalosti posuzovány notářem jako listiny o pořízení pro případ smrti. 4. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce zhodnotil předmětný dům v důvodném očekávání, že bude moci v domě dožít. Žalovaná, navzdory vůli své matky (družky žalobce) projevené v době, kdy ještě byla vlastnicí nemovitosti, nerespektovala příslib a jemu odpovídající právo žalobce, a po smrti své matky žalobci právo dalšího užívání nemovitosti znemožnila. Tím došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení, neboť odpadl důvod, pro který žalobce rekonstrukci nemovitostí provedl a financoval, neboť nelze předpokládat, že by práci a finance na rekonstrukci nemovitostí vynaložil bez toho, že by neměl důvodnou vizi, že bude moci nemovitosti užívat. Soud prvního stupně proto zavázal žalovanou, aby uhradila žalobci částku 540 000 Kč, tj. výši bezdůvodného obohacení, jak byla stanovena znaleckým posudkem. Jednání žalované, kterým znemožnila žalobci jím důvodně předpokládané další užívání nemovitostí a sama nemovitosti držela a užívala i se žalobcem provedenou a financovanou rekonstrukcí a vestavbou další bytové jednotky, podle soudu prvního stupně bylo možno považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy. Nepřihlížel ke kompenzační námitce, kterou žalovaná vůči pohledávce žalobce započetla svou pohledávku ve výši 245 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení za bezplatné bydlení žalobce v předmětném domě za dobu od 1. 12. 2012 do 30. 11. 2016, z důvodu promlčení této pohledávky žalované. 5. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, III a IV (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 6. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, že žalobce při společném soužití se svou družkou (matkou žalované) provedl v roce 2012 rekonstrukci a úpravy nemovitosti, kterou v tu dobu matka žalované vlastnila. Družka žalobce sepsala dne 7. 5. 2014 listinu označenou „závazek“ a dne 30. 6. 2014 listinu označenou „má vůle“, v níž vyslovila přání, aby žalobce, který má morální právo, mohl dožít v tomto domě, protože se podílel fyzicky i finančně na renovaci této nemovitosti a potvrdila závazek, že v případě, že žalobce nebude moci v nemovitosti dožít, variantou tohoto závazku je vyplacení finančního odstupného. Dne 23. 8. 2016 byla na základě darovací smlouvy nemovitost darována žalované, která po smrti své matky žalobce vyzvala k opuštění nemovitosti, k čemuž došlo dne 30. 11. 2016. Odvolací soud neměl pochybnost, že žalovaná o obsahu uvedených listin sepsaných její matkou věděla. Vycházel přitom z výpovědi a písemného prohlášení babičky žalované (Anny Suchomelové st.), podle které považovala družka žalobce obsah těchto listin za tak zásadní, že již neměla pochybnosti o tom, že přestože nemovitosti posléze darovala své dceři (žalované), bude