23 Cdo 1051/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1051/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 1. 2026 Spisová značka:23 Cdo 1051/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:23.CDO.1051.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smluvní pokuta Moderační právo soudu Zneužívání výkonu práv a povinností Dotčené předpisy:§ 2048 odst. 1 o. z. § 2051 o. z. § 2716 odst. 1 o. z. § 2736 o. z. § 8 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1051/2025-364 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně Česká republika – Ministerstvo financí, se sídlem v Praze, Letenská 15, identifikační číslo osoby 00006947, proti žalovaným 1) AQUATEST a.s., sídlem v Praze 1, Staré Město, Platnéřská 88/9, identifikační číslo osoby 44794843, zastoupené Mgr. Ing. Ondřejem Kolářem, advokátem se sídlem v Praze 2, Bělehradská 10/79, a 2) RUMPOLD s.r.o., sídlem v Praze 1, Klimentská 1746/52, identifikační číslo osoby 61459364, zastoupené Mgr. Štefanem Potočňákem, advokátem se sídlem v Praze 1, V Celnici 1034/6, o zaplacení 30 695 667,60 Kč s příslušenstvím a 1 200 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 179/2023, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2025, č. j. 20 Co 2/2025-227, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2025, č. j. 20 Co 2/2025-227, se ruší ve výroku II, jímž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 6. 2024, č. j. 30 C 179/2023-124, změněn ve výroku VI tak, že žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně s žalovanou 1) částky 23 622 296,99Kč s příslušenstvím, 7 073 370,57 Kč s příslušenstvím a 1 200 Kč, a ve vztahu k žalované 2) i v závislých výrocích III, V a VI a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Poučení: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v řízení (původně) domáhala po obou žalovaných solidárního zaplacení smluvních pokut v celkové výši 43 270 214,22 Kč s tvrzením, že žalované jako zhotovitelky porušily povinnost zahájit a dokončit sanační práce ve lhůtách sjednaných ve smlouvě o dílo s názvem „Opatření vedoucí k nápravě starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací skládky Nelahozeves a.s. Kaučuk společnosti UNIPETROL a.s.“, č. 06730-2016-4502-S-0032/94-01-033-S00563, uzavřené dne 25. 8. 2016, ve znění dvou následných dodatků. Žalobkyně uváděla, že žalované nezahájily ani nedokončily práce v termínech stanovených zejména v bodech 3.6 a 3.7 dodatku č. 2 smlouvy o dílo, a že proto žalobkyni vzniklo právo na úhradu smluvních pokut označovaných jako „SP1“ až „SP4“. V průběhu smluvního vztahu žalobkyně jednostranně započítávala své pohledávky vůči pohledávkám žalované 1), a po provedení všech zápočtů i částečného zpětvzetí žaloby zůstaly předmětem řízení částky 23 622 296,99 Kč (SP1), 5 501 176,09 Kč (SP2), 7 073 370,57 Kč (SP3) a 7 073 370,57 Kč (SP4). Žalobkyně konečně tvrdila, že žalované k úhradě smluvních pokut opakovaně vyzvala, avšak tyto výzvy byly odmítnuty, a že se proto domáhá solidárního zaplacení uvedených částek spolu s paušální náhradou nákladů spojených s jejich uplatněním ve výši 1 200 Kč. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 6. 2024, č. j. 30 C 179/2023-124, uložil žalované 1) povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 622 296,99 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované 1) zaplacení částky 5 501 176,09 Kč s příslušenstvím (výrok II), uložil žalované 1) povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 073 370,57 Kč s příslušenstvím (výrok III), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované 1) zaplacení částky 7 073 370,57 Kč s příslušenstvím (výrok IV), uložil žalované 1) povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok V), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované 2) zaplacení 1 200 Kč a zaplacení částek 23 622 296,99 Kč, 5 501 176,09 Kč a 14 146 741,14 Kč s příslušenstvím (výrok VI), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky VII až IX). 3. Soud prvního stupně učinil skutková zjištění, že žalobkyně uzavřela dne 25. 8. 2016 se žalovanými smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo odstranění sudů se styreny ze skládky na pozemku p. č. 288/2 v k. ú. Nelahozeves, přičemž dílo mělo být provedeno technologií odpovídající právním předpisům buď jejich spálením, nebo stabilizací a uložením na skládku Celio a.s. Soud prvního stupně zjistil, že spalování odpadů tohoto typu nebylo v České republice objektivně možné z důvodu neexistence potřebné technologie. Žalované však neprokázaly, že závazek nebylo možné splnit stabilizací odpadu a jeho uložením, tedy způsobem, který smlouva od počátku předpokládala. Ze skutkových zjištění dále vyplynulo, že žalovaná 1) nebyla schopna sudy se styreny odstranit jinak než jejich prostým skládkováním, což smlouva zakazovala, a že žalovaná 1) byla za související jednání odsouzena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023, č. j. 45 T 5/2023-10045, pro trestnou činnost související s předmětem díla. Soud prvního stupně vzal rovněž za prokázané, že žalovaná 1) dne 18. 10. 2022 oznámila žalobkyni zánik závazku podle § 2006 a § 2007 zákona č. 89/1012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, z důvodu tvrzené následné nemožnosti plnění. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalované nezahájily ani nedokončily sanační práce ve lhůtách sjednaných v článcích 3.6 a 3.7 dodatku č. 2 smlouvy o dílo, přičemž prodlení se zahájením prací činilo ke dni 31. 1. 2023 celkem 449 dnů a prodlení s dokončením 225 dnů. Smluvní pokuta za prodlení se zahájením prací činila celkem 24 619 716,17 Kč (SP1) a smluvní pokuta za prodlení s dokončením prací celkem 14 573 749,11 Kč (SP2). Soud prvního stupně dále zjistil, že žalobkyně v průběhu roku 2023 opakovaně jednostranně započítávala své pohledávky ze smluvních pokut vůči pohledávkám žalované 1) a těmito zápočty postupně snižovala výši uplatněných nároků. 4. Po právní stránce soud prvního stupně nepřisvědčil argumentaci žalovaných, že závazek byl již před vznikem smlouvy objektivně nesplnitelný, ani že se po jejím uzavření stal nesplnitelným v části týkající se stabilizace a následného uložení odpadu. Námitku nemožnosti plnění proto soud prvního stupně posoudil jako nedůvodnou a oznámení žalované 1) ze dne 18. 10. 2022 o zániku závazku pro následnou nemožnost plnění jako nevyvolávající právní následky. Soud prvního stupně dále dovodil prodlení žalované 1) se zahájením sanačních prací podle čl. 3.6 dodatku č. 2 smlouvy o dílo a přiznal žalobkyni nárok na smluvní pokuty SP1 a SP3. Současně však nepřipustil souběžné uplatnění smluvních pokut za prodlení s dokončením prací SP 2 a SP4. Lhůta k dokončení sanačních prací podle čl. 3.7 dodatku č. 2 smlouvy o dílo totiž dosud nezačala běžet, jelikož se odvíjela od faktického zahájení prací, nikoli od okamžiku, kdy měly být zahájeny. Při posouzení přiměřenosti uplatněných smluvních pokut soud vycházel z toho, že přiměřenost se hodnotí ve vztahu ke konkrétnímu nároku, nikoliv k samotnému smluvnímu ujednání. Nejprve určil funkci sjednané smluvní pokuty a uzavřel, že měla zajistit včasné a řádné splnění povinností při odstraňování ekologicky závadného odpadu. Vzhledem k závažnosti ohrožení chráněného zájmu žalobkyně a k následnému jednání žalované 1), jež vyústilo v předstírání splnění povinností a ve vznik reálného rizika ekologické havárie, soud neshledal důvod k moderaci smluvních pokut. Nároky na zaplacení smluvní pokuty vůči žalované 2) zamítl, neboť jejich uplatnění posoudil jako právní jednání příčící se dobrým mravům ve smyslu § 8, § 580 odst. 1 a § 588 věta první o. z., a to vzhledem k tomu, že žalovaná 2) se na plnění podílela jen v omezeném rozsahu a neměla podíl na trestné činnosti žalované 1). Ve vztahu k žalované 1) soud přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. a paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 5. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalované 1) v zamítavých výrocích II a IV a ve vztahu k žalované 2) v zamítavém výroku VI ohledně částek 5 501 176,09 Kč s příslušenstvím a 7 073 370,57 Kč s příslušenstvím (výrok I napadeného rozsudku), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku VI tak, že žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně s žalovanou 1) 23 622 296,99 Kč s příslušenstvím, 7 073 370,57 Kč s příslušenstvím a 1 200 Kč (výrok II napadeného rozsudku), rozhod