23 Cdo 1135/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1135/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 7. 2023 Spisová značka:23 Cdo 1135/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1135.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:2. 10. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1135/2023-250 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce M. S., narozeného XY, se sídlem v XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Martinou Knickou, advokátkou se sídlem v Děčíně, Tyršova 1434/4, PSČ 405 02, proti žalovanému M. H., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem v Liberci, Vysoká 149/4, PSČ 460 10, o zaplacení částky 64 576 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 14 C 227/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2022, č. j. 95 Co 121/2021-212, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 743 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně. Odůvodnění: Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 21. 5. 2021, č. j. 14 C 227/2017-116, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 62 076 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 64 576 Kč od 25. 6. 2015 do 21. 8. 2015 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 62 076 Kč od 22. 8. 2015 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu co do zaplacení částky 2 500 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 500 Kč od 22. 8. 2015 do zaplacení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III). K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 21. 11. 2022, č. j. 95 Co 121/2021-212, poté, co jeho předešlý rozsudek ze dne 27. 10. 2021, č. j. 95 Co 121/2021-146, byl zrušen ve výroku pod bodem I v rozsahu, v jakém byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba se zamítá, a ve výrocích pod body II a III rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2022, č. j. 23 Cdo 659/2022-189, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I, pokud jím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 62 076 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % p.a. z částky 64 576 Kč od 25. 6. 2015 do 14. 8. 2015 ve výši 726,35 Kč, s úrokem z prodlení za období od 15. 8. 2015 do 24. 7. 2020 ve výši 597,68 Kč a s úrokem z prodlení 8,05 % p.a. z částky 62 076 Kč od 25. 7. 2020 do zaplacení, a v nákladovém výroku pod bodem III (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud byl v řízení vázán závazným právním názorem Nejvyššího soudu, který zrušil jeho zamítavý rozsudek (v napadeném rozsahu) pro nerespektování výkladových pravidel stanovených v ustanovení § 556 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a judikaturních závěrů Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1001/2021, v němž byl vyložen obsah pojmů provedení, dokončení a předání díla, a vyjádřených též zejména v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, a ze dne 26. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2154/2021. Odvolací soud při přezkoumávání rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobcem uplatněném nároku na doplacení ceny díla, vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce jako zhotovitel a žalovaný jako objednatel spolu uzavřeli dne 17. 5. 2015 smlouvu o dílo, kdy předmětem díla bylo zhotovení zastřešení nad bytovým domem ve XY za cenu 250 000 Kč. V části „termíny provedení díla“ si strany ve smlouvě mimo jiné sjednaly, že „dílo se považuje za dokončené v termínu podepsání předávacího protokolu o převzetí díla objednatelem. Dílo musí být prosto vad a nedodělků.“ V části „ostatní ujednání“ bylo dohodnuto, že „pro případ prodlení v dodání díla se sjednává smluvní pokuta ve výši 0,5 % z ceny díla za každý den prodlení“, a dále, že „smluvní pokuta je splatná do 14 dnů od okamžiku uplatnění smluvní stranou.“ Dne 17. 6. 2015 žalobce a paní M. H., matka žalovaného, podepsali předávací protokol o převzetí díla, v němž nebyly uvedeny žádné vady díla, a při převzetí nebyl vypracován ani samostatný list, který měl případné vady specifikovat. Odvolací soud vyšel ze závěru, který učinil již v předešlém rozhodnutí, že žalobce dílo řádně provedl, dokončil a předal dne 17. 6. 2015, neboť paní H. byla oprávněna dílo od žalobce převzít na základě jí uděleného zmocnění k zastupování ze dne 15. 1. 2015, doloženého plnou mocí k zastupování při vyřizování veškerých administrativních a technických záležitostí týkajících se nemovitostí na XY. Odvolací soud podpořil svůj závěr odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudky ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. 32 Cdo 1798/2011, ze dne 15. 11. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2735/99, a ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2579/2007). Při posouzení druhé sporné otázky, zda žalovanému vznikla povinnost k zaplacení doplatku ceny díla, vyšel odvolací soud z zopakovaných výslechů účastníků a z výkladových zákonných ustanovení § 555 odst. 1 a § 556 odst. 1 a 2 o. z. Při respektování právního názoru vysloveného Nejvyšším soudem ve zrušujícím rozsudku a dále v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, a ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 23 Cdo 764/2022, dospěl k závěru, že přijatelný je pouze takový výklad smlouvy, že pokud nebyl zjištěn společný úmysl jednajících stran rozhodný pro řešení otázky vzniku nároku na zaplacení ceny díla, avšak došlo k dokončení a předání díla (tedy k jeho provedení), pak na vznik práva zhotovitele na doplacení ceny za dílo neměla vliv existence ojedinělé drobné vady (nesprávného vyspádování okapu) v okamžiku předání díla, jelikož objednatel nemá právo odmítnout převzetí díla pro ojedinělé drobné vady, které samy o sobě a ani ve spojení s jinými nebrání funkčnímu užívání díla nebo jeho užívání podstatným způsobem neomezují (§ 2628 o. z.); tyto vady zakládají práva a povinnosti z vadného plnění (§ 2617 o. z.). Výklad smlouvy, prosazovaný žalovaným, že právo na zaplacení ceny díla vzniklo až po odstranění veškerých vad a nedodělků, považoval odvolací soud za zjevně nepřiměřený, nebránila-li uvedená vada užívání díla, když navíc v předávacím protokolu nebyly žalovaným uvedeny žádné vady ani nedodělky, a až po 14 dnech byly u žalobce dodatečně uplatněny vady. Odvolací soud po zvážení konkrétních okolností dané věci, ale i s přihlédnutím k oprávněným zájmům obou účastníků, vycházeje z předpokladu, že strany jednaly racionálně (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2154/2021, a ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 23 Cdo 659/2022), dospěl výkladem smlouvy ve smyslu ustanovení § 556 odst. 1 věty druhé o. z. k závěru, že ujednání předmětné smlouvy o dílo směřovala k zaplacení ceny po provedení díla (dokončení a předání), přičemž případné ojedinělé drobné vady měly (a mohly) být řešeny nikoliv v rámci vzniku nároku na zaplacení, ale pouze formou uplatnění práv objednatele v záruce, a že případná odstranitelná a ojedinělá vada nebránící v užívání díla nemohla mít vliv na vznik nároku na zaplacení ceny za dílo. Odvolací soud dále přezkoumal závěry soudu prvního stupně ohledně přiznaných úroků z prodlení, a to se závěrem, jak uvedeno v potvrzujícím výroku pod bodem I. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, když splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně při řešení otázky, zda M. H. (matka žalovaného) byla oprávněna dílo převzít. Podle dovolatele odvolacím soudem uváděná judikatura Nejvyššího soudu, použitá k podpoře jeho závěru, že uvedená M. H. byla oprávněna dílo převzít, na řešení dané věci nedopadá, neboť v těchto odkazovaných rozhodnutích Nejvyšší soud řešil otázku zmocnění k převzetí díla dané podnikatelem. Poukazuje na to, že předmětná smlouva o dílo neobsahuje žádné ujednání, z něhož by vyplývala možnost třetí osoby jednat v zastoupení stran. Smlouva naopak obsahuje výslovně ujednání, že dílo se považuje za dokončené v termínu podepsání předávacího protokolu o převzetí díla objednatelem (tj. žalovaným). Podle dovolatele tak nedošlo k řádnému předání a převzetí díl