23 Cdo 1127/2025 – Nejvyšší soud

23 Cdo 1127/2025-125 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobce Z. B., zastoupeného JUDr. Bc. Jiřím Štumarem, advokátem se sídlem v Plzni, Plovární 478/1, za účasti České pošty, s.p., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Politických vězňů 909/4, identifikační číslo osoby 47114983, o nahrazení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 147/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2024, č. j. 15 Co 216/2024-102, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal nahrazení výroků II a III rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu (správního orgánu) ze dne 31. 5. 2023, č. j. ČTÚ-2 836/2023-603, kterým byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro jihočeskou a západočeskou oblast ze dne 16. 12. 2022, č. j. ČTÚ-32 992/2022-634/VII. Vyř.-StM, tak, aby bylo uvedeno, že účastník (ve správním řízení v pozici odpůrce) je povinen věcně správně a řádně vyřídit žalobcovu (ve správním řízení v pozici navrhovatele) reklamaci ze dne 30. 5. 2022 vedenou pod č. 22055456 k zásilce s podacím číslem RR351523795CZ, a aby byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Svůj nárok žalobce odůvodnil tím, že k uvedené zásilce, jež byla účastnice povinna doručit adresátovi (Společenství vlastníků Hálkova 968, 969, identifikační číslo osoby 04910133) do sídla, neobdržel věcně správnou dodejku, resp. že neobdržel dodejku žádnou. Žalobce proto reklamoval doplňkovou službu („DZ“ Dodejka) a požadoval, aby mu účastnice opatřila dodejku či vystavila její druhopis, což se však podle žalobce dosud nestalo. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. 3. 2024, č. j. 18 C 147/2023-61, žalobu o nahrazení uvedených správních rozhodnutí zamítl (výrok I) a uložil žalobci povinnost nahradit účastníkovi náklady řízení (výrok II). 3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku). 4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce (výslovně v rozsahu všech výroků) dovoláním, jež považoval za přípustné pro řešení čtyř právních otázek. Žalobce měl v prvé řadě za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky, 1) zda soudy při zjišťování skutkového stavu respektovaly zákonné procesní zásady (podle žalobce totiž existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním ohledně obsahu zásilky č. RR286948850CZ, jíž byla podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů žalobci doručena předmětná dodejka, a odvolací soud se tak odchýlil mimo jiné od závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2649/2014), a 2) za jakých podmínek lze považovat správnost soukromé listiny za prokázanou tak, aby (ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3895/2016) došlo k přenesení důkazního břemena na stranu, která její správnost popírá. 5. Dále žalobce namítal, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny otázky, 3) zda může soud přihlédnout k důkazům, které si účastník sám vytvoří ve svém informačním systému, a 4) zda je soud povinen zkoumat věcnou správnost dodejky, ohledně jejíhož předání a správnosti se vede spor. 6. Odvolací soud podle žalobce uvedené otázky posoudil nesprávně, čímž bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces. Žalobce proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil tak, že se předmětné rozhodnutí správního orgánu v rozsahu výroku II a III nahrazuje tak, že účastník je povinen věcně správně a řádně vyřídit reklamaci dovolatele a nahradit dovolateli náklady řízení před správním orgánem, a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů, případně aby napadený rozsudek spolu s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Účastník se k podanému dovolání nevyjádřil. 8. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., a dále se zabýval jeho přípustností. 9. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Dovolatel v prvé řadě formuluje otázku 1), neboť má za to, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními panuje extrémní rozpor spočívající v tom, že z provedeného dokazování neplyne závěr, podle něhož obsahem zásilky č. RR286948850CZ byla dodejka k zásilce č. RR351523795CZ. Uvedenou námitkou tak žalobce ve skutečnosti zpochybňuje hodnocení provedených důkazů a správnost skutkových zjištění soudu soudů nižších stupňů. Nejvyšší soud však již mnohokrát judikoval, že námitky dovolatele k hodnocení důkazů odvolacím soudem a ke skutkovým zjištěním a skutkovým závěrům soudu, tedy námitky, jimiž je namítán rozpor mezi skutkovými zjištěními (závěry) a právním posouzením věci, nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 23 Cdo 517/2019). Dovolací soud může samotné hodnocení důkazů, provedené jinak v souladu se zákonem, přezkoumávat jen tehdy, pokud je toto hodnocení v rozporu s pravidly logického myšlení, příp. s obecnou zkušeností (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 617/99, a ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 32 Cdo 4970/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5444/2017), což ale není případ projednávané věci. Přípustnost dovolání tak nemůže být založena ani související dílčí argumentací žalobce zpochybňující správnost skutkového stavu zjištěného odvolacím soudem (např. že obsahem zásilky č. RR286948850CZ byla předmětná dodejka, že zásilka č. RR286948850CZ byla odeslána zaměstnankyní účastníka K. B. či že tato osoba skutečně existuje). 12. Současně dovolací soud nemá žádné pochyby o tom, že v poměrech dané věci není hodnocení důkazů založeno na libovůli, ani není dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1332/2020, uveřejněný pod číslem 68/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud nevybočil ze zákonných standardů dokazování a jeho hodnocení důkazů není výrazem zjevného logického excesu. Odvolací soud naopak vycházel z provedených důkazů, které hodnotil mimo jiné s přihlédnutím k obecné zkušenosti s fungováním účastníka a jeho zaměstnanců. Dovolací soud proto neshledal, že by soudy nižších stupňů zasáhly do základních práv žalobce. 13. Rovněž předkládá-li žalobce dovolacímu soudu otázku 3), zda může soud přihlédnout k důkazům, které účastník sám vytvoří ve svém informačním systému, napadá tím pouze závěr, k němuž odvolací soud dospěl při hodnocení důkazu, že v projednávané věci byly účastníkem navržené důkazy (výpisy z informačního systému účastníka, předávací doklad zásilek pro sklad ze dne 24. 5. 2022 a scan originální dodejky) autentické a pravdivé. Jak však plyne ze shora citované judikatury, taková námitka nemůže přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit. 14. Na řešení otázky označené 4), zda je soud povinen zabývat se také věcnou správností dodejky, kterou účastník v řízení předložil jako důkaz a tvrdil, že ji předal žalobci, pokud žalobce tvrdí, že mu tato dodejka nebyla dodána, odvolací soud napadený rozsudek nezaložil, neboť se uvedenou otázkou nezabýval a neučinil ohledně ní žádné závěry. Vycházel totiž (ve shodě se soudem prvního stupně) z toho, že předmětem reklamace a na ni navazujícího správního řízení, tedy