23 Cdo 1179/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1179/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 12. 2021 Spisová značka:23 Cdo 1179/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.1179.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nekalá soutěž Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 44 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:8. 3. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1179/2021-595 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně CROCS, Inc., se sídlem ve Spojených státech amerických, 6273 Monarch Park Place, Suite 200, Niwot, Colorado, identifikační číslo osoby 19991208034, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) HESSY s.r.o. naposledy se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Vězeňská 912/6, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25379127, 2) COQUI WORLD s.r.o. se sídlem v Praze, Vyšehradská 1349/2, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 29060362, zastoupené JUDr. Matějem Sedláčkem, patentovým zástupcem se sídlem v Praze 4, Pod Pekařkou 107/1, PSČ 140 00, o ochranu práv duševního vlastnictví a proti jednání v nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 4/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2016, č. j. 3 Cmo 52/2015-415, takto: I. Dovolací řízení se ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) zastavuje. II. Dovolání se ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Napadeným rozsudkem odvolací soud (mimo jiné) potvrdil výrok III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2014, č. j. 32 Cm 4/2013-277, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovaným zdržet se nabízení, prodeje, uvádění na trh, dovozu a skladování konkrétní vyobrazené obuvi s označením COQUI EVA. Žalobkyně se tohoto nároku domáhala z titulu ochrany svého zapsaného průmyslového vzoru a ochrany proti jednání v nekalé soutěži, neboť předmětný výrobek uváděných na trh žalovanými se dle žalobkyně nápadně podobá jejímu výrobku uváděnému na trh pod označením CROCS MARY JANE. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež v odvolacím řízení nedoznala změn, podle kterých je žalobkyně vlastníkem (průmyslového) vzoru Společenství zapsaného pod číslem 543905-0001 a uvádí na trh (mimo jiné) obuv pro volný čas pod označením CROCS MARY JANE. Žalovaní se střetávají se žalobkyní na tomto trhu jako soutěžitelé s obdobným předmětem podnikatelské činnosti a uvádí na trh (mimo jiné) obuv pod označením COQUI EVA v podobě popsané žalobkyní. Tato obuv žalovaných vykazuje výrazně odlišné znaky oproti výrobku žalobkyně, např. originální pojetí otvorů v oblasti nártu (srdíčka). Obrazová známka žalobkyně není na výrobku umístěna. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého předmětná obuv uváděná na trh žalovanými působí z pohledu informovaného uživatele odlišným celkovým dojmem od průmyslového vzoru žalobkyně a nezasahuje tak do práva žalobkyně k tomuto průmyslovému vzoru ve smyslu čl. 89 a 96 nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství ve spojení s § 19 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud přisvědčil rovněž závěru soudu první stupně, podle kterého uvedeným jednáním nebyly naplněny ani znaky nekalé soutěže podle § 44 odst. 1, § 47 písm. c) a § 48 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), neboť v případě dotčených výrobků (na rozdíl od některých jiných výrobků posuzovaných v projednávané věci) průměrný spotřebitel oba předmětné výrobky nespojuje a výsledky prodejů těchto výrobků nemohou být ovlivněny parazitováním na pověsti žalobkyně. K tomu odvolací soud dodal, že značka žalobkyně se sice stala celosvětově známou, z toho však nelze dovodit, že by žalobkyně měla mít monopol na všechny boty podobné dřevákům z měkkého platového materiálu. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v jakém jím byl potvrzen výrok III rozsudku soudu prvního stupně, napadla žalobkyně dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), pro řešení otázky hmotného práva, zda při posuzování zaměnitelnosti designu výrobku je třeba vycházet z pohledu průměrného zákazníka, a zda v tomto ohledu je rozhodující celkový dojem, jakým výrobek vizuálně působí, při jejímž řešení se odvolací soud dle žalobkyně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesprávnost právního posouzení věci spatřuje žalobkyně v tom, že zaměnitelnost výrobku je třeba posuzovat z pohledu průměrného spotřebitele, na kterého při rozhodování o nákupu zboží působí jako celek, ne pouze podle jeho jediného detailu nepatrného při pohledu z větší vzdálenosti, kterého si spotřebitel všimne až při bližším zkoumání výrobku, jako je rozdílnost tvaru otvorů v podobě kolečka či srdíčka, počet těchto otvorů či nepatrně odlišný vnitřní reliéf obuvi nebo její podrážky. Pro posouzení zaměnitelnosti je dle žalobkyně podstatný celkový dojem výrobku a dominantní prvky na něm umístěné. Je třeba vycházet z tohoto celkového dojmu, který zahrnuje všechny vizuální prvky umístěné na výrobku a dále i ostatní okolnosti, jako například povědomí o určitém výrobku na trhu, způsob prodeje, cílová skupina zákazníků atd. Drobný a nedůležitý detail není způsobilý vyvrátit celkový shodný dojem zaměnitelnosti obuvi. Je tak třeba dle žalobkyně rovněž zohlednit, že oba dotčené výrobky mají totožné nártové a patové zajišťovací třmeny, které jsou ukončeny ve výrazných kruhových čepech na bocích obuvi, na svrchní straně obuvi jsou náhodně rozmístěny otvory a že boční otvory téměř identického tvaru jsou umístěny podél celého obvodu přední části porovnávaných výrobků. Odvolací soud se tak dle žalobkyně odchýlil od závěrů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3199/2007, a v jeho rozsudku ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 23 Cdo 971/2011. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobě v příslušném rozsahu vyhoví, popřípadě aby rozsudek odvolacího soudu v tomto rozsahu a výrok III rozsudku soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaní se k dovolání nevyjádřili. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) postupoval při projednání dovolání žalobkyně podle znění občanského soudního řádu účinného do 31. 12. 2013 (článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), přičemž po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda jsou splněny i další podmínky dovolacího řízení. V průběhu dovolacího řízení bylo zjištěno, že dnem 21. 1. 2021 zanikla žalovaná 1) bez právního nástupce výmazem z veřejného rejstříku a ztratila tak způsobilost být účastníkem řízení. Podle § 107 odst. 1 věty první o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Podle odst. 5 věty první neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví. Ustanovení § 107 o. s. ř. platí přiměřeně pro řízení u dovolacího soudu (srov. § 243b o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaná 1) zanikla v průběhu dovolacího řízení bez právního nástupce, neumožňuje povaha věci v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle § 243b a § 107 odst. 5 věty první o. s. ř. ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) zastavil. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) dovolací soud posoudil, zda je dovolání přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. d