23 Cdo 1125/2020 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1125/2020 citace  Název judikátu:Určení majitele užitného vzoru Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 12. 2020 Spisová značka:23 Cdo 1125/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.1125.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Duševní vlastnictví Dotčené předpisy:§ 80 o. s. ř. § 986 odst. 1 o. z. § 6 předpisu č. 478/1992Sb. § 11 odst. 2 předpisu č. 478/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:24. 3. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 560/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1125/2020-360 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyň a) JSTB International, s.r.o., se sídlem v Praze 1, Petrská 1168/29, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28135466, b) JUMPING INTELLECTUAL PROPERTY, s.r.o., se sídlem v Praze 1, Petrská 1168/29, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 03504883, obou zastoupených Mgr. Ing. Janem Kabešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská 1168/29, PSČ 110 00, proti žalovanému J. V., podnikateli se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Tomášem Bejčkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 976/12, PSČ 170 00, o určení majitele užitného vzoru, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 28/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019, č. j. 3 Cmo 96/2019-235, t a k t o : I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit každé z žalobkyň na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2 601,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyň, Mgr. Ing. Jana Kabeše, advokáta. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Napadeným rozsudkem odvolací soud ve věci samé změnil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2019, č. j. 2 Cm 28/2017-178, tak, že zamítl vzájemný návrh žalovaného na určení, že je majitelem užitného vzoru č. XY. 2. Své rozhodnutí odůvodnil odvolací soud tím, že žalovaný má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, jelikož určovací návrh je jediným způsobem, kterým je možné konstituovat vlastnické právo osoby, která tvrdí, že je původcem průmyslového práva, tudíž by případně měla i právo podat přihlášku užitného vzoru a následně by se stala (po splnění formálních podmínek zápisného řízení) i vlastníkem tohoto práva. Dle názoru odvolacího soudu však vzájemný návrh žalovaného není důvodný proto, že i kdyby bylo soudem určeno, že žalovaný je vlastníkem užitného vzoru, pak by se ve veřejném rejstříku pouze vyznačilo jeho vlastnické právo (tedy v části Přihlašovatel/Majitel), ale nic by se nezměnilo na stavu v rejstříku v části Původce. Stav rejstříku by tedy ani po vyznačení pravomocného rozhodnutí soudu neodpovídal skutkovým tvrzením žalovaného, tedy tomu, že jediným původcem sporného řešení je on sám. Navíc vzhledem k tomu, že po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), ke dni 1. 1. 2014 došlo k významné změně v chápání průmyslových práv jako věcí se všemi důsledky z toho plynoucími, není možné určení vlastnického práva k (nehmotné) věci, která v době vyhlášení rozsudku odvolacího soudu neexistuje, neboť ke dni 13. 3. 2019 se žalobkyně b) jako zapsaná majitelka vzdala předmětného užitného vzoru podle § 16 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech. Ve smyslu závěrů vyjádřených např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 22 Cdo 612/2014, je nutno naléhavý právní zájem na určení požadovaném ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), zkoumat podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku, a tudíž není možno vzájemnému návrhu žalovaného vyhovět. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Rozsudek odvolacího soudu napadl ve věci samé žalovaný dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadený rozsudek závisí dle žalovaného na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, jež dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny. 4. Svými otázkami procesního práva se žalovaný táže, zda a případně za jakých podmínek je možno podle § 80 o. s. ř. určit právo k zaniklému užitnému vzoru, zvláště měl-li tento vzor zaniknout jeho vzdáním se ze strany zapsaného majitele tohoto vzoru a je-li zároveň v rejstříku užitných vzorů zapsána poznámka spornosti takového úkonu, a zda je v řízení o takovém určení, jehož se osoba domáhá z titulu svého původcovství užitného vzoru, nutno se domáhat i určení, že je původcem tohoto vzoru. Dále žalovaný překládá k řešení otázku hmotného práva, zda se může osoba zapsaná v rejstříku jako majitel užitného vzoru platně vzdát tohoto vzoru, přestože jí „materiálně“ práva k užitnému vzoru nenáleží, resp. zda je možno považovat takový užitný vzor za zaniklý. 5. Nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem spatřuje žalovaný v tom, že určovací žalobou lze dle jeho názoru určit též právo k zaniklé věci, je-li na takovém určení naléhavý právní zájem. To je v případě žalovaného dáno tím, že nároků z užitného vzoru se jeho majitel může domáhat i po zániku užitného vzoru. Žalovaný jako skutečný majitel užitného vzoru z titulu původcovství nemá jinou možnost, jak se svých práv domáhat. A to zvláště za situace, kdy užitný vzor formálně zanikl jeho vzdáním se ze strany zapsaného majitele a tento zánik byl napaden poznámkou spornosti. Rozhodnutí o určení majitele užitného vzoru nastává s účinky ex tunc, v důsledku čehož by bylo nutno pohlížet na vzdání se předmětného užitného vzoru ze strany žalobkyně b) jako na nicotný či neplatný právní úkon. 6. Kromě toho má žalovaný za to, že pro úspěch jeho vzájemného návrhu na určení majitele užitného vzoru není nutno, aby přímo ve výroku bylo deklarováno jeho původcovství, neboť změny zápisu původcovství v rejstříku užitných vzorů by se žalovaný domáhal v řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví. 7. Dále žalovaný namítl, že napadený rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný, že odvolací soud neseznámil účastníky se svým posouzením věci a nedal jim ani poučení podle § 118a o. s. ř. ani příležitost se k němu vyjádřit, v důsledku čehož se jedná o překvapivé rozhodnutí, a že odvolací soud na základě shodných skutkových okolností rozhodl odlišně od svého předchozího rozhodování, čímž se odvolací soud odchýlil od v dovolaní žalovaným uvedené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 8. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 9. Žalobkyně se k dovolání žalovaného vyjádřily v tom smyslu, že považují napadené rozhodnutí odvolacího soudu za správné. K úvahám žalovaného zejména uvedly, že nemohla-li by žalobkyně b) jako majitelka užitného vzoru činit právní jednání ve vztahu k tomuto vzoru, musela by být nicotná též žádost žalobkyně b) o prodloužení platnosti tohoto vzoru a ten by proto zanikl z důvodu uplynutí jeho platnosti, v důsledku čehož by stejně nebylo možno určit žalovaného jako majitele tohoto užitného vzoru. Žalobkyně navrhly, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl. III. Přípustnost dovolání 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda je dovolání přípustné. 11. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 12. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 13. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní p